Profily



Jan Zika, komunistický odboj, heydrichiáda, sekerárna a normalizační agitka Klíč

 
Beethovenova Óda na radost jako předzvěst esesácké šťáry, nezbytná kritika, že to ti pánové v Londýně s tím atentátem na Heydricha pěkně posrali a drastické záběry z pankrácké sekyrárny. Ano, to všechno charakterizuje drsné, stejně jako silně propagandistické normalizační drama z období heydrichiády jménem Klíč. 
 
Film byl natočen k 50. výročí založení Komunistické strany Československa, což hovoří za vše. Přesto však v něm lze najít, i přes silně nahuštěnou propagandu a demonstraci hrdinství členů komunistické strany, obraz jednoho z nejtemnějších období dějin. A o to tvůrcům bezpochyby šlo. Režisér Vladimír Čech, který ostatně natočil i proletářské drama ze sirkárny Pochodně (film věnovaný minulým kulatinám, tedy ke 40. Výročí komunistů) notně přitlačil na pilu a ignorujíc mnohé časové posloupnosti, stvořil příběh lapeného člena komunistického odboje (alegorie na skutečnou postavu Jana Ziky), kterého se gestapo snaží zlomit ve snaze odhalit ilegální ústřední výbor.
 
Nejprve něco skutečných historických fakt. Skutečný Jan Zika byl organizátorem a hlavním vedoucím druhého ilegálního ústředí KSČ, který byl rozprášen a zlikvidován právě během heydrichiády. Zika byl zatčen v noci z 27. na 28. května 1942, během jedné z policejních razií, které gestapo bezprostředně po atentátu na zastupujícího říšského protektora hromadně provádělo a měl šerednou smůlu. Při útěku oknem z bytu, de ilegálně bydlel se těžce zranil a na následky svých zranění stejně jako i na následky gestapáckého mučení krátce poté, 15. června 1942, v Pankrácké věznici zemřel. Tvůrci filmu mu však do kapsy dali pistoli, ilegální Rudé právo, falešnou legitimaci na jméno Jan Veselý a hlavně klíč ke kterému gestapo touží najít zámek. Spolu s tím jej samozřejmě jej nechali žít dostatečně dlouho, aby mohl náležitě prezentovat své hrdinství, potažmo hrdinství komunistických odbojářů.
 
Nic proti tomu, tito lidé byli skutečně hrdinové, tváří v tvář hroznému osudu, který nejednoho z nich potkal je úplně jedno, jaké ideologii věřili, nicméně vykreslení londýnského, tedy nekomunistického odboje, jako spolku intrikánů si tvůrci mohli odpustit. „Já těm lidem moc nevěřím. Znám je! Zradili nás ve Španělsku, klidně nás zradí i teď!“ No, vlastně nemohli, v té době se razila teorie, že jedinými hrdiny byli ti, kteří nosili v náprsní kapse nad srdcem rudou knížku. Jako Zika, v tomto případě alias Honza (bez příjmení, nebo s falesným jménem Veselý), je zde nucen snášet přítomnost sadistického gestapáka, který si ve své kanceláři schovává popel jednoho ze zavražděných soudruhů. Ano, je to trochu bizarní. Stejně jako vzpomínková vsuvka, kdy Honza navštívil mauzoleum V.I.Lenina. Není divu, že se pokusí o sebevraždu.
 
Drsnosti filmu přidávají hlavně obrazy z pankrácké sekyrárny. Scény z míst kde reálně probíhaly rychlé soudy s okamžitou popravou setnutí hlavy gilotinou, mrazí.  Jistě, do svistu padajícího ostří zní internacionála, kterou si ostatně prozpěvuje i jeden z odsouzenců na smrt, nicméně Čech zde skutečně vybudoval hustou atmosféru podobnou realitě. Člověk mu tak i opustí historický nesmysl, neboť film se odehrává krátce po atentátu na Heydricha, tedy v roce 1942, zatímco gilotina v pražské sekerárně setnula první hlavu až  5.dubna 1943.
 
Stejně tak je ve filmu i reálně (byť samozřejmě nadmíru heroicky) vykreslen komunistický odboj, který vydává ilegální Rudé právo, vysílačkou komunikuje s Moskvou a učí se z chyb, neboť po prozbití jednoho ilegálního výboru zakládají další s ním, že každý bude znát pouze své tři nejbližší spojky, aby se tak v případě zatčení zamezilo  provalení celé sítě.  Stejně tak věrné jsou i reálie poprav na Kobyliské střelnici, ve chvíli, kdy hlavní gestapák preluduje na piánu a sklatba je přerušována výstřely a svistem gilotýny. Samozřejmě, dojde i na smrti oběšením. Jak řela jedna z gestapáckých postav filmu: „V Čechách je to samej komunista. Je třeba je všechny zničit.“ O tom že na Kobiliské střelnici zastřelili na začátku heydrichiády i generála Eliáše, nebo o hrdinství československých parašutistů v kryptě kostela, bojujících svou poslední bitvu, film mlčí. Stejně jako o provokatérech a udavačích, které se gestapu podařilo do komunistického odboje infiltrovat.
 
Ono není divu. I přes nesporné hrdinství členů komunistického odboje, neexistuje žádná významná událost, které by ten dosáhl. Kromě zatčení, poprav a hrdinství, či nehrdinství mnohých zatčených z nichž pak komunistický režim udělal své modli a mučedníky, jako třeba s Julia Fučíka. I jeho zatčení je ve filmu zmíněno. Nicméně smysl komunistického odboje je ve filmu podán náležitě srozumitelně. „Tím jistě nechcete říci, že je smyslem odboje zabít tu a tam nějakého kolaboranta, nebo nacistu. Moravce, Franka, nebo Heydricha. Nám jde o definitivní zničení nacismu. Jako ideologie!“ Ve vzpomínkové pasáži týkající se pokusu o sjednocení londýnského a moskevského odboje ke tak jasně vyslovena kritika atentátu na Heydricha, kterou komunisté neskrývali ani v poválečných letech. Operovali tím, že díky němu zahynulo hodně lidí. Ovšem  druhým dechem glorifikuje fakt, že za ukrývání ilegálního komunisty, nebo jinou komunistickou ilegální činnost, jako třeba poslouchání moskevského rádia, či schovávání a čtení Rudého práva, byly vyvražďovány celé rodiny. 
 
Ve filmu je i narážka na rozprášení prvního ilegálního ústředního výboru KSČ (ke kterému došlo 12 a 13 února 1941. Reálný Jan Zika tehdy jako jediný unikl a zakládal okamžitě ten druhý. Není nez zajímavosti, že ho tehdy jako štvance ukrýval i herec Jindřich Plachta, mimochodem rovněž přesvědčený komunista.
 
Vtipná je i scénka, když gestapáci ve snaze najít zámek, který by pasoval k Honzovu klíči (zběsile prohledávají celou Prahu) narazí na místní bordel, kde obsluhuje členka SS a chlastají vojáci z východní fronty. Co tím „chtěl básník říci“? Že mezi českým národem byly i kurvy? To je přeci známý fakt. Mnohé a četné udavačské aféry to jen potvrzují. Jedna z Honzových vzpomínek se týká i těch, kteří po okupaci Českoslovensta emigrovali do Sovětského svazu a nyní zde klidně žijí. Zde tvůrci zapomněli na fakt, že mnoho emigrantů (včetně těch komunistických), se nejprve dostalo do gulaků, ze kterých vylezli až po napadení SSSR Hitlerem. Další modla komunistů, a pozdější prezident generál Svoboda by o tom mohl vyprávět.  Epopeje jako Sokolovo, nebo vojáci svobody o tom samozřejmě nevyprávěly.
 
Vrcholem pak je krátké vzpomínkové kameo parašutistů, kteří přišli zabít Heydricha. Ti jsou vylíčeni jako cynické svině, které nezajímají následky. „Nepřišli jsme řešit delikátnost situace. Máme rozkaz a ten splníme. Potom můžete dál přemýšlet o delikátnosti situace.“ Ano, tohle už je skutečná podpásovka a plivanec do tváře „Mužům odplaty“. Inu, propaganda. Ostatně i finále filmu vyznívá v tom duchu, že chudáka Honzu zatknuli jen a kvůli těm zlým parašutistům a proradnému londýnskému odboji. A všechny ty lidi, teří se svezli s ním a byli hnusně popraveni gilotýnou, zastřelením a na šibenici, taky. Podmanivý hlas na konci filmu pak vyčítá jejich jména a samozřejmě nezapomíná ani na Marušku Kudeříkovou. Ta se ostatně taky dočkala podobného filmu, který se jmenuje A pozdravuj vlaštovky. 
 
O tom, že období Heydrichiády bylo zrůdné, nemá cenu polemizovat, stejně jako o tom, že hrdinství neznalo ideologii. Hrdinové totiž byli nalevo i napravo. Smutné akorát je, když se účelově, v zájmu propagandy překrucuje na jednu, či druhou stranu. Což bohužel bylo, je a nepochybně bude neustálým nešvarem jakékoliv společnosti masírující vnímání ostatních svým vytyčeným směrem.
 
více filmů >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]