Profily



Legendární Schindlerův seznam tváří v tvář realitě

 

 
Schindlerův seznam se stal za všechna ta léta od roku 1993k kdy byl natočen, pojmem a stoprocentní klasikou dokumentující zrůdný a nelidský fenomén lidských dějin, známý jako Holocaust. 
 
Poté co Steven Spielberg zazářil tím, že dal potvorám z Jurského parku autentickou realitu, rozhodl se zahrát na jednu z nejvážnějších strun své kariéry. Námětem jeho dalšího filmu se stal Holocaust, hromadné vyvražďování židovské populace během druhé světové války. Jako dějová linie mu posloužila skutečná postava kapitalisty Schindlera (s českými kořeny, původem pocházel ze Svitav), který na sklonku války zachránil několik stovek židovských životů před definitivní návštěvou v Osvětimi a původně chtěl, aby tuto citlivou látku natočil Roman Polanski, který v Krakovském ghettu (kde se část filmu odehrává) žil do svých osmi let. Polanski však odmítl (prý je to moc citlivé téma) a tak se režie ujal sám Spielberg a natočil hit, který americký  filmový institut v roce 2007 zvolil osmým největším filmem všech dob. Polanský pár let poté natočil svého Pianistu s podobným námětem.
 
 
Schindlerův seznam je černobílou kronikou holocaustu v obrazech. Pravda, nezachycuje neblaze proslulou křišťálovou noc v podobě pogromu, kdy Židům muselo začít docházet, že jde do tuhého, začíná ve chvíli, kdy Hitler společně s (tehdy ještě kamarádem) Stalinem dobyli Polsko, ale již v prvních scénách je zřejmé, že Židy, kráčející ke skládacím stolíkům na nichž se tvoří první seznamy, z nichž se postupem času stanou seznamy smrti, nic dobrého nečeká. Naproti tomu Oskar Schindler, ztvárněný Liamem Neesonem (pikantní je, že se v souvislosti s touto postavou uvažovalo i o Brunovi Gantzovi, který si o několik let později zahrál v Pádu třetí říše Hitlera) očekává skvělou budoucnost. 
 
 
Za „vypůjčené“ židovské peníze Schindler pořizuje velkou fabriku, na smaltované nádobí, o účty se mu stará výkonný a pečlivý Itzhak Stern a Židi koncentrovaní do ghetta jsou opravdu lacinou pracovní silou. Ovšem všeho do času. Temný stín nad Krakovským ghettem začíná postupně narůstat do blížící se bouře, organizují se první transporty a Schindlerova továrna tak začíná pomalu fungovat jako útočiště pro všechny, které se podaří dostat z fronty končící v dobytčích vagónech s prozatím neznámým cílem. Označení „důležitý dělník pro hospodářství Říše“ má v tu dobu cenu alespoň nějaké záruky lidství. Později i života.
 
 
V tuto chvíli film připomíná zajímavou historku o vzestupu jednoho netradičního továrníka, na pozadí rodícího se temného období v níž se odráží černý obchod, všudypřítomná diskriminace a korupce, která byla , je a bohužel i bude nepostradatelnou součástí nejednoho velkolepého podnikatelského záměru. Vedle Schindlera se Spielbergův příběh zaměřuje i na postavu účetního Itzhaka Sterna, který má, stejně jako většina postav tohoto tříhodinového díla reálné kořeny ve skutečném životě. Právě v této pasáži se mezi Schindlerem a Sternem začíná tvořit pevnější vztah, který Schindlera nakonec donutí zadržet transport do něhož se Stern díky shodě okolností a zapomenuté pracovní kartě, dostal. A začíná přituhovat. Buzerace, šikana se mění v tvrdou diskriminaci, židovský život pozbyl ceny a objevují se první zvěsti o likvidačních táborech. Židi jim nevěří. Ukolébavají se pocitem, že jsou svou otrockou prací pro říši prospěšní a tak je nelogické, aby je chtěl někdo nesmyslně vyvraždit. Má to jednu chybu. Fašistická logika funguje diametrálně odlišně. 
 
 
O čem film nevypráví, je fakt, že Schindler nebyl jen boniviánským průmyslníkem, terý se nakonec stal opěvovaným hrdinou. Oskar Schindler narozený 28. dubna 1908 v německé rodině, byl v předmichovském Československu hlavně velkým sympatizantem Henlaina, který roku 1935 vstoupil do jeho Sudetoněmecké strany. Ač byl čechoslovákem, začal pak za peníze pracovat pro německou rozvědku Abwehr. V červenci 1938 byl ale odhalen a zatčen, ale zachránila ho pro každého Čecha ostudná Mnichovská dohoda, díky které byl jakožto politický vězeň propuštěn. Po okupaci Československa vstoupil do NSDAP.
 
 
Naproti Schindlerově postavě, která představuje prototyp klasického německého kapitalisty pro kterého jsou Židi super pracovní síla, stojí Amon Göth, který představuje klasickou esesáckou svini pro kterou jsou židi zvířata na porážku. A právě s ním přichází do Krakova brutální teror v podobě likvidace krakovského ghetta. A zde Schindlerův seznam definitivně získává svou zrůdnou tvář. Scény brutálního barbarství, v jehož jméně neměl lidský (ani ten dětský) život nejmenší cenu jsou zde podávány naprosto bez obalu a spolehlivě se postarají o lehké mrazení v zádech a husí kůži. Spolehlivěji, než kdejaký hororový film. Holčička v rudém kabátku kráčející černobílou scenérií chaosu a šílenství tento zážitek jen umocňuje. Stejně jako drobné epizodky, které Spielberg dal do filmu na základě vzpomínek pamětníků. Těch pár pamětníků, kteří přežili.
 
Amon Göth (filmová realita)
 
 
Amon Göth (skutečná realita)
 
 
Ovšem i Amon ve Spielbergově podání není jen tupou zrůdou nesmyslně vraždící lidi napěchované v koncentráku Plaszow nedaleko Krakova, kterému velel. Jistě, je to psychopat, který se třeba rád baví tím, že s odstřelovací puškou kontroluje z vily svého balkonu pracovní výkonnost svých oveček, nebo si užívá, když týrá svou židovskou služku Helenu (ke které má celkem komplikovaný vztah), přesto však i on má své lidské rysy. A to dělá zrůdnou podstatu v něm ještě působivější. V civilu, když zrovna není vražednou bestií, je celkem rozjíveným rošťákem, který se rád nají, napije a zašoustá si. To že je tak trochu sadista a svině, je věc druhá. Ne v tomto filmu nejsou hororové příšery, zde jsou zrůdy, které stvořila jedna ideologie rasové přesvědčení o nadlidech a podlidech, stejně jako pocit o naprosté beztrestnosti. Reálné zrůdy házející plechovku s Cyklonem B do určeného otvoru plynové komory.
 
 
Stranou nezůstane ani Osvětim. Nejprve jako zrůdná historka, později jako realita. Konečná stanice. Dno. Povolení ve skutečné Osvětimi Spilberg bohužel nedostal (charakteristická podlouhlá budova v Březince, byla natočena z druhé strany), nicméně na filmu to není poznat. I zde z každého záběru dýchá beznaděj továrny na smrt v jejíž plynových komorách našly smrt statisíce Židů. I tento proces je v Schindlerově seznamuvyobrazen do všech podrobností. Od lékařských prohlídek selektujících odsouzence na smrt od těch, které je možné ještě využít k otrocké práci, dětských transportů nevědouc jdoucích na smrt s veselou písničkou na rtech až po zoufalství v betonových sprchách s očekáváním jestli se trubek spustí voda, nebo dusivá smrt. Tyto scény, ač postrádají explicitní násilí jsou působivější než všechny Naziploitation filmy vyžívající se ve scénách sadistických brutalit nejtěžšího kalibru, dohromady. 
 
 
Ve stínu všech těchto zrůdných výjevů se Schindlerova postava mění ve stoprocentního klaďase, který polévá požárními hadicemi rozpálené vagóny, v nichž jsou namačkaní židovští odsouzenci na smrt, jako dobytek, a ve finále hořekuje, že mohl prodat i svoje poslední trenky, aby mohl zachránit ještě alespoň jednoho člověka, což je asi jediná slabina tohoto úžasného filmu. Skutečný Schindler takovým dobrodincem hraničícím se svatouškem nebyl. Třeba gestapo ho nezadrželo za polibek židovské dívce, která mu dala k narozeninám dort, ale za obchodování na černém trhu. Zrovna tak byl Schindler především kapitalista a z Židů měl nemalý prospěch. Jako mnoho jiných německých kapitalistů, či koncernů. Proto, když z něj Spielberg dělá ve finále sabotéra německého zbrojního průmyslu, připomínajícího Židům, že bude šábes, je už velký tlak na pilu. Na druhou stranu, Schindler skutečně na sklonu války vykoupil z transportu, který je vezl vstříct jisté smrti přes tisíc lidských životů. Vděk je zde tedy určitě na místě.
 
 
Před osvobozením Brněnce se Schindler samozřejmě zdejchnul. Nechtěl se dostat do rukou Rusům a ani českým úřadům, které by si jistě vzpomněli na jeho henlainosvskou a špionážní minulost. Zamířil proto s několika vězni, kteří mu měli posloužit jako svědci jeho dobročinnosti k americké zóně. A dobře udělal. Po osvobození  bylo proti němu skutečně zavedeno trestní stíhání Mimořádným lidovým soudem v Ostravě, ale to bylo vzápětí, po vyslechnutí několika bývalých brněneckých dělníků zastaveno a jméno Oskara Schindlera se tak na žádném mezinárodním seznamu hledaných válečných zločinců neobjevilo.
 
 
Ostatně Schindlerův seznam trpí i několika dalšími nepřesnostmi. Tak třeba onen pověstný seznam Židů, kteří díky němu unikli jisté smrti, nesestavoval se Schindlerem Itzhak Stern jako ve filmu, ale jistý Marcel Goldberg. Mnozí lidé však na něj vzpomínají jako bezcharakterního člověka, který za úplatu dával na seznam i Židy, kteří tam být neměli a taky byla tato postava nahrazena sympatičtějším Itzakem, kterému divák od začátku stejně držel palce. Stejně tak i skutečný Amon Göth si před svou smrtí oběšením nikdy neuhladil patku a neřekl "Heil Hitler". V reálu jeho poprava musela proběhnout natřikrát, neboť kat dvakrát špatně odhadl délku lana. Navíc proběhla až po Norimberském procesu. Ale to jsou jen hnidopišské cancy, které na skutečnosti, že Schindlerův seznam je vedle TV minisérie Holocaust jedním z nejpůsobivějších filmových děl, jaké kdy byly o tomto šíleném období Konečného řešení židovské otázky, natočeny.
 
 
A tento fakt samozřejmě i zvýrazňuje i  dokumentární, více než hodinový film Hlasy lidí ze seznamu postavený na vzpomínkách těch, kteří přežili holocaust. Ten je často bonusem k Spielberkově velkofilmu) V něm se dozvíte, že Schindler byl tak trochu děvkař, rád se napil a používal voňavky. A taky spoustu dalších věcí.  Třeba to, že Židy neměli před válkou rádi ani Poláci. Další svědectví pak líčí postupný tlak diskriminace Židů (přes počáteční povinnost nosut pásku s Davidovou hvězdou, přes zákaz používání veřejných dopravních prostředků a později i chození po chodníku), vedoucí až ke zřízení ghetta. Vzpomíná se i na Schindlera, který původně nepřišel do Polska zachraňovat Židy, ale profitovat na černém trhu. Jiná svědectví se týkají esesáka Amona, který rád jezdil po Plaszow na bílém koni a střílel lidi. Jen tak, bez zjevného úmyslu. Jenom pro, že mohl. A taky že hodně kámošil se Schindlerem, který byl rád středem pozornosti a taky se rád kurvil své ženě. Hodně spolu hráli karty. Jako ve filmu.
 
 
„Když jsem v roce 1944 dostal prostřednictvím zbrojní inspekce příkaz k přestěhování mého závodu do Sudet, snažil jsem se přirozeně zajistit i přestěhování těch, kteří u mne pracovali, židovských pracovníků. S podporou vojenských úřadů jsem sestavil jmenný seznam.“ (Oskar Schindler)
 
Druhá věc je, že Židi makali u Schindlera nonstop dvanáctky. Nestěžovali si, nikdo po nich aspoň nestřílel a nemlátil je. Schindlerův seznam ostatně vznikl jako seznam 1200 „odborníků“ když se Schindler rozhodl přemístit svou továrnu do československého Brněnce, aby byl dál od blížící se fronty. Jistě, byl podpořen nejedním tučným úplatkem, ale o přímé kupování hlav, jak líčí Spielberg, nešlo. A i osvobození žen z Osvětimi zvládla pěkná čubka s dárkovým košem velícímu důstojníkovi SS. Nicméně ve filmu to všechno vypadá krásně a dramaticky. 
 
 
Scindlerovi se po válce moc nedařilo. Zkoušel to s cementárnou, natočil film, ale vše bez úspěchu. Tak se upíchl na farmě v Argentině. Taky bez zjevného úspěchu. Poté, co zkrachoval, přijal pozvání několika „svých Židů“ do Izraele, kde nějakou dobu žil díky jejich finanční podpoře. Zde pracoval také jako vrátný v muzeu, avšak měl problémy s alkoholem a tak byl nakonec propuštěn.  A tak vzpomínal na válku a na Židy, které zachránil. A ti byli vděční. Půjčovali mu peníze a nakonec z něj udělali téměř boha titulem Spravedlivý mezi národy.
 
 
Původní ztracený seznam Schindlerových Židů byl nalezen v zavazadle se Schindlerovou písemnou pozůstalostí v roce 1999 v podkroví Schindlerova bytu v Hildesheimu, kde pobýval několik měsíců před svou smrtí.  Oskar Schindler zemřel 9. října 1974 ve věku 66 let. Pochován je na římsko-katolickém hřbitově na hoře Sijón v Jeruzalémě.
 
Video
(záznam z exekuce Amona Götha)
 
 
více filmů >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]