Profily



„Vítejte v Iráku... kokoti.“ (Generation Kill)

 

 
„Milý Fredriku. Děkuji ti za pěkný dopis. Jenomže já jsem americký mariňák, co chce zabíjet. Zatímco ty si mě evidentně pleteš s nějakým zlitým komunistickým sráčem.“

 

Válka v Iráku sice už skončila, ale vymydlení američtí vojáci se tu dál prohánějí ve svých transportérech, prohazují tvrďácké hlášky z béčkových filmů, zachraňují mír, obnovují stabilitu státu a brání se útokům ze všech stran. To hlavně v těch béčkovějších akčkách, které mají jediný smysl – za málo peněz udělat co nejvíce akční muziky. Takoví je třeba Křest ohněm (2005), zaloužilého sračkaře Sidney J. Furie, lacině popisující jeden den v Iráku, nebo (rovněž) na motivy skutečných událostí televizní film Nebezpečná mise, v němž bývalý bondovský padouch Sean Bean, nyní součást jednotky SAS jde zlikvidovat Saddámovi řízené střely.
 
 
Jedním úplně z prvních filmů, kdy kamera nacpala objektiv do konfliktu v Perském zálivu byla Odvaha pod palbou (1996), kde řežba Američanů s iráckými vojsky posloužila pouze jako epizodka pro příběh o svinstvu a mravním dilema okolo vyznamenání in memoriam. Pak na svou pouť za pokladem Saddáma Husajna vyrazili Tři králové s Georgem Cloonym a Marky Markem Wahlbergem aby namíchali nějakou tu akci s chlapáckou srandou a byl najednou klid po irácké pouštní pěšině. Ne Bony a klid, ale klid a nuda.
 
 
Zkrátka a dobře válka, hojně sledovaná zpravodajskými společnosti, díky čemuž se jí začalo přezdívat „mediální“, či válka v přímém přenosu“, moc filmaře nelákala. Možná proto, že ona lavina tutově zaručených a bombastických zpráv z bojiště procházela opravdu hustým sítem cenzury. A pak se objevil Mariňák (Jarhead), který překvapivě nebyl ani akční slátaninou, nebo válečnou velkopodívanou, ale „pouze“ obyčejným film o válce. O válce jak jí diváci z kanálu CNN neznali. Nepoukazoval na její debilitu jatkami ve stylu Černého jestřába sestřeleného nebo Údolí stínů („Jo, rozstříleli jsme ty parchanty na maděru, ale poznačilo nás to.“), ale (ne)příběhem z vojenského tábora, který se díky nekonečnému (a nenaplněnému) čekání na povel k akci mění v maskáčový cvokhaus.
 
„Ve starém dobrém Iráku bylo lautr hovno co na práci. Mariňáci v polním táboře se nudili a z nudy by byli schopní si snad i olizovat koule.“ (parafráze na prostonárodní stať o Babičce)
 
 
Poselství vyslané Mariňákem bylo jasné a srozumitelné! Zapomeňte na nažehlené vojáky, kteří jsou s plamenným zrakem schopni a ochotni bránit demokracii v rámci nějakých ušlechtilých pohnutek. Tohle jsou vojáci. Vojáci slintající nad porno časopisy, dělající si prdel s idealistických dopisů žáků základní školy a nesnášející buzerantského seržanta, který bazíruje na jakékoliv buzerantské maličkosti. Což by byl slušný základ pro sitcom, nebo srandu à la M.A.S.H. Jenže tak to není. Televizní minisérie HBO Generation Kill přinesla pohledem reportéra časopisu Rolling Stone ten nejucelenější obraz celého konfliktu. Tihle vojáci, na něž je upřeno maximálně realistické oko kamery, jsou totiž ve válce. Ve válce bez příkras nebo nadnesených heroických vložek, v níž hrdinové USA bojují proti Saddámovým tyranům. 
 
 
„Všichni máme svoji práci. Hlavní seržant má za úkol být čurák. A dělá to fakt výborně.“
 
Podobně jako Mendezův Mariňák je Generation Kill dobře mířeným kopancem do zadnice současné společenské a politické objednávky, ale narozdíl od něj se nepatlá v intelektuálním rozumování o nudě a zbytečné účasti amerických vojsk, ale ukazuje válku v celé své nahotě. Tedy i s prasárnami obou dvou stran, bolestí a krví.  Seriál se tak stává hlubokou, téměř až dokumentární sondou do života moderních vojáků, polemizujících o tom, že za válku v Iráku můžou „kundy“. Protože podle této ryze vojenské téze, kdyby Saddám spíš investoval do rozvoje ženské populace než do armády, neměli by „hadžiové“ čas na válčení a raději než s mariňáky by si to „rozdávali“ s těma svýma „kundičkama“. 
 
 
„Ne, tady nikdo zde nemává s vlajkou pruhů a hvězd, ale raději si ho vyhoní na polní latríně nad fotkou reportérovy holky, která takto „obšťastní“ několik čet, včetně jejich velení.“
 
Čímž se dostáváme k ženě. Konkrétně k režisérce Kathryn Bigelow, která svým filmem ověnčeným Oscary vysvětlila divákům, že v Iráku Smrt čeká všude (2008). Tedy i v Bagdádu, kde se bomby povalují po ulicích, na střechách domů číhají povstalečtí snipeři, kufry aut zaparkovaných v zákazu stání obsahují bombastickou nadílku a nějaký ten semtex (teď není řeč o neškodném energy drinku) jde nalézt i v útrobách malého zmasakrovaného kluka. A právě s tím se má vypořádat rota Bravo, což je základní a bohužel téměř jediná nosná informace. Zbytek je pak téměř dokumentární pohled na práci válečných pyrotechniků, který je samozřejmě ve svých epizodkách náležitě a dramaticky uprav a obsahuje jediné poselství: „Válka je hnus fialovej, a není to žádná prdel.“
 
 
I američtí mariňáci jsou jenom lidi, takže se není co divit, když jim nakonec rupne v palici. A Muslimové? Pro ně je to svatá válka. Aláh je prý odmění.
 
Poselstvím filmu Odsouzeni k boji (2007) bylo zase ukázat, že i když Iráčani zabijí jednoho Amíka, není to důvod k tomu, aby jeho kamarády chytil rapl a během několika minut postříleli čtyřiadvacet mužů, žen a dětí. Filmová rekonstrukce masakru v baště povstalců, městě Hadithe je silně protiamerická a připomíná obdobné kritické filmy týkající se války ve Vietnamu.
 
 
Amerika je krásná. Amerika má vždycky pravdu. Kdo ubližuje Americe, je zlý. Moc zlý.
 
Ovšem ani  Greengrassova Zelená zóna nepatří mezi ty, které by účast Američanů v irácké válce příliš vyzdvihovali. Naopak. Bodá do citlivého místa v podobě válečné záminky (údajných Saddámových jaderných zbraní), které byly pouhou smyšlenkou. Chudák Matt Damon, ten bude mít velké trápení, aby přišel na to, že start celého konfliktu se spoustou mrtvých stál na hliněných nohách. Ale taková už realita je. Válka v Iráku se stala minulostí, Saddám se už dávno zhoupl na oprátce a filmaři, i když narozdíl od ostatních válek v hodně malém měřítku si k ní rovněž řekli své. Od intelektuálních rozjímání, přes sžíravě ironickou kritiku, až po béčkovou akci. Co bude dál?
Doufejme, že ne zase nová válka, o které by se dal natočit další biják.
 
 
 
více filmů >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]