Profily



F.L.Hek -Věk: Vlastenecké nabuzené hekání v době obrození. (F.L.Věk)

 
Starý kupec Hek na svojí starý několikrát „hek“ a narodil se F.L.Věk. Tedy on byl původem taky Hek, ale písmák Lojza Jirásek, který o něm napsal román, si správně uvědomil, že Hek moc buditelsky nezní. Zní to maximálně nabuzeně, a to se s koncepcí českého historického hitmakera neslučovalo.
 
No a tak se čtrnáctého dne měsíce dubna léta Páně 1769 za panování arcivévodkyně rakouské a královny české a uherské Marie Terezie narodila budoucí buditelská superstar, opěvovaná Jiráskovým pětidílným eposem, který, společně s Temnem patří k jeho nejlepším. Není divu, že se dočkal velkolepého výpravného seriálu v němž se tehdejší kinematografie pokusila zmapovat české národní obrození, plné zanícených a zapálených (byt to zní trochu morbidně) buditelů a cudných dam s kozičkami sešněrovanými v korzetech. To praví Jirásek. Realita říká, že to bylo o tři dny dříve... jedenáctého dubna. No a co. Historie je plná drobných  nekorektních detailů a nepřesností.
 
 
Jeden:  Šuk ...a Hek je tady (Malý František Věk)
 
Začínáme seznámením s mladým Františkem (kojencem), jehož fotr je tak trochu licoměrný kokot. Produkt tehdejší doby. Třeba nemá rád souseda Žalmana, vlastence, který si čte v českobratrské bibli. Nečte si v ní dlouho, vrchnost mu jí zabaví. Pak když fláterníci nabídnou, že mladej Franta může u nich zadara studovat, málem svého desetilétého synka z domu do kláštera, dokope. Doby byla prostě taková. Děti v ní svým rodičům vykali a oslovovali je tatíčku a mamičko. Láska k rodině musí být. Stejně jako láska k vlasti. Té české, pochopitelně. A o tom to všechno je.
 
Jelikož se Jiráskovo dílo dalo rovněž vyložit jako boj utiskované pokrokové menšiny, proti  antisocialistické moci, komunisti ho měli rádi a udělali z něj čítankovou četbu. Zakukleného socialistu tak udělali i z Heka – Věka. Dokonce z jeho baráku v Dobrušce udělali jeho muzeum nacpané předměty a fotkami z natáčení. Mimochodem, seriál se začal natáčet přesně 200 let poté co se Hek – Věk narodil.
 
 
Dva: Černoprdelnící dostali na prdel (Student)
 
František je premiant a má rád knihy. Tenkrát totiž televize ještě nebyla. A tak když císař František Josef klášter zruší, pomáhá zachránit vzácné knihy z knihovny, aby neskončily jako balící papír pro židovské slanečky. Fláterníci jsou smutní. Nechutná jim, že je císař hezky ohulil. Zachrání i zabavenou Žalmanovu bibli. Ten má radost a rozpovídá se o Husovi, jak byl fajn fasa spravedlivej chlap a proto ho upálili. Franta dostává od císaře stipendium a chce dál studovat. 
 
Tento díl se motá kolem božích mlýnů. Fláterníci, kteří zabavovali a pálili (pro jejich víru nevhodné a pobuřující) knihy, nakonec dostali ochutnat vlastní meducínu. Bůh, ke kterému se modlili, to viděl a taky to tak nechal. Jako spoustu jiných věcí. 
 
 
Tři: Vlhký sen jménem Paula (První láska)
 
František už není gymnazista, je filozof a vypadá konečně jako Radek Brzobohatý. Jelikož je filozof, tak filozofuje. Furt má rád hudbu a tak chodí do kavárny očumovat Mozarta. Wolfganga Amadea. Při Figarově svatbě se bezmála udělal. Skoro jako během návštěv ve Vlasteneckém divadle, kterému se říkalo Bouda a kam František rovněž často chodil. Ovšem nejvíc se dělal z Pauly, které dával hodiny houslí. Paula je němá jako vánoční kapr. Nemluví kvůli šoku, který jí v dětství připravil sadistický učitel. Dokázal by jí pořádný orgasmus přivést k výkřiku? František Ladislav by to rád, ve vší cudnosti, zjistil.
 
V tomto díle je kladen důraz na slavná divadla té doby – lidovou boudu (vlastenecké divadlo, jedinečné tím, že se zde hrálo výhradně česky) a první tzv. Nosticovo divadlo, které Praha dostala o velikonocích 1783. Bylo považováno za Německé národní divadlo. Jo a taky mělo blbou austiku. Protože bylo německé.  
 
 
Čtyři: Lottin jazyk (Mozartovi dvacetníky)
 
V Praze se chystá premiéra nové Mozartovi opery Don Giovanni. Společenská událost, na které nesmí chybět český kulturní výkvět. Včetně doktora Tháma, který je sice vlastenec, ale dělá Věkovi do Pauly. Intelektuálně jí oblbuje, na což ženský tehdá letěly. Do Věka zase dělá Paulina ségra Lotta. U ní jde intelekt stranou. Chtěla by nejspíš sex. Mozart dělá do muziky a dá Věkovi nějaké drobné, aby si svlažil hrdlo. Věk si zazpívá v Donu Giovannim a Lotta mu málem nacpe jazyk do papuly. To se nám to bující obrození zamotává.
 
Mozart v Praze! Nepřehlédnutelný tahák! Narozdíl od zvárnění génia v geniálním Formanově filmu, tento je takový umírněnější. Nechlastá a ani nikoho nesouloží pod stolem. Dokonce ani Josefinu Duškovou. Taky dělal ofuky s overtourou k Donu Giovannim. Jo, a bydel na Bertramcce. Jako Kája Gott.
 
 
Pět:  Teplej bonz (Divadlo)
 
V Dobrušce se dozvídají, že František je komediantem, což fotrovi nechutná. Být komediantem bylo v těch dobách fuj. Teplej bonz přichází do Strádeckého. Fotr jede do Prahy, aby synka za ucho dotáhl zpátky. Tomu se ale nechce. Paula je totiž marod, objevily se u něj skladatelské schopnosti a hlavně tak nějak cítí že v Praze je větší obroditelská sranda než na venkově. Navíc kámoš Thám prorokuje, že „divadlo jednou všem otevře oči a že vyžaduje oběti. František tedy taťku i s venkovským životem, ve vší slušnosti „fákne“. Paula se uzdraví a František jí zazpívá tklivou bratrsko – církevní písničku. Že to bylo vyznání lásky Paula nepochopí.
Prostě se nedaří.
Navíc, škvára tlačí, František Ladislav komponuje zadara a tak prodává své česko – bratrské knihy, které jezuiti nestačili před lety spálit. Komenského a spol. Kdyby si počkal, několik let byl by milionář. Ale aspoň se během toho seznámí s Kramériem, což se počítá do jeho vlastenecko – buditelského profilu. Kramerius totiž vydával české c.k. vlastenecké noviny, což byl velký buditelský kousek. Taky založil vlastní nakladatelství – Českou expedici, kde vyšla většina českých knih své doby.
 
 
Šest:  Prohrábnutí v „Kundraticích“ (Návrat domů)
 
„Kunratice malá ves, ukrad bábě „kundu“ pes!“ vyřvávaly v devadesátých letech dvacátého století punkové Tři sestry. Ještě před dávnějším a dávnějším časem zde Paulina rodina dělala piknik. I s Františkem a Thámem. A pochopitelně dcerami. František zde dostal pecku mezi blinkry, když spatřil Paulu jak se cicmá a prohrabuje s Thámem. Inu, tichá voda břehy mele. Lota by se zase ráda prohrábla s Věkem, ten však nechce a vezme čáru do lesa. A později i do Dobrušky. Pěšky. Všechno mu přestalo dávat smysl. Tyhle romantické hrátky v přírodě, se nepovedly. Thám aspoň za Frantu zalepil dluh u bytný. 
 
V tomto díle nic obrozeneckého není. František si dal vandr bez bot domů, kde mu to fotr dává sežrat jak jen umí. Neměl ho před časem fáknout. To se tatíčkovi nedělá. A tak František submisivně drží. Dozvuky kunratického prohrábnutí jsou pěkně bolestivé a potrvají dlouho. Správný hrdina totiž musí zažít pořádnou krizi, aby se pořádně nabrousily jeho morální hodnoty.
 
 
Sedm: Našťouchaná komediantka (Kněz, nebo kupec!)
 
Fotr se sice už hodil do klidu, ale občas je doma dusnou. Františe si předplatí Krameriovi noviny a dozví se, že Boudu na Koňském trhu zbourají. Se starým Žalmanem pokecá o rodící se Velké francouzské revoluci. To proto, aby vše zapadalo do historického kontextu. Ale Františka již čeká velké setkání. S Thamem, Paulou a zbytkem rodiny, ze kterých se stali potulní komedianti. Thám se naučil i chlastat. A všichni se naučili utánout si opasky, neb jsou sice umělecky nadaní, ale chudý jako sviň. Akorát Paula je bohatější o mimino, které jí udělal Thám, nedbaje pravidel bezpečného sexu. Možná jí ho taky udělal proto, aby vlastenci nevymřeli. Dokonce se z toho všeho naučila mluvit. A Lotta? Ta se chytla nějakýho šťouchala a zdrhla do Vídně, kde by se ráda prošoustala do opery. Povede se jí to? Věk chtěl původní vzít čáru zpátky do Prahy, ale asi svůj postoj přehodnotí.
 
 
Tento díl vrcholí osudem Václava Tháma. To byl ve skutečnosti bývalým policejním důstojníkem, který se vzhlédl v divadlu tak moc, že mu obětoval život. Komponoval i překládah hry a tak nějak se stal jedním z nejvýznamnějších zakladatelů, iniciátorů a organizátorů, českého divadla. V roce 1799, když se vlastenecké divadlo ocitlo v krizi, Thám opustil Prahu a stal se kočovným komediantem., čímž se definitivně ztratil ze scény. Jeho skutečná žena byla prý doopravdy původně němá, skutečně prý po porodu začala mluvit a nakonec Thamovi utekla s nějakým hercem. No, prostě, stane se.
 
 
Osm: „Za peníze v Praze dům.“  (Úspěšný kupec)
 
Starej Věk natáhl brka, František převzal kšeft a daří se mu. Má penízky a to se počítá. Taky půjčuje české knihy, aby šířil osvětu. Místní roštěnky by ho rády uhnali. Dala by si určitě říci i Paula se kterou se František potká v Praze. A její ségra Betty by si dala říct ještě víc. Tehdy se tomu říkalo „sňatky z rozumu“ a natočil se o tom taky slavný český seriál. Věkovi to nechutná, stejně jako mu nechutná, že mu říkají Herr von Věk. Uráží to jeho vlastenecké cítění. Taky mu nechutná, že se v Praze mluví čím dál tím víc německy. S tím ale nic nenadělá. A nejvíc ho štve, že Paula už není vlastenka. Přijel si do Prahy koupit piáno a ne se cvičit v němčině.
 
Poté co byla zrušena Bouda, převzalo funkci vlastenecké divadelní osvěty Divadlo u Hybernů. Ale to už nebylo ono.  
 
 
Devět: „Chci být tvojí kobylou!“ (Piáno)
 
Betty vyjede po Františkovi. Sice se mu za zády posmívá, že jako vesničan umí akorát tak rajtovat na valachovi, ale za pár zlatek by mu ráda dělala kobylu. Kdyby František chtěl, mohl by si jí osedlat zepředu, zezadu, z boku, na stojáka i misionářsky, na koníčka i formou trakaře a zcela jistě i na lízátka či čibuk by došlo. Čubka jedna. Její máma jí podporuje a Tham se za ně stydí. Je zase v Praze a pořád je vlastenec. František je z toho všeho takový smutný. Pochopil, že ženský jsou svině vypočítavý a žádná není jako jeho maminka. A tak nostalgicky roztrhá stará psaníčka od Pauly a vrátí se do Dobrušky, kde si na něj myslí ultra cudná sousedka a farářova dcera Márinka Snížková. Manča je totiž velká čtenářka a když František začne hrát na své nové piáno, prožívá u okna pořádný orgasmus... umělecký samozřejmě.
 
 
Deset: „Chlupovlhkoděr“ (Slovař český)
 
František je žhavým tématem k přetřásání. Inu tací jsme my Češi byli a pořád ještě jme. Čumilová se schází pod jeho okny když koncertuje a drbou ho, že odešel z kostela, když farář pomlouval francouzskou revoluci s tím, že dala světu jenom gilotýnu. Taky, že nechodí ke svatému přijímání. To trochu brzdí i rozháranou Manču, která by se s ním určitě ráda, samozřejmě ve vší počestnosti, spustila, ovšem bojí se že by se bohu nelíbilo, kdyby roztáhla nohy do praku a poslušně odevzdala svůj „chlupovlhkoděr“,  jinému, než ryze křesťanskému libidu.
Samostatnou kapitolou tohoto dílu je snaha bývalého pošťáka Sýkory, který ve své snaze zaplnit češtinu ryze českými slovy, vymýšlí kokotiny.  Třeba „chřípoprach“, což je tabák. Nebo „sestromuž“ je švagr. Inu i v době obrození žili i idioti se snahou zaujmout za každou cenu. Že by předzvěst dnešních bulvárních hvězdiček? „Zelenochrupka“ je salát.
Otázkou však zůstává, kdy Mančí nabídne Věkovi svůj „Chlupovlhkoděr?“ Myslím, že význam tohoto ryze českého slova není třeba překládat. Mimochodem, dal by se za „Chlupovlhkoděra“ označit i pošťák Sýkora? Nepochybně dal. Na „chlupovlhkoděr“ je i fakt, že se na Věka začínají zaměřovat tehdejší benga. Vlastenectví jim nešmakuje.
Ajajaj!
 
 
Jedenáct: Kocour v troubě (Korunovace)
 
Už velký výlet do Prahy, který Věk zorganizoval pro obyvatele Dobrušky, aby se mohli podívat na slavnostní průvod českého krále Leopolda 2, dává tušit, že by brzy mohl být „Věkův kocour v Márinčině troubě“. Ano je to trapná představa, že sexuální život velkého buditele a dospělého chlapa jako Věk, by se měl na věky věkův omezovat jen na onanii. A Manča má vskutku nažhavenou velkou troubu. Učiněnou pec.
 
Jinak Národní obrození v tomto případě žije císařem Leopoldem 2, který se nechal korunovat českým králem, což se vlastencům moc líbilo. I Morart kvůli tomu složil operu. To, že Leopold krátce na to zemřel a nepomohl mu ani klistýr, ani pouštění žilou je druhá věc. Z toho už vlastenci radost neměli.
 
 
Dvanáct: Vypusťte Krakena! Hek! Rup! (Svatba)
 
Věk vezme Manču do divadla, kde hraje jeho kámí Thám i se svou starou Paulou. To Manče nechutná. Žárlí jako sviň. Myslí, že Věk si na tu komediantku pořád ještě myslí. Jenže myslet, je velký kulový vědět. Thám zase neví, že po Paule jede Fridrich a jí to není proti srsti, což znamená, že se mu klubou parohy. Betty nemá problém zase podržet komukoliv. Movitému, samozřejmě, což se všeobecně ví. Všichni se sejdou na císařském bále, kde si ty dvě čubky dělají kozy z Věkovi Manči, což bylo kruté, neb Mančiny kozy se podobají špatnému vtipu. Věk je setřel a vypadá to, že se schyluje ke svatbě.
 
Chcípající starej Žalman jim dal požehnání, při čemž zase blábolil o Husitech, jak je jeho tradičním zvykem, a pan farář je oddal. O svatební noci tak Věk konečně „vypustil toho svého vlasteneckého Krakena“ a poté co nejednou orgasmicky „hek“, přestal být panicem. Hek! Rup! Rip! Máňa má taky po panenské bláně vystužené vírou v boha.  No, bylo na čase.  Na poctivosti obchodníka a vlastence z Dobrušky mu to ovšem neubralo.
 
 
Třináct: Vyjebaný konec (Naděje)
 
Ve finále jde všechno do hajzlu. Z Františkova bývalého spolužáka z klášterní školy je „vyjebaný“ cenzor, zkopávající jeho vlastenectví do kuličky a Thám zjistí, že je sice vlastenec, ale i paroháč a zatím co on dělá umění, jeho stará dělá „jebátko“ jinými chlapovi. Proč? Protože prý potřebuje lásku. V případě manželské nevěry, oblíbené klišé.
 
František zase usoudí, že Dobruška potřebuje české divadlo. I přes „jeblý“ názor, že divadlo je nemravnost. A jebe se to dále a víc a víc. Věkovi zabavují knihy, zakazují půjčovat knihy a František dostane navíc pěkně „zjebáno.“ Přesto se však nevzdává. Vyjebaná naděje umírá poslední.
 
Vtipné je, že tento poslední díl komanči neodvysílali. Cenzoři dokonce vystřihli i postavu cenzora a jelikož se v posledním díle seriálu pořád skloňovalo slovo svoboda, dostal nakonec červenou a F.L.Věk byl dlouhou dobu vnímán jako dvanáctidílný seroš vrcholící tím, že si František poprvé vrznul. Vyjebaný konec se tak poprvé objevil až v roce 1989. A tak zazvonil zvonec a tomuto prznění Lojzovi klasiky je konec.
 
více filmů >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]