Určitě se bez intelektuálního mučení přiznám, že první Hladové hry jsem svým způsobem jako klon Battle Royale mixnutý s Twillightem (což jsem si o nich myslel) okázale ignoroval. Literární předloha Suzane Collinsové mi byla ukradená, stejně jako další reality šou ve stylu Running Mana pro současné náctileté. Včetně její hrdinky pobíhající kolem s lukem a šípy.

 

Kinosedačka tedy kontakt s mým pozadím nezažila a tak jsem si první teenagerskou vybíjenou pod taktovkou totalitní diktatury Kiefera Sutherlanda užil až na DVD a musel jsem uznat, že tak ukrutně blbé to zase nebylo. Upřímně řečeno, bavilo mě to. Inu žádnej učenej z nebe nespadl a předsudky jsou občas nesmyslná svině. Ale již dost sebereflexe, je zde nové, nyní již pětasedmdesáté speciální klání pořádané diktátorským kapitolem jako represivní nástroj a šou pro masy, které si musí uvědomit, že bouřit se, proti zaběhlým pořádkům, je hovadina, současně. A s ní se pochopitelně vrací staří známí z jedničky. Díky faktu, že první film měl úspěch, ve velkorysejším pojetí, což je fajn. Ono to totiž tentokrát není jen o pobíhání po lesích a vzájemném se kydlení. Znalci literární předlohy nyní vševědoucně pokyvují hlavou, neboť ví, že svět budoucnosti stojí před revolucí a totalita má plné haksny práce, aby rebelii proti systému potlačila v samotném zárodku. Jak? Tak že přitvrdí. Zvedáš pracku nahoru, hajzle. Tumáš! Střelíme tě do makovice. Kdo má díru v hlavě neprotestuje.

 

Katniss, vítězka poslední Hungry Games má tudíž smolíka. Velkého smolíka. Jako symbol vzdoru proti pravidlům (viděli jste v prvním filmu) je víc a víc nepohodlná tudíž jí, po vítězném turné napříč všemi dvanácti kraji, čeká jízdenka do arény, ze které se nesmí vrátit. A spolu s ní tam putuje i Peeta se kterým si doposud v rámci bezpečnosti a zájmu totality hrála na spokojený romantický pár. A aby to byla ještě větší sranda, vyvražďovací společnost jim budou tvořit i další vítězové Hungry Games, napříč lety, takže tentokrát si po krku nepůjdou žádný pubertální másla, ale banda drsnejch týpků a typanek, kteří ví jak se ve vražedné hře „otáčet“. Včetně jedné babičky a technického génia.  Jo, tahle hra bude mít grády, když si připočteme, že se i aréna dočkala nových vymožeností a většího počtu smrtících pastí a vychytávek. Jedovatá mlha je celkem solidní svinstvo. A taky nezapomínejme na nasrané obyvatele krajů, kteří už po větší dávce teroru stran systému nemají co ztratit.

 

Druhé Hungry Games značně přitvrdily a potemněly. Romantika vyklidila pole sociální a totalitní kritice, postavy se zmítají ve víru intrik a otevřený, hodně otevřený konec je všechno možné, jen ne romantickým hepáčem. Český podtitulek filmu Vražedná pomsta je sice trochu mimo mísu, ale to je jen detail, stejně jako fakt, že některé části filmu byly natáčeny IMAXovou kamerou. Divák si toho ani moc nevšimne. Dvě a půl hodiny ho mají celkem slušnou ambici pohltit, i když pravda, mnohé by mohlo být prokresleno trochu lépe. Velký důraz se zde klade hlavně na svět mimo arénu, ona reality vybíjená zde již nehraje prim, jak tomu bylo v předešlém filmu. A vzhledem k finále bude zajímavé, jestli se nějaká další Hungry Game vůbec uskuteční. Já, kdysi Hungry Games skeptik se nyní těším na třetí film. Ba co víc, než ho natočí dokonce uvažuju, že si i přečtu knížku...