Profily



Guido Crepax (Pop artové erotické sny)

 

 
Je pochopitelné a celkem normální, že i do komiksu pronikla erotika. A je samozřejmé, že i zde existuje celá škála, začínající cudnou krásou ženského těla a končící syrovým „péčkem“, připomínajícím spíše anatomický atlas pohlavních orgánů před i při kopulaci, v lepším případě detailně rozfázovanou Kámasútru. 

 

„Crepax kreslil nejpěknější zadky v historii komiksu.“ (Georges Woliński) 
 
Malířství a zejména sochařství udělalo své první erotické krůčky už v antických dobách, lechtivé knížky si počkaly na masové rozšíření po vynálezu knihtisku panem Gutenbergem na konci středověku, fotografie začala plnit svou sexuální osvětu už koncem 19. století a film se dočkal svých premiérových celuloidových svlékacích scén v prvních letech 20. století. A co komiks? Ten se rozhoupal až v „sixties“, čímž nechci říci, že by před tímto mezníkovým desetiletí neexistovaly v komiksech žádné erotikou nabité obrázky. Ovšemže existovaly, ale nebyly to plnokrevné erotické komiksy. A také nemám na mysli usmolené a upachtěné amatérské seriály, kde nebylo téměř rozeznat o co jde – mimo pohlavních orgánů,  tištěné a rozšiřované v úzkých komunitách. Jde mi o legální průnik erotických komiksů do magazínů a časopisů, případně alb, šířených oficiální distribuční sítí. A ta startovní čára byla „namalována“ právě v těch legendárních šedesátých letech. Malíř, který se velkou měrou podílel na startu této komiksové pikantérie a povýšil ji svou kreslířskou kreativitou do téměř uměleckých sfér, se jmenoval GUIDO CREPAX. A jak už to bývá v případě některých komiksových hýbatelů, nebyl původním povoláním kreslíř nebo malíř, ale vystudovaný architekt.
 
Guido Crepax (vlastním jménem Crepas) se narodil 15. července v Milánu v rodině hudebníka, což v něm předznamenalo silnou náklonost k hudbě. Jeho otec hrál totiž první violoncello v tamní světoznámé La Scale. Naštěstí se Guido nepotatil, ale přesto jej pak hudba, ať už klasická nebo jazzová,  provázela prostřednictvím vinylových desek a cédéček celý život. Je o něm známo, že už coby tříletý projevil značný výtvarný talent, když z časopisů vystřihoval obrázky a bez předkreslování i siluety, a vytvářel z nich nové kompozice. Během války žil chvíli v Benátkách - vzpomínáte, třeba se tam i potkával s o několik let starším Hugo Prattem? I tady přicházely ke slovu nůžky a časopisy, protože ve válečném období nebylo hraček. Opět vystřihovánky zvířat, různých antropomorfních postav, dopravních prostředků a fantazijních hrdinů. S těmi si vytvářel své světy a hrál si s nimi podle vlastních pravidel. Jeho fantazii rovněž umocňovala četba komiksů, zejména těch amerických. Nejraději měl Raymondovy hrdiny, zejména Flashe Gordona, dále potom Phantoma, Mandraka, Tima Tylera a Boba Stara. 
 
Po II. světové válce, ještě coby nedospělý, vytvořil v rychlém sledu tři komiksy: Neviditelný muž, Doktor Jekyll (podle Stevensona) a Upír. Už podle názvů je zřejmá jeho inspirace podivnými a hororovými tématy, což se projevilo i dále v jeho kariéře. Rokem 1947-52 začal mladý Guido studovat na přírodovědném lyceu a to již kreslil tuší jako pravý profesionál. A zase převládaly temné náměty, jako třeba Poeovy Podivuhodné povídky. Po lyceu šel na techniku, kde strávil podle vlastních slov celkem nešťastný rok, protože nevzal vůbec tužku do rukou. Raději odešel a zapsal se na architekturu, která ovšem také nebyla pro něj ideální. Přesto ji dokončil (1958) a pak ještě necelý rok pracoval v jedné kanceláři.
Už během studia na architektuře začal dělat první návrhy na obaly gramofonových desek pro vážnou, populární i jazzovou hudbu, včetně nahrávek divadelních her. Při škole se také delší dobu věnoval reklamě, kde měl jeden pronikavý úspěch, a to Zlatou palmu za reklamní kampaň pro firmu Shell (1957). Mimo zakázek pro reklamní agentury začal vytvářet i různé plakáty a obálky časopisů. Nejvýrazněji se to projevilo pro medicínský časopis Tempo medico (Lékař a doba), kde kromě titulních stránek kreslil i do různých rubrik a ilustroval odborné texty na pokračování. Spolupráce trvala až do začátku 90. let a vzniklo tak na 200 obálek. Maloval taky obrazy z historie automobilových závodů. Ty byly v roce 1960 souborně vydány v prestižní publikaci Trecento all´ora (Tři sta za hodinu), která je dodnes intenzivně sháněnou tiskovinou všemi milovníky automobilového sportu i Crepaxovy tvorby. Počátek šedesátých let jej zastihl v malování historických témat, kdy například zobrazoval na barevných tabulích dějinné rekonstrukce pro encyklopedii Le civiltà (Civilizace) a  Mondadoriho časopis Per voi ragazzi (Pro vás chlapci). Dále kreslil pro automobilistický časopis Velocità (Rychlost), sci-fi magazín Galaxy a ženský týdeník Novella. Mimo to ještě navrhoval reklamy pro Campari a pro časopisy nakladatelství Rizzoli, maloval obálky edice Piccola Biblioteca Ricordi a učebnice, jež vydávali Calderoni a Loescher. Právě díky ilustracím pro již zmíněný ženský časopis Novella, získal Crepax jistou ruku a osobitou linku při rutinním týdenním zobrazování křivek ženského těla. Tak se dostal ke svému charakteristickému stylu, který pak neustále zdokonaloval a propracovával. 
 
A pak přišel onen přelomový rok 1965, kdy se Crepax navrátil do náručí komiksu a zúročil zde všechny finesy a grafické postupy, které získal v předcházejícím období. Platformu mu poskytl měsíčník Linus, kde začal uveřejňovat příběhy uměleckého kritika a amatérského detektiva Philipa Rembrandta, alias Neutrona, jehož v třetím dílu vystřídala snoubenka Valentina. Ta na sebe pak strhla veškerou pozornost a stala se nejpopulárnějším komiksem Crepaxe a nejúspěšnější ženskou komikovou postavou vůbec. Vycházela  přes třicet let a objevila se zhruba v padesáti příbězích, které vyšly po celém světě v nespočtu alb. Mísí se tu sny, představy, dobrodružné a fantastické prvky, svět módy a umění, to vše prostoupeno všudypřítomnou erotikou. Fyziognomii i podobu smyslné milánské fotografce propůjčila  americká herečka Louisa Brooksová, která se proslavila ve filmu 20. let a kreslíř ji velmi obdivoval. Její krátký sestřih černých vlasů a štíhlá postava plně korespondovaly s novými módními trendy šedesátých let. V grafickém stylu komiksu lze nalézt vliv secese (zejména A. Beardsley), francouzských erotických kreslířů z počátku dvacátého století (René Giffey), reklamní kresby módy a již vzpomínaných amerických komiksů, které mladý Guido hltal během války. Všechny tyto vlivy se pak prolnuly do pop artové obsese. Zpracování jednotlivých stránek pojal Crepax jako tvorbu grafických tabulí. Kromě pera a štětce používal i dřevěná rydla a frotáž; hodně taky šrafoval. V komiksu je velmi znatelný filmový střih, kde se střídají interiérové a exteriérové kompozice s nájezdy na detail, který je pak ještě dále různě rozmělněný a rozfázovaný. Taky zde hraje důležitou roli perspektiva a úhel pohledu, který někde doslova nutí čtenáře otáčet stránkou dokola, aby si vychutnal požitek z této grafické krmi. Netřeba dodávat, že hlavní pozornost je zcela soustředěna na svůdné křivky hrdinčina těla, které dokáže kreslíř naaranžovat do jemných i tvrdších erotických zobrazení. Crepax se nebál a použil v těchto černobílých příbězích hodně černých ploch a tím dosáhl překvapivého kontrastu jeho téměř manýristické až filigránské kresby. Nespornou výhodou je, že Valentina má komplikovanou psychologii a její sny obsahují plno surrealistických odkazů a symbolů. Jung s Freudem by asi měli radost. Poslední příběh Valentiny Al diavolo Valentina! (K čertu s tebou, Valentino!) vyšel v roce 1996 a sám autor pravil: „…Valentina je už dost stará; teď už s ní nic nenakreslím“ .
 
Crepax vytvořil ještě další ženské hrdinky (Bianca, Anita, Belinda), ale žádná nezískala takovou slávu jako Valentina. Její popularitu dokládá současná výstava v Miláně (září 2008 – leden 2009), zaměřená pouze na ni. Erotikou až pornografií s prvky sadomasochismu hýří další dva komiksy, které Crepax nakreslil podle literárních děl markýze de Sada (Justine, 1979) a Pauliny Réage (Historie O, 1973-85). Rovněž k nim můžeme přiřadit Emmanuellu (1978) od Emmanuelly Arsan, kterou dozajista zná každý literární i filmový fajnšmekr. Do komiksové podoby zpracoval i Kavkův Proces. K hororovým námětům se Crepax vrátil ve svých dílech Dr. Jekyll e Mr. Hyde (1987), Conte Dracula (1987) a Frankenstein (2002), který byl jeho labutí písní. Posledního července 2003 se mistr erotické linky odebral do Země Komiksu, za svým snovým i kreslířským přeludem Valentinou. Snad tam na něj čekala.
 
Text: Milan Krejčí, leden 2009
 
více komiksů >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]