Profily



Nitro těžkne glycerínem: Grus versus Kopřiva

 

 
Poté, co se Štěpán Kopřiva a Jiří Grus stali prvními Čechy, kteří byli otištěni v legendárním magazínu Heavy Metal, rozhodli se hoši zaútočit ve větším měřítku. Drsná sci-fi NITRO TĚŽKNE GLYCERÍNEM (scénář Kopřiva, kresba Grus) je první českým comicsovým albem, kterému se podařilo prorazit v zahraničí – a to konkrétně u vydavatelství SAF, které má ve své stáji taková jména jako Hermann, Joe Kubert, Jordi Sempere, Martin Lodewijk nebo duo Trillo/Risso.
A že kromě angličtiny, němčiny, francouzštiny a holandštiny vyjde Nitrák i v češtině, je snad samozřejmě. Stejně tak samozřejmé je, že ho vydává nakladatelství CREW. Co ovšem už tak samozřejmé není, je následující rozhovor, kdy jsme nechali chlpace, ať si to vyřídí mezi sebou – díky čemuž vznikl materiál, který (jak se na specializovaný magazín typu CRWE sluší) čtenáře zavede hlouběji do světa comicsových řemesel, než bývá v běžných příjemně klouzajících intervýjevech zvykem.
 
 
Kopřiva: Nitro těžkne glycerínem by se asi nejspíš dalo zařadit do subžánru “dirty space opera” – což s sebou přináší docela specifické nároky na vizualitu. Jak jsi k tomu přistupoval? Z čeho jsi vycházel při designu postav nebo barevném ladění?
 
Grus: Když jsem poprvé četl scénář, vybavovala se mi obrazová kvalita filmu z 80. - 90. let jako Vetřelec, Měsíc 44, Total Recall atd., tedy vesmírných filmů, kdy herci nehráli všechno před modrým pozadím, ale běhali po skutečné hale předělané na nějaký sci-fi hangár a ten pot, co z nich tekl, byl skutečný, a bylo to tak nějak syrově nedokonalé, protože rez na zábradlí byla rez a ne textura rzi. Takže jsem to chtěl pojmout spis jako divadlo ve sci-fi kulisách se zaměřením na lidskou figuru. Charakter postav jsi docela definitivně nahodil ty, ale třeba tu oranžovou kombinézu hlavního hrdiny vymyslel Lachman. No a taky jsem do toho chtěl dostat patinu Žižkova, kam jsem se při práci na albu přestěhoval. A teď trochu podobná otázka ode mě: Můžeš zobecnit, odkud vlastně čerpáš motivy pro svoje příběhy a jak to bylo v případě Nitráku?
 
Kopřiva: Pochopitelně ze svého neradostného dětství. Můj otec, jeden z průměrných, ničím výjimečných multimiliardářů, jakých je na světě nespočet, zhruba kolem sedmi, musel na svém finančním políčku dřít od slunka do slunka. Není divu, že na mě neměl mnoho času a nechal mě vychovávat spotřební kulturou a brakem. Dostojevskij, Faulkner, Joyce, Rohmer, Proust, Tolstoj a další známí autoři krváků, comicsů a soap oper – to byli a jsou mé vzory. A proto se není co divit, že jejich vliv na Nitro těžkne glycerínem je naprosto nulový. Protože stejně všichni nakonec skončíme u svých oblíbených klišé. Takže Flex Hackenbruder, bývalý vesmírný trucker, stávkokaz a hlavní hrdina Nitráku, je tak trochu vraždící psychopat. Jenže na rozdíl od jiných hochů, o kterých jsem psal, si to Hackenbruder neužívá, ale snaží se se svým šílenstvím válčit, a ty záchvaty nepříčetnosti, které ho odeslaly přes blázinec až na skorohoumelesácké dno, nějak dostat pod kontrolu. A pokud známá provařenost praví, že existují jenom tři typy příběhů (a) člověk bojuje proti celému světu, b) člověk bojuje proti jinému člověku, c) člověk bojuje sám se sebou), tak se Nitro těžkne glycerínem řadí do poslední kategorie. No, když o tom takhle uvažuju, tak v tom ten Dostojevskij trochu je. Hlavně jeho nejslavnější dílo, Sartre versus Godzilla, to naprosto žeru. Ale dosti o mně a mém dětství, mám pro tebe fakt prudce neotřelou otázku: Co myslíš, že je pro comicsového kreslíře nejdůležitější?
 
Grus: Vytrvalost, nadhled, tolerantní ženská, schopnost zpomalit před vrcholem. Měl by udržovat kontakt s realitou, protože to je zásobárna silných podnětů. Mel by mít opravdu rád  kresbu, protože to je hlavni nastroj, který potřebuje k tomu, aby mohl realitu zkoumat a přemýšlet o ní. Komiksový kreslíř by měl byt také dobrý psycholog, režisér, designér, architekt, literát a figurální malíř. Měl by se snažit osvojit si různé výtvarné techniky. A všechno tohle by se doprdele mělo dít tak nějak přirozeně. Další otázka na tebe: Ve svých příbězích rád střídáš psychologičtější momenty plné suchých hlášek, které působí celkem všedně, s velice naturalistickými akčními momenty filmového střihu – můžeš něco říci o tomto zvláštním kontrastu – dal by se tento postup nazvat tvojí tvůrčí metodou?
 
Kopřiva: Moje představa je, že akční scéna je nejvyšší eso dramatické sinusoidy. Situace je napnutá na nejzazší mez a ve chvíli, kdy to praskne, už se nedá nic řešit kecama a nastává ultimativní buď/anebo. Hamlet zabíjí Laerta a Klaudia, Othello dělá Desdemoně na krku uzel, Romeo bere do ruky rotační kulomet a maniakálním masakrem Kapuletů mstí Juliinu smrt. A co se dialogů týče – považuju je za jeden z nejlepších řemeslných bazmegů na vyjádření situace, atmosféry, postavy, co byl kvantovou fyzikou dvacátého století objeven (samozřejmě kromě hmotonů). Ale dosti o mně a o docentu Pospíšilovi. Chtěl bych se tě zeptat, jaký je pro tebe jako tvůrce rozdíl mezi tím, když zpracováváš scénář někoho jiného a když si scénář píšeš sám? Mění se u tebe třeba nějak zásadně poměr mezi instinktivním uchopením tématu a druhým pólem – kdy si vyprávěcí postup dopředu promyslíš a naplánuješ? 
 
Grus: To je zásadní rozdíl. V prvním případě - přestože ti námět vyhovuje a rozumíš mu -musíš tu svoji vizualitu jakoby naroubovat na daný text. V druhém vzniká vše přirozeněji, běží ti v hlavě barevný film – obrazy, ve kterých někdo mluví a současně si představuješ atmosféru výjevu atd. Já si myslím, že autor, který si umí komiks napsat i nakreslit, má velkou neomezenou svobodu, ale to platí i ve filmu či v hudbě. Týmová spolupráce může být ale velice přínosná. Srazí se dvě ega a z toho třesku může vzejit něco neočekávatelného, co lze dopředu jen těžko domyslet a to je zajímavé. Práce na albu mě také naučila věci více promyslet dopředu, což je pro udržení celku nezbytné. Jo a tohle by mě zajímalo: Jak bys srovnal Kopřivu Nitráka s Kopřivou z Místa nahoře - je to šílená schizofrenie nebo prostě profesionalita? Dietl nebo Miller? Cena TÝTÝ nebo Eisner award?
 
Kopřiva: Už jenom z toho, že skupiny čtenářů Loba a diváků Manuely jsou v podstatě téměř totožné, je jasné, že comics a televizní seriál spolu mají hodně společného. Rozhodně víc než třeba comics a film nebo comics a literatura. Strukturování dějových linií, dlouhodobý vývoj postav, tematickou příbuznost subplotů, hrdiny s agresivně vytrčenýma bradama a čolky. Jasně, v jednom médiu se konflikt řeší tak, že agresivná malpa v barevném kostýmu dá druhé bombu do frňáku, kdežto v druhém na sebe slečny s porcelánově vytvrzeným makeupem hystericky ječí a ňadra se vzlykavě dmou, ale každý, kdo otevře kapotu, uvidí, že uvnitř maká hodně podobný dějový osmiválec. Ale dosti o mně a stepujících jezevcích. Pojďme si radši povídat o tobě: Co se ti na comicsovém médiu nejvíc líbí a co tě na něm nejvíc otravuje?
 
Grus: Miluju vizi vytvoření vlastního mnohovrstevnatého světa plného úchvatných plastickych obrazů, které fungují v čase a byly vytvořeny z úplně jiného důvodu, než je dekorace stěn nějakého bytu. Nenávidím fakt, že proto abych tuto monumentální vizi v nějaké racionální formě vůbec kdy uskutečnil, musím se stát malířem miniaturistou. A co ty? V čem vidíš přednosti comicsu jako média v porovnání s filmem a literaturou - dokážu si představit užasnou svobodu, kterou ti jako scenáristovi přináší vědomí, že nejsi omezen žádným rozpočtem, žádnými pokyny producenta, ale stejně, je comics konkurenceschopný?
 
Kopřiva: Nemít rozpočet a naporoučet si do příběhu vesmírné kamióny a města na Marsu a škrcení vyhřezlými střevy je samozřejmě bezva, nemít producenta za zadkem je možná ještě lepší, to už je skoro stejně dobré jako nemít tam dvoumetrového spolumukla s tetovaním MAKE ANAL NOT WAR… Ale to nejlepší na comicsu je – naprosto banálně - stejně to, že ti nabízí vyprávěcí prostředky, jaké v žádném jiném médiu neexistují. No a co se týče konkurenceschopnosti: comics nikdy nebude artovými kritiky ceněné médium (na to má příliš pochybný brakový původ a příliš rád obcuje s triviálními žánry) a nikdy nebude rozšířenou masovkou (široké publikum mu v padesátých letech dávno šlohla televize úplně stejným způsobem jakým ho comics předtím šlohl pulpovým sešitům). Ale o to přece nejde, ne? Potřebuješ, aby tě lidi obdivovali, jaký seš borec, že čteš comicsy? To hlavní přece je, že to oslovuje tebe. A ostatní ať se jdou bodnout.     
 
Ptali se Jiří Grus a Štěpán Kopřiva
 
více komiksů >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]