Profily



Vampirella nasává krev už od roku 1969

 
Šedesátá léta byla v háji a z východních stepí začal foukat studený vítr, který postupně a systematicky uhasínal sem tam ještě doutnající ohýnky „pražského jara“. Tak začala počátkem sedmdesátých let pozvolná politická normalizace v celém bývalém Československu. 
 
S podivem se ještě držel kreslený seriál, který otiskovaly mnohé časopisy i noviny. Snad ze setrvačnosti, snad tím, že v očích literárních „strážců čistoty“ byl řazen až kdesi na okraj kulturního spektra a oni měli fůru práce v literatuře, ve filmu a v hudbě. Proto se zřejmě mohl na stránce týdeníku Mladý svět (1974) objevit článek Vampirella (pochopitelně silně kritický) o nové komiksové hrdince, která se zrodila na tehdejším prohnilém Západě. Když pomineme negativní obsah textu, měly takovéto zprávy jeden nesporně kladný efekt. Informovaly totiž maličkou enklávu příznivců tohoto žánru o tom, co se děje nového v komiksu na západ od našich hranic. Asi to později cenzorům došlo a zakázali psát cokoliv o komiksu, i kdyby to bolševicky rudě zářilo a sálal z toho duch proletářského internacionalismu.
 
 
    A proto se raději vraťme do oněch nostalgických „šedesátých“. Komiksy pro dospělé tehdy odstartovala francouzská blondýna Barbarella (1962) a na ni pak navázala celá plejáda dalších ženských hrdinek, mezi které můžeme počítat i Saudkovu Jessii (1965). Škoda, že nevyšel Sadeckého úmysl prorazit na západní komiksový trh s tuzemskou Amazonou (1965), pokud byl primárně myšlen vážně. Kvalita výtvarníků (B. Konečný a Z. Burian) byla nade vší pochybnost, ale je diskutabilní, zda scénář byl dostačující. Přesto se později po emigraci z Československa podařilo Sadeckému aspoň vpašovat Burianovu obálku k Amazoně (coby svůj výtvor) do magazínu Vampirella (8/1970), do rubriky Tvorba čtenářů. Trojúhelník na jejím čele opravil na netopýří siluetu a bylo vymalováno.
 
 
    James Warren, majitel amerického nakladatelství Warren Publishing, vydávajícího hlavně hororové komiksy (Creepy, Eerie), shlédnul někdy v roce 1968 francouzsko-italský film Barbarella a byl jím doslova unesen. Nejspíš byl uchvácen hlavně vnadnými křivkami a úspornou oděvní kreativitou představitelky hlavní role Jane Fondové, ale to na věci nic nemění. Dostal totiž komiksový nápad! A nové papírové hrdince už prakticky nestálo nic v cestě. Základní námět už měl – dobrodružství, erotika, sci-fi, přiměřená dávka humoru, to vše zabaleno do hororově upírského hávu. Teď jen převázat krásnou pentlí. Warren proto pověřil Forresta J. Ackermana, aby ke jménu nové hrdinky vytvořil patřičný životopis. Se svou asistentkou Trinou Robbins zase vymyslel její charakteristicky nepraktické, ale o to erotičtější plavkoidní body v barvě crwavě červené. A tečku udělal Frank Frazetta, který nakreslil obálku prvního čísla, a tak dal mustr následujícím kreslířům. Hříva černých vlasů, zelené oči, rudé rty s bělostnými zuby,  dokonalé tělo a dlouhé, velmi dlouhé nohy, vězící ve vysokých botách - to byly zbraně, jimiž ji vybavil její výtvarný otec. Tak se stalo, že Warren, Ackerman, Trina Robbins a Frazetta vdechli život komiksové legendě jménem Vampirella.
 
 
    Vampirella je upírka a pochází z planety Drakulon, kde v řekách místo vody teče tekutina identická s lidskou krví. Pro Drakulonce byla tak nezbytná k životu, jako voda pro lidi. Co mohlo jiného Vampirellu vyštvat z takového ráje, než nějaká katastrofa. Tou se stala proměna dvou sluncí planety a následné spálení Drakulonu. Ano, něco podobného se stalo i Supermanovi. „Vampi“ taky stihne opustit v kosmické lodi rodnou planetu. A odlétají i někteří její soukmenovci, s nimiž se pak střetává, v dobrém či zlém, na naší Zemi. Na rozdíl od ostatních upírů je imunní proti křížům, může na denní světlo, opalovat se, a konzumace česneku jí nedělá žádné problémy. 
 
 
    První číslo magazínu Vampirella se objevilo v září 1969. Mimo ní tam ještě vycházely další seriály s jinými hrdiny, ovšem ona byla pořád ústředním tahounem. Zpočátku byly její příhody pod taktovkou strašidelně komediálních (a trochu erotických) scénářů F. Ackermana a kreslíře Toma Suttona, ale to nebylo to pravé ořechové. První změnu zaregistrovali čtenáři v čísle 8/1970, kdy se v příběhu Who Serves the Cause of Chaos? (nového scenáristy Archieho Goodwina) musí hladová Vampirella, bojující s touhou po krvi, rozhodnout, na které straně bude stát. V tomto jednadvaceti stránkovém příběhu se objevují ještě další dvě postavy, mající význam pro celou sérii. Počáteční pronásledovatel Conrad van Helsing a jeho syn Adam, jenž se pak stane dlouhodobým milencem Vampirelly. Od té doby se staly komiksy s upírkou pochmurnějšími a temnějšími. V jedenáctém sešitu se přidává Mordecai Pendragon, mág a opilec, který se stává jejím pomocníkem i učitelem. Vizuální proměnu zažila Vampirella v čísle 12/1971, kdy se jí zmocnil španělský kreslířský virtuos José „Pepe“ Gonzáles, jenž se stal jedním z nejlepších a nejplodnějších kreslířů série.
 
 
    Redakce magazínu si vytvořila velmi kvalitní okruh obálkářů. Mimo již zmiňovaného Frazetty pro ni malovali Enrique Torres, Sanjulian, Ken Kelly a další. Scenáristé (T. Casey Brennan, Flaxman Loew, Bill DuBay) a kreslíři (Gonzalo Mayo, Leopoldo Sanchez, Esteban Maroto) nachystali Vampirelle čitelné i komplikované nepřátele jako hraběte Drakulu, rockovou zombie hvězdu živící se svými fanoušky, převtělení pradávného boha Chaose, různé netvory i kosmické bytosti. Dokonce účinkuje v hollywoodských ateliérech coby herečka, ale i tady se setkává a bojuje s roboty, příšerami nebo dokonce s mimozemskými producenty. Některé příběhy byly už ovšem vyloženě podprůměrné až slaboduché. Scenárista Rich Margopoulos sice poté pozvedl úroveň příběhů, když napsal několik vydařených crossoverů Vampirelly s další časopiseckou hrdinkou Panthou (z rasy lidí-koček, pocházejících rovněž z Drakulonu), ale nebylo už v jeho silách zabránit pádu magazínu ke dnu. Série ztrácela postupně své čtenáře a tak poslední číslo (112) vyšlo začátkem roku 1983. 
 
 
    Krátce nato Warren Publishing zbankrotovalo a práva na Vampirellu koupilo nakladatelství Harris Publications, které ji začalo v roce 1991 znovu vydávat. Ale ve zcela jiné podobě, která odpovídala ostatním komiksovým superhrdinům. Mimo nových komiksů se objevily reprinty starých příběhů, zvláštní vydání, minisérie, crossovery, sketchbooky, čísla vydávána v několika obálkových verzích či v přesně limitovaných edicích. Nechybí plakáty, obrazy k zarámování, nálepky, odznaky, figurky, sběratelské karty, hračky a dokonce fotografie modelek v červeném body oblečku Vampirelly, u nichž hlasují čtenáři, která se líbí nejvíce. Harris obnovilo v roce 1994 oficiální fanklub Vampirelly (existující v letech 1970-79), který pro své členy vydává několikrát v roce Vampirella's Scarlet Letters, kde fanoušci najdou rozhovory s autory, komiksové materiály, kvízy, fotky modelek apod. Rovněž bylo natočeno béčko Vampirella (1996), které produkoval a režíroval Jim Wynorski a to se dokonce dostalo o čtyři roky později v podobě VHS na český trh (Warner Home Video).  
 
 
    Harris Publications dále změnilo zásadním způsobem část charakteru Vampirelly. V nové verzi historie je dcerou Lilith a má své matce zajistit vykoupení po tom, co ona byla vyhoštěna z nebe do Drakulonu, jenž je částí Pekla. Tam se stala zakladatelkou rasy upírů. Vampirella má ještě bratra a sestru, kteří jdou po své temné cestě. Právě oni zajmou Vampirellu a změní její vzpomínky na ty spjaté s planetou Drakulon (série Warren Publishing). Časem získá Vampirella svou paměť zpět, sourozenci umírají a jí už nic nebrání v likvidaci všech upírů na světě, což je podmínkou vykoupení její matky. A tak se činí.
 
 
    Autorů, tvořících „harrisovskou“ Vampirellu, je velké množství. Za všechny můžeme jmenovat vydařený příběh Blood Lust (Touha po krvi), který napsal James Robinson a úžasně namaloval Joe Jusko. Vampirella se společně s Adamem van Helsingem ocitají v pekelném Drakulonu a bojují s tamními upíry i se svými pocity a pochybnostmi, kdo kam patří. 
 
 
    Nejen půvaby, ale i crwavé akce Vampirelly si dopřáli tuzemští čtenáři ve vázaném booku VAMPIRELLA (Comics Centrum 2003), obsahujícím dva komiksové příběhy – Nikdenice a Hrůza ze zrcadel – scenáristické dvojky Marka Millara & Johna Smitha a kreslíře Mika Mayhewa. Kdo by z čtenářů tehdejšího mladosvěťáckého článku tušil, že se i on po téměř třiceti letech dočká sexy vampýrky mluvící česky. 
 
Text: M.Krejčí, 7/2008
 
více komiksů >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]