Profily



Incal: šílený universum

 

 
    Provázání literatury s filmem není nic zvláštního a totéž můžeme v současnosti říci o filmu a komiksu. V druhém případě tomu tak ale nebylo vždycky. Závislost filmu na výtvarné složce je nedílná, ale vzájemná inspirace celuloidových a papírových políček byla ještě donedávna považována za tabu, respektive se s ní vůbec nepočítalo. Nejedná se totiž jen o převedení komiksů do filmové podoby nebo naopak, ale jde o jejich oboustrannou scenáristickou i obrazovou konvergenci. A možná i splynutí, protože vyjadřovací technika obou médií je stejná, tedy obrazová. Liší se jen v tom, že v komiksu se děj posunuje pomocí statických okének a polí, kdežto u filmu jsou to dynamické hrané záběry.
 
Duna jako spouštěcí mechanismus 
 
    Boom amerických sci-fi filmů v 70. letech, zejména Lucasův první díl trilogie Star Wars, ale rovněž vznik francouzského komiksového magazínu pro dospělé Métal Hurlant (Řvoucí kov) se staly platformou, ze které se začaly rodit nové, dosud nevídané počiny. Métal Hurlant spoluzakládal  a od prvního čísla do něj přispíval pod přezdívkou Moebius kreslíř Jean Giraud, jinak tehdy už známý westernem Poručík Blueberry a svými černohumornými komiksy ze satirického magazínu Hara Kiri. Stránky MH mu ovšem v tomto případě poskytly prostor pro jeho bezbřehou fantazii, ze které vydoloval fantaskní bezeslovné příběhy cestovatele po neznámých světech Arzacha a snovou surrealistickou sci-fi Le Garage Hermétique de Jerry Cornelius (Hermetická garáž Jerryho Cornelia) s prvky burlesky a nonsensu. Stranou filmařů zase nemohl dlouho zůstat ani vynikající a už tehdy kultovní sci-fi román Franka Herberta Duna (1965). Právě prvním zfilmováním byl pověřen Alejandro Jodorowsky , který si ke spolupráci v roce 1975 přizval umělce zvučných jmen, jako Salvatora Dalího, H. R. Gigera, Dana O´Bannona a taky hudební skupinu Pink Floyd. Zaangažoval i Jeana Girauda (Moebiuse). Ten vytvořil pro scény Duny scénografické i kostýmní návrhy a podrobný storyboard. Jeho stránky se snažily získat přízeň amerických producentů a defilovaly tak ve Státech před spoustou osob. Ovšem nenašel se žádný odvážlivec, jenž by podpořil tento ambiciózní a novátorský projekt. Přesto se ale v později natočených Star Wars daly najít evidentní stopy po tomto zcela unikátním obrazovém materiálu. I přesto, že nedošlo k filmové realizaci Duny, přinesly přípravné práce dva nesporně zajímavé a do budoucnosti prospěšné efekty. Moebiovo zanícení pro film vyústilo do další práce na snímcích Vetřelec, Tron, Pátý element a Propast. A co je neméně důležité, došlo k úzké spolupráci Jodorowského a Moebia, která se přenesla do budoucnosti.
 
Ideální spojení
 
    Ani oni dva samotní v začátcích netušili, co všechno jejich komiksová fúze způsobí. Ten šílený vesmír byl zatím skrytý v Jodorowského snech a Moebiových nepokreslených čtvrtkách papíru. Prvním společným počinem byl psycho horor Les Yeux du Chat (Oči kočky, 1978). Morbidní příběh slepého dítěte, které mentálně ovládá dravce, jenž mu opatří oči z ulovené kočky, jako by ukázal kousek z universa Jodorowského představivosti.
 
    Šestiletá existence Métal Hurlantu sice částečně vyčerpala Moebiův autorský potenciál, ale přesto v něm zbylo nashromážděné napětí, které se podařilo uvolnit až Jodorowskému. Ten za ním přišel s tím, že se mu zdál sen o dvou pyramidách prolnutých špičkami do sebe tak, že tvořily prostorovou Davidovu hvězdu. Propletenec obou pyramid plul vesmírem, jedna bílá, druhá černá, jako dobro a zlo, jako opačné síly Jing a Jang. Jodorowskému se v hlavě zrodil příběh silně ovlivněný nezrealizovanou Dunou. A L´Incal byl na světě. Na scifistické jádro postupně nabaloval další vrstvy a vrstvičky fantasy, mystiky, detektivky, antiutopie, satiry, tarotu i náboženství, a tak se děj prohluboval a rozvětvoval, až vznikla apokalyptická epopej. Základní syžet příběhu měl už předem promyšlený a rozdělený na šest alb do kontrastních párů – černý a světlý, dole a nahoře, a dvě finální části. Nikdy ovšem neměl text napsaný předem na papíře. Detailní scénář, respektive jakýsi kreslený storyboard se rodil při společných sezeních, kdy Jodo  postupně popisoval dějové scény a Moebius je rychle skicoval. Na základě těchto vizuálních poznámek pak rychle vznikala finální verze tempem jedné stránky denně. Výhodou této práce byla skutečnost, že oba autoři mohli bleskově reagovat na případné nesrovnalosti a nedorozumění. Grafický vzhled jednotlivých stránek přechází od klasického uspořádání až do roztříštěné, téměř chaotické kompozice (zvláště u posledních dvou alb). 
 
Jan Hlupák, přerostlý racek a tarot
 
     Hlavním hrdinou epopeje je John Difool, soukromý detektiv třídy R, a samozřejmě tajemný a mocný artefakt zvaný Incal. Oba jsou středobodem veškerého dění, kterému zpočátku Difool nerozumí. Všechno začalo jeho pádem v Uličce sebevrahů do spodního kyselinového jezera a okamžikem, kdy dostal v podzemí Incal z rukou podivného mutanta, kterého právě kvůli němu pronásleduje nebezpečná smečka monster. Okolní civilizace přežívá na planetě pod povrchem v šachtoměstech, na povrchu je jen Technoměsto, kde vyrábějí z mrtvol lidí roboty a expedují je zpátky do šachet, aby sloužili žijícím. Zpočátku scifistický příběh se dostává do mystické roviny věčného hledání, cesty a souboje mezi dobrem a zlem. Hledače-poutníky, mezi nimiž panují ne vždy ideální vztahy, představují John Difool, jeho mluvící pterodaktoidní racek Deepo, královna psychokrys Animah, její sestra a zároveň královna podzemního města Amoku Tanatah, animální bytost Kill zvaná Psí hlava a Metabaron se svým synem Solunem.
 
    Jodorowsky je velkým příznivcem tarotu a tato skutečnost ho samozřejmě silně inspirovala při volbě charakterů postav. Lze říct, že všichni hrdinové mají v sobě vlastnosti představitelů karet velké arkány. Například John Difool (Jan Hlupák) symbolizuje tarotovou kartu bez čísla (někde se uvádí číslo 0), což je Blázen. Ten prezentuje hravost, kreativnost, schopnost riskovat, bezstarostnost a čisté srdce. Na druhou stranu ale odmítá nést odpovědnost za své skutky, je požitkář, exhibicionista a chybí mu sebevědomí. Podobně Jodo ocejchoval další postavy, takže tarotová symbolika napevno vrostla do komiksové osnovy a děje. Jednotliví hrdinové jsou svázáni sítí protikladů, kontrastů a doplňků. 
 
    I když fabule příběhu čerpá z nespočtu konvencí, na druhou stranu bezstarostně láme hranice zákonů fyziky a logiky. Najdeme zde i známky jungovské a freudovské psychodramy. Incal je taky pohádka, mýtus a space opera, kde všechno má své místo v mistrně poskládaném celku a všechno má své vysvětlení.
 
    První epizoda L´Incal Noir (Černý Incal) odstartovala na stránkách magazínu Métal Hurlant (1980, v albu květen 1981). I druhý příběh L´Incal Lumière (Incal světla) měl následně premiéru v magazínu (v albu leden 1982). Další čtyři epizody se objevily v albech takto: 3. Ce qui est en bas (Co je dole) leden 1983, 4. Ce qui est en haut (Co je nahoře) červen 1985, 5. La Cinquième Essence – 1. Galaxie qui songe (Pátá esence 1. část: Snící galaxie) leden 1988 a 6. La Cinquième Essence – 2. La Planète Difool (Pátá esence 2. část: Planeta Difoolů) červen 1988. Vše vyšlo v nakladatelství Les Humanoides Associés pod jednotným názvem Une aventure de John Difool (Dobrodružství Johna Difoola).
 
    Na kolorování této základní řady se podíleli tři výtvarníci - Yves Chaland (1), Isabelle Beaumeney-Joannet (2-4) a Zoran Janjetov (5-6). Poslední souborná vydání byla zase s počítačovým koloringem od Valérie Beltran.
 
Incalovské světy
 
    Mimo základní řadu Incalu čítající šest dílů postupně vzniklo několik dalších řad, rozšiřujících dosavadní spektrum známého incalovského světa. Autorem všech scénářů byl pochopitelně Alejandro Jodorowsky, který na jejich vizualizaci spolupracoval s více výtvarníky. Šestialbový prequel Avant l´Incal (Před Incalem, 1988-1995) nakreslil Zoran Janjetov. Ze zamýšleného pokračování Après l´Incal (Po Incalu) se objevilo zatím úvodní album Le Nouveau Rêve (Nový sen, 2000), který kreslil Moebius a kde John Difool zjistí, že téměř všechny události základní řady se mu jen zdály. Velký scenárista se však této bláznivé osnovy zalekl a v dalších epizodách už nepokračoval. Zato po osmi letech přišel s první epizodou nesoucí název Les quatre John Difool (Čtyři Difoolové) z nové série Final Incal. Kreslířem byl tentokrát José Ladrönn, jenž už jednou pracoval s Jodorowským na komiksu pro Métal Hurlant. Difool má tentokrát strašného protivníka v podobě viru, který rozkládá organismy z masa a kostí. 
 
    Postava Metabarona posloužila Jodorowskému k vytvoření osmidílné série La caste des Méta-Barons (Kasta Metabaronů, 1992-2004), na niž si přizval výtvarníka Juana Giméneze . Je to vlastně rodinná kronika vesmírných bojovníků, kteří na své cestě k moci musí projít různými fázemi těžkých zkoušek a zasvěcení. Nakonec je čeká souboj na život a na smrt s vlastním otcem. Tady byl evidentně silnou inspirací život japonských samurajů a jejich morální kodex cti. Pro metabaronské fanoušky bylo vydáno speciální album La maison des Ancêtres (Dům předků, 2000), které obsahuje rozhovory s oběma tvůrci, řadu kreseb, skic a náčrtů, krátký příběh o původu tetování rodiny Castacas a další zajímavosti. Prozatím posledním příspěvkem do metabaronské ságy je album Les Armes du Meta-Baron (Metabaronovy zbraně, 2008). Aby mohl Bezejmenný Metabaron čelit invazi mentálních vampýrů z jiné dimenze, musí absolvovat několik misí a tam získat zázračné zbraně. Na výtvarné stránce se podíleli Zoran Janjetov a Travis Charest.
 
    Les Technopères (Technokněží, 1998-2006) je další osmidílná série, mapující incalovský svět. Kreslíř Zoran Janjetov a kolorista Fred Beltran spolu s velkým Jodem předkládají před čtenáře plastický obraz církevní technokratické společnosti, která se chová primárně politicky a ekonomicky. Duchovno jí slouží pouze k udržení moci a k rozšiřování obchodních zájmů. 
 
    Doposud posledním Jodorowského střípkem do svérázného universa je série Megalex nakreslená Fredem Beltranem v počítači. To silně podtrhuje odlidštěnou atmosféru příběhu. Obyvatelé města-planety jsou výsledky genetické manipulace a mají omezenou délku života 40 let. Královská rodina se má dožít 4000 let a policejní kloni 400 dnů a poté automaticky zahynout sebedestrukcí. Tento zdánlivě zaběhaný mechanismus se ovšem začne bortit díky spiknutí a revoluci. Zatím se z této série objevila tři alba (1999-2008).
 
text: MILAN KREJČÍ, leden 2011
 
více komiksů >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]