Profily



1994 Útlum po první vlně nadšení

 

 
Rok 1993 byl pro komerční paintball zlatou dobou... zlatou do slova a do písmene. Velká komerční hřiště vydělávala slušné prachy, paint byl vnímán jako prudce propagovaná a tudíž módní záležitost, která navíc přitahovala movité zákazníky, včetně zbohatlíků s touhou po dobrodružství a zastřílet si. Což se v roce 1994 začalo měnit. Paintball už přestal být módní hit.
 
Hráčů asi do poloviny roku 1994 začalo ubývat i proto, že se přišlo na to, že paintball není úplně pro každého. Že je to zábava - sport, který jeho hráče stojí dlouhou cestu na hřiště, převlékání, pár chvil hry spojených s obrovskou námahou, převlékání a kompletní praní všeho co měl na sobě, čištění zbraní a chráničů, cestu domů a inventuru, kolik vlastně peněz to odpoledne stálo. A navíc – že paintball vlastně nemůže trvale hrát jeden člověk. Že na to, aby se hráč za odpoledne opravdu pobavil, je nutné mít partičku kamarádů – hráčů a být v kontaktu s jinou partičkou, se kterou je možné si to rozdat. 
 
Navíc svou roli hrál fakt, že paintball v té době byl finančně docela nákladnou záležitostí, což diskvalifikovalo nejednoho nadšence s nižšími příjmy. Jak již bylo v úvodu napsáno, barevné války se tak začaly vnímat jako militantní hra pro movitější část společnosti, která díky mnohým ekonomickým praktikám divokých devadesátých let rozhodně nestrádala na úbytě. Ostatně tento pohled se vyprofiloval i v Renčově filmu Válka barev, který byl uveden o rok později. 
 
A tak po první silně módní vlně paintballu zmasírované propagací v tisku, stejně jako po prvním velkém nadšení, kdy vznikala hřiště prakticky všude a spolu s nimi byl dostatek nadšenců toužících vyzkoušet si za peníze tu „hru na válku“ a kdy bylo možno přečíst si o této nové hře něco v novinách, či časopisech, veřejnost začala pomalu chladnout a zájem postupně usychat. Hřiště v té doby se daly dělit na dva tábory, velké, silně komerční, mající za sebou dostatek financí a solidního zazobaného partnera a malá, týmová na nichž si hráči paintballu vydělávali na to, aby si paint mohli zahrát sami a popřípadě si přilepšit.
 
Opadnutím zájmu tak hřišť o něco ubylo, velcí byznismani začali tušit, že zlaté časy pomalu končí a v novinách se zase začalo psát spíš o válce v Čečně.
 
A zde nastává první zlom v charakteristice paintballového hráče. Paintbal už není prudce in, silné, leč povrchní vlny zbohatlíků začínají opadat a na hřištích se objevuje stejný typ lidí, jací se věnují například paraglyndingu, či horolezectví. A samozřejmě k tomu další fanoušci dalších adrenalinových záležitostí.
 
Tento jev se ovšem týká hlavně masovosti, která k paintballu přiváděla lidi zvenčí, tedy lidi, kteří si chtěli vyzkoušet nějaký ten adrenalinový zážitek, s jejichž nabídkou se v devadesátých letech roztrhl pytel. 
 
Paintballová asociace PGBA, tehdy dvouletá v té době organizuje svá mistrovství (v roce 1994 se uskutečnilo druhé mistrovství ČR) a už té době se uvnitř asociace stále více a více začíná o paintballu mluvit jako o týmovém sportu. PGBA se snaží stát členem ČSTV a vymanit tak paintbal z povědomí jako militantní nebezpečnou zábavu, ale jako seriózní sportovní odvětví. Asociace se současně snaží rozvíjet i další aktivity s paintballem spojené. Není divu, nejeden z jejích čelních představitelů je s paintballem svázán i komerčně. A jak již bylo zmíněno, komerce v té době zaznamenává ztráty. 
 
Navíc se na trhu objevují novější zbraně (blíží se doba semi automatů, které jsou zatím však drahé a jejich spotřeba munice dovede důkladně vyvětrat peněženku, tak se na hřištích objevují jen sporadicky), které je třeba někomu prodat. Díky tomu paintballové podhoubí stále žije a svým způsobem se vlastně i rozvíjí dále. Paintball jako sport začíná být vnímán jako cesta do budoucnosti, nutná pro paintballové přežití ve větším měřítku, což se nakonec, s přibývajícími léty, i více-méně potvrzuje. Vedle této organizované paintballové snahy jsou zde samozřejmě i skupinky nadšenců (ať již militantních, nebo adrenalinových fandů), kteří se vzájemně vyhledávají a bojují spolu ve svých bitvách o několika lidech. Z nich se pak v roce 1995 rodí první vlna tzv. Big Games spojených s aktivitami paintballového týmu Roudnice.
 
A tak i když zájem široké, stejně jako bohaté veřejnosti opadl, rodí se paintballové týmy jako třeba jednotka Bar Bar, nebo Paintball klub Náchod, které na svých malých hřištích vydělávají pro své paintballové vyžití a navíc se tím snaží získávat své vlastní nové členy, a ti se vedle asociace stávají v blízké budoucnosti významnými jmény na domácí paintballové půdě.
 
 
více paintballu >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]