Profily



Unit 3 (Geneze jedné paintballové zahraniční mise)

 

 
Předehra: 16.září se na www.military-paintball objevila následující zpráva:
 
„=DG= se dostalo speciálního pozvání na uzavřenou a populární HC mil-sim akci k našim severním sousedům. Vzhledem k brzkému termínu a velké vzdálenosti to s naší účastí vypadá bledě. Ale byla by škoda toho nevyužít, proto bych chtěl touto cestou vybrané týmy (zobrazí se v kalendáři akcí -říjen) za polské kolegy pozvat na jejich velkolepou military hru, která se koná na severu Polska u Baltu v druhé polovině října...“
 
Není divu, že se v následujících dnech začala formovat česká výprava, jejíchž počet členů dosáhl úctyhodného čísla šestnáct až dvacet a nechyběly v ní zástupci týmů jako Žabí Crew, MG, SPAS, Bratránci, Veverky z ponorky či Černé svině ze Severu. Jenže člověk míní, osud mnohdy mění, a tak několik dní před dnem U (U jako Unit 3) bylo jasné že česká výprava se scvrkla na sedm válečníků a jednoho válečného zpravodaje.
 
 
Auta s misí byla dvě. V jednom seděli Jeník, Kanec, Mlaďas (tým MG) a s nimi Koyot (Forest). Ve byli druhém Zíďas, Michalled a Anička (tým Bratránci) a radista, angličtinář Pavel. Auto s Bratnánky (vozidlo C – jako Captiva) startovalo ve čtvrtek 14. 10. večer, vozidlo F – jako Felda s týmem MG a Koyotem v pátek 15. 10. dopoledne. Oba vozy čekala nelehká mise na polských silnicích.
 
Transport...
 
Vozidlo C (autentické záznamy pořízené během přesunu)
 
19:40 vyrážíme z Prahy
21:43 Granicja pansva – jinými sovy, za Harachovem jsme překročili česko-polskou hranici. Úzké horské silničky připomínají horskou dráhu na matějské. Na navigaci toto místo vypadá jako velký zelený flek.
22:47 Navigace s námi hraje svou sadistickou hru. My ale máme ve věci jasno. Držíme se E 65 jako veš mastných vlasů.
23:15 Někde v Polsku na benzínce. Kafe z automatu a éčko za 3,80 zlotky, což je cca 6,60 Kč za zlotku. 
00:22 300 kiláků za námi. Míša a Pája spinkají, auto jede dál směr Zelená hora.
00:50 Zase další označená dálniční křižovatka. A zase na místě, kde dálnici nikdy neviděli.
01:08 Další benzínka. Tankování za 149,5. Litr nafty tu stojí 4,59 a nemají tu kafe. Odskočili jsme si tedy do motorestu opodál, kde kafe mají a mají tu i růžový salónek.
03:02 Auto pořád jede. Tentokrát směr Štětín.
04:30 Jsme za Štětínem. Dálnice připomíná tankodrom. McDonald u pumpy je zavřený. Aspoň, že tu mají kafe. Barzo ošatka. Začínáme lemovat mořské pobřezí, já se střídám s Michalem ve funkci navigátora.
06:25 Probudil jsem se. Auto skákalo po polní cestě a za námi běžel a štěkal nasraný polský pes. Byl to Šarik?
06:33 Dorazili jsme k mořskému pobřeží.
 
Vozidlo F (z reportu Jeníka, tým MG)
 
Cestu k Darlowu bych raději vynechal, neboť myslím, že kvalita polských silnic je celosvětově známa a fakt, že 1000 km jsme jeli přes 16 hodin hovoří asi za vše. 
 
 
Unit 3, Polsko 1. den (rozkoukávání, průzkum terénu)
 
Moře! V ranním pološeru jsme se rozběhli naproti zvukové kulise charakteristické mořskému přílivu. Za chvíli jsme stáli na potemnělé pláži. Byl to nádherný pocit, který za tu cestu stál. První cigáro na pobřeží, vajgl zašlápnutý do jemného písku, který omývaly velké vlny. Chladný vzduch se snažil prodrat pod parkra. Pak se přihlásila o slovo únava. Bylo třeba najít nocleh.
 
08:11 Hledání noclehu nás vyhodilo uprostřed polní cesty podobné drsnému tankodromu. Tudy cesta nevede. Naše navigace má opět svůj sadistický den. Vede nás na ty nejhorší polňačky, které si člověk jen dokáže představit.
08:30 Polsko se vzbudilo. Koupili jsme na další pumpě (městečko Slawno) kafe a vyfotili se u tanku. Byli jsme tako čtyři tankisti a jen nám chyběl pes. Poláci začínají asi nabírat podezření, že jsme britská invaze.
9:10 Našli jsme Wilkow, tedy podle souřadnic nástup do prostoru. Nikdo zde nebyl. Potřeba se vyspat se již stává akutní. Míříme směr Ustka, snad zde najdeme nějaký nocleh. 
 
 
hotelový pokoj, Hotel Troja-nowski, Ustka
 
(čas: 10:50)
Kolem desáté se nám konečně podařilo najít hotel, abychom dohnali spánkový deficit z nočního jedenáctihodinového přesunu. Naspídovaná Anka, která ho celý se ctí a buldočí vytrvalostí dala a nikoho nechtěla pustit k volantu, konečně usnula spánkem spravedlivých na pokoji, který vypadal velmi slušně, jen v něm zapomněli zatopit… ale co by jste chtěli za sto zlotek na hlavu…
Určitě se jí zdálo o polních cestách na které jí naše perverzní navigace pořád lákala. Proč? Protoře Polsko. Již podle názvu této země je jasné, že POLní cesty k této zemi neodmyslitelně patří.
 
V 10:45 psal Mlaďas SMS, že vyráží z Prahy… popřej jim pánbůh klidnou cestu.
 
 
Po tříhodinovém odpočinku a obědu nedaleko přístavu jsme se kolem čtvrté hodiny opět vydali do Wilkovic. Nic se nezměnilo. Telefonicky jsme se nakonec zkontaktovali s Poláky. Kolem páté se to konečně podařilo.Odměnou nám byl rychlokurs týkající se přepravy vrtulníkem, včetně jeho navigace ze země, nástupu a výstupu. 
 
18:40 Jme zpět ve Wilkovicích. Hlavní štáb umístěný v mateřské školce začíná ožívat. Hráči z naší strany se postupně scházejí a podle všeho se budou scházet až do pozdních nočních hodin. Ve 21:00 má být brífink. Vracíme se do Ustky s tím, že na brífinku samozřejmě nebudeme chybět.
 
 
21:00 Brífink se nekoná. Ještě prý nedorazilo velení. Trpělivě vyčkáváme. Ve 22:00 se dozvídáme, že velení dorazí po půlnoci a brífink bude před pátou hodinou ranní. Vracíme se do hotelu s tím, že na pátou budeme samozřejmě připraveni. K brífinku i k boji.
 
Příjezd druhé části české mise
 
Kolem 3 hodiny ranní jsme dorazili do vesnice Wilkovice, kde měla naše skupina základnu. Bohužel pro českou jednotku nebyly informace zas až tak jasné a většina faktů byla opředena tajemstvím. Tak přichází na řadu rychlá informativní představovačka. Dovídáme se, že se jedná o čínsko-ruský konflikt, a my v roli čínských vojáků máme hlídat radar před ruskými partyzány. Také fakt, že v 5 hodin ráno začíná akce pro nás moc nebyl potěšující, tak rychle do spacáků a dohnat tak aspoň hodinu spánku. (Z Jeníkova reportu, tým MG)
 
 
Unit 3, Polsko 2.den (válka)
 
Podle daného plánu měl v 05:00 místního času proběhnout brífing a poté se měly jednotlivé skupiny neprodleně vydat do prostoru. Kolem šesté, tedy před šestou, brífing skutečně proběhl a naší skupině bylo sděleno, že bude rozdělena v poměru 5 + 2, plus zpravodaj a doplněna do polských jednotek. Nechutnalo nám to, ale rozkaz je rozkaz. 
Asi kolem půl osmé došlo na přesun. Koyot a radista Pavel byli odvezeni s tím, že je třeba vykonat zkoušky spojení, a že se ihned po přesunutí druhé skupiny připojí ke zbytku. K druhému přesunu však došlo asi až za hodinu, a tak v první fázi byla celá česká výprava bez radisty. Navíc, hned po příjezdu do prostoru byla další část české skupiny (tým MG) vyslán na hlídku zcela jiným směrem.
Nepočetná malá česká skupina tak byla roztrojena.
 
Konečně se přesouváme a obsazujeme první pozici v lese poblíž Wilkovic. Odtud během pěti minut vyrážíme na čtařčlennou patrolu. MG + polský kolega Max, který působí v roli našeho komandéra velice rozpačitě a do přikazování, na které je military-paintball scéna zvyklá od čs. velitelů, se mu moc nechce. Během tříhodinové "tiché procházky" lesem začínám podezřívat polskou stranu, že si s naším českým kontigentem na této hře nějak neví rady. Je nám sice přidělen polský velitel, ale jaksi ho nikde nevidím ani neslyším a náš bojový potenciál zůstává nevyužit. (Z Jeníkova reportu, tým MG)
 
Kolem jedenácti se vysazené jednotky sjednocují a až na tým MG, který je někde na průzkumu, jsme kompletní. Náš úkol - zabezpečit prostor pro nerušené vysílání a spojení s hlavním stanem. Spojení se nedaří. 
 
 
Z Michalova reportu, tým Bratránci
Ušli jsme asi 4 km, velící dává pokyn k zabezpečení perimetru a pokouší se zavěsit stromovou anténu .Po půl hodině zjištuje, že se spojení nedaří, vysílá nás tedy na menší průzkum. Já, Jirka + dva Poláci se vydáváme jižním směrem a pokoušíme se navázat spojení s průzkumnou skupinou Jeníka s MG. Při návratu ke své jednotce jsme narazili na pár nepřátel, rozkaz zněl: nestřílet! jen pronásledovat nepřítele, který se nás zřejmě zalekl a pelášil, aniž bychom mu na lesní cestě stačili. Vidím v dáli vozidlo s několika osobami. Po chvíli zjišťujeme, že jsou to naši a vysílačkou přivoláváme zbytek jednotky . (Michalled)
 
Přesouváme se tedy dále, kde nás po krátkém vizuelním kontaktu s nepřítelem, který uprchl, převáží auto na jinou pozici. Zde držíme perimetr, auto přiváží i další části naší skupiny, včetně průzkumu MG. Jsme tedy na chvíli pohromadě... bohužel jen na krátkou chvilku, neboť posléte přichází další rozkaz k našemu přesunu. Bohužel bez jednoho z našich. Michal zůstává v poli, zatímco nás auto odváží... na polní letiště, jak se později dozvídáme.
 
Na polním letišti čekáme téměř tři hodiny na vrtulník. Nikomu to moc nechutná. Naštěstí netušíme, že jednotka, od které jsme se odpoutali, zažila kontakt s nepřítelem a byla zcela zdecimovaná. Jako jeden z mála přežil náš Michal, který se tak ocitl sám v neznámém, nepřátelském prostoru...
 
 
Michalova cesta
 
Zůstávám Já a pět Poláků, po půl hodině čekání velitel rozhoduje, že na nás buď zapomněli, nebo je možná závada na vozidle. Jdeme pěšky severním směrem, údajně na stanoviště heliportu. Po cestě naše skupina naráží na odpor a rozdělujeme se. Než jsem se zorientoval, tak zjištuji, že minimálně půl jednotky padlo. Radista, medik a velitel mrtví! Jsem bez spojení a sám se stahuji do ústraní. Pozoruji, jestli se nepřítel nepokusí přiblížit ke zraněným. Kulomet je v pohotovosti a v duchu si říkám, tak vylezte, ať vás pokropím. Nic se neděje, a tak se stahuji hlouběji do lesa, kde se pokouším navázat spojení. Bohužel marně. Musím se zorientovat. Vytahuji mapu, kompas a gps. Po chvíli ji mi má poloha jasná. Směřuji k nejbližší vesnici, kde bych se mohl pokusit navázat spojení. Snažím se držet v co nejhustším porostu a hlavou mi probíhá myšlenka, co když mě zajmou? Říkám si, ne, budu se bránit zuby nehty a popřípadě jedna rána z pistole to vyřeší. Je to bohužel válka, a ta si nevybírá. Já jim svoji kůži zadarmo nedám! Po dvou hodinách chůze se blížím k vesnici. Pokouším se navázat spojení. Zdá se, že nic a najednou se rozsvítím jak žárovka, když slyším ve vysílačce Koyota a posléze i Jirku: „Musíš se dostat k radaru.“ Říkam si v duchu, nojo k radaru,dejte mi souřadnice nebo nějaký orientační bod . Orientuji se podle helikoptéry. Hurá, už zase vidím naše, leží na pozicích před radarem. Moje část války je zde vyhraná. (Michalled)
 
Vrtulník přilétá v 15:17 hod. Vzdušnou cestou se dostáváme k radarové stanici, která je hlavním bodem zájmu této války. Zde nás čekají další rozkazy. Po nějaké chvíli, kdy jsme umístěni na další pozici, přichází k jištění perimetru Michal. Česká jednotka konečně je a zůstane pohromadě.
 
 
Z reportu Jeníka, tým MG
Urychleně se vysouváme asi 200m od základny a zaujímáme pozice u cesty. Opět se nic neděje. Další čekání ve škarpě u cesty. Trochu mě ale mate naše pozice. Naprosto nesmyslná obrana něčeho, co v této akci nemá význam. Místo radarové základny hlídáme přístupovou cestu. V táboře (radarové základě) probíhá rušný provoz, zřejmě asi Poláci nechtějí být utajení a chtějí nepříteli usnadnit pátrání po základně. Po rozmluvě s velitelem tábora se přeskupujeme blíže k základně, abychom se lépe zapojilil do její obrany. Zaujímáme pozice na přístupových cestách a snažíme se maximalně vytížit kulomety, které jsou v naší skupině dva a opět čekáme. Začíná se stmívat a tim i klesá teplota. Zima se pravidelně střídá s ospalostí.
 
Neskutečná kosa. Čaj – hrbata moc nepomáhá ale bodne. Klasické halušky temného studeného lesa. Brzy bude střídání. Po ulici se stahují skupinky Poláků, které tvrdí, že jdou něco zařídit a za chvíli se vrátí... nikdo se nevrací. Střídání má být kolem osmé.
 
Z Michalova reportu
Následovalo už jen střežení radaru do nočních hodin a přesun na velitelství, kde organizujeme střídání naší druhé skupiny. V noci zjištujeme, že byl radar napaden a dobyt. Otázka zní: „Proč si NAŠI NEPOŽÁDALI O POSILY???“ (Michalled)
 
 
Z reportu Jeníka, MG
Bohužel jsme nevydrželi až do konce a z této akce mám smíšené pocity. Snad chybou organizátora, či chybou nezkušeného velení jsme neustále někde čekali. Nechat někde 10 hodin stát jednotku o 7 lidech je pro velícího velký luxus a toho si tam polská strana dopřávala velmi mnoho. Častokrát se během dne měnily informace, což chvílemi vypadalo, jakoby organizátor vše řešil na místě nějakou ledabylou improvizací a nevěděl, co s těmi prokletými čehuny. Častokrát jsem měl pocit, že tito lidé studovali akorát nějáké příručky speciálních jednotek či průzkumníků, a že celá akce je právě na této teoretické zkušneosti stavěna, aniž by si někdo tyto poznatky "ohmatal" v terénu praktickým vyzkoušením. Většina Poláků se při jákékoliv banální činnosti tvářila velmi důležitě a lecky věnovala nesmyslný díl energie na činnost pro boj naprosto nepodstatnou , což samozřejmě vedlo jisté komičnosti. Prostor byl velký nádherný les s mokřady, technika měla také své velké plus, ale to vše zůstalo díky chaotickému provedení akce či velení tak trochu nevyužito. To je bohužel škoda a polská military scéna si na kvalitní akce tipu Železný trojúhelník, Alej prokletí či Letní vyvedení, jimiž se inspirovala, asi ještě nějaký pátek počká. Také disciplinovanost polských týmů je zřejmě na úrovni českých týmů před rokem 2005, což bylo na této akci i kolikrát vidět a častokrát to přinášelo i své mouchy. Ovšem jsou zde velmi dobré základy na kvalitní akce a vzhledem ke vztahu civilního sektoru k armádě, na níž jsou Poláci patřičně hrdí, mají právě Poláci i pochopení k ostatním "zeleným sportům". Je tedy jen otázkou času, kdy se jim podaří vychytat drobné nedostatky a uspořádat velmi kvalitní akci.
 
 
Radarův deník (pocitová esej radisty Pavla)
 
Plyšový medvídek zůstal doma. Nepřikládal jsem tomuto znamení žádnou váhu a směle ukrajoval kilometry zbývající do mé první zahraniční mise. Jedu do války, budou ranění a budou mrtví. Já se stal záhy pro nepřítele cíl číslo jedna. Obsluha výsílačky je velmi nevděčné povolání.
Zamaskován hustým lesem a křovisky ležím na zemi, zatímco velitel mojí jednotky se snaží navázat kontakt s velitelstvím. Nedaří se, dostáváme tedy rozkaz k přesunu dva kilometry směrem na jih. Brodím se po kotníky ve vodě a fackuji se za neuposlechnutí Zíďasových dobrých rad ohledně mých bot. Jungly opravdu nejsou nejlepší boty na misi do severního Polska. 
Řvoucí zvuk vrtulníku mě probíra z mrákot. Ne, nebyl jsem zasažen, to jen krutý mráz se zažírá hluboko do mého masa. 6 hrdinů se vzdušnou cestou přesouvá na nejdůležitější bod – radar. Úkol je jednoduchý – ubránit radar před nepřítelem. Opět ležím se svou jednotkou na studené zemi a sleduji terén před sebou. Tam někde spřádá plány podlý Rus. 
Tma v lese je mnohem tmavší, než jsem myslel. Nevidím na krok před sebe a kdyby se někdo neslyšně plazil půl metru ode mě, ani bych to nezjistil. Zimu již vůbec necítím. Nevím, jestli je to kvůli adrenalinu z přicházejícího útoku, nebo mé tělo rezignovalo. Jsou tam. Víme o nich. 
Zpět v základním táboře. V zásobníku mi chybí jeden jediný náboj. Očekávaný útok byl zahájen dvě hodiny po našem vystřídání. Radar padl a s ním i naši spolubojovníci.
Opouštím Polsko a hlavou se mi honí desítky myšlenek. Toto je tedy military paintball. Ano, pokud hledáte nejbližší simulaci války, nemůžete se již dostat blíže. Blíže je již jen válka samotná.
 
 
Unit 3, Polsko 3.den (dobytí pláže, odjezd)
 
Probuzení v mateřské školce bylo ve znamení odsunu. Jednotlivci a týmy se postupně balili. Venku bylo bílo... blížící se zimní období mrazivě šibalsky mrklo na tento severní kraj a podarovalo jej slušnou ranní námrazou.
 
Ze soukromých zápisků:
„Polsko se zamilovalo do Koyotova kulometu. Každý se s ním chce vyfotit. A tak jsme mimoděk do této krajiny zatáhli military modeling.“
 
Vyrážíme z Wilkowic na cestu zpět... Trochu oklikou, neboť myšlenka na konzumaci Kebabu v Ustce je lákavější než těch několik, cca 40, kiláků navíc. Bohužel, hospůdka udělaná z garáže je zavřená. Kebab tak pro mnohé nahradil paras v rohlíku na benzínce v Darlowu.
 
Další důkaz o nevyspělosti některých polských hráčů. Úsek mezi Ustkou a Darlowem je plný dopravních cedulí a značek čerstvě rozstřílených paintballovými zbraněmi. Nepochybně tu před námi jeli nějací inteligentní, elitní ostrostřelci, kteří měli zcela evidentně v zásobnících svých zbraní ještě nějaké zbytečné kule a v hlavách nasráno.
 
 
Poslední akt... dobytí pláže
Nedaleko Darlowa omývá Baltské moře pláž, která kdysi sloužila jako cvičiště pro německou těžkou techniku. Střílela zde i legendární Dora. Dnes jsme sem přijeli, abychom na tomto místě vztyčili českou vlajku a týmové vlajky MG a Foresů.
Mlaďas s Koyotem sem přijeli, aby dokázali, že v Baltu se dá koupat i na podzim...
 
 
Z Jeníkova reportu
P.S.: cestou nazpět jsme jako klub dobyli pláže Baltského moře, což pro mě osobně bylo asi největší vyvrcholení této akce. Zkrátka Česku chybí moře a je to znát :o).
 
Cesta domů... 
 
Ze soukromých zápisků
 
13:05 Po focení na pláži, kde jsme nastříleli víc fotek než při včerejším boji, vyrážíme domů. Stav tachometru ukazuje 1100 najetých km od samého počátku mise.
14:44 Do boku nám mrdla nějaká polská kráva v audině (SK88 21N) Pizda, nepodívala se do zrcátka. Incident naštěstí nez viditelných následků... alespoň pro nás.
20:39 Průjezd polsko-českými hranicemi. Konečně doma.
 
Stav tachometru po návratu domů: 1822,5 km
 
více paintballu >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]