Profily



Paintbalová vyvedení: Tak trochu jiný paintball

 

 
Co pro mne znamenají vícedenní a vlastně všechny MPB akce? 
Kromě samozřejmě celkového fyzického zapojení snad veškerého svalstva včetně myslivny, je to pro mne vědomí, že dokážu překonat sebe sama a všemožné nesnáze a nástrahy v divoké přírodě, ale hlavně, že se mohu spolehnout na náš tým Spas a všechny spřátelené duše kolem. (Voves SPAS)
 
1.Princip pochodu
 
Pochody, výšlapy, vyvedení, pochoďáky... mnoho jmen pro jeden typ paintballové akce jedoucí primárně na systému skupinka (několik skupinek) razí z bodu A do bodu B. Při této cestě plní většinou úkoly a proti nim stojí oponentura.
 
Ano, oproti klasické přestřelce, bitvě, misi je to něco radikálně jiného a v mnohém případě také náročnějšího. Zcela přesně podstatu tohoto typu her charakterizuje komentář velitele týmu MG, který pořádá jednu z nejznámějších akcí tohoto druhu, tzv. Letní vyvedení:
 
Po dlouhé úvaze z minulého roku bych tady rád představil trochu nový koncept hry. Jedná se o takzvaně hru na cestě. Zkrátka a jednoduše hra bude určená pro týmy a má za úkol prohloubit spolupráci v týmu. 
V termínu 13-15.6. bude známo místo, kam se dopravit jakýmkoliv způsobem, vlakem, autobusem, autem, taxíkem (tzv. shromaždiště). Odtud po trase do blíže neurčeného místa, po trase se budou plnit různé úkoly, např. část půjde napřed a bude vytvářet simulaci napadení jednotky při přesunu, či dobývání objektů podle GPS souřadnice, noční přepadení kempu, zakopávání, noční hlídky a tak. Vše bude určeno tak, aby od pátečního dne do neděle nebyl prostoj a jednotka tak byla v zápřahu pořad(počítejte trochu s větším zápřahem na psychiku a fyzičku). Bude třeba urazit přesun min 40 km, a nebude kontakt s civilizací, takže veškeré věci na bivak, paint si nesete sebou....hodnocení hry nebude klasickým vystřílel a vyhrál nebo prohrál, bude se hodnotit práce celého přihlášeného týmu a v neděli se pak vyhodnotí, které týmy dokázaly pracovat pro celek vyvedení nejlépe. Komunikace bude jasná a strohá. Nikoho k daným věcem přemlouvat nebudeme, buď to zvládne a nebo bude z vyvedení odvelen pro neschopnost. Doprovod budou tvořit naše vozy, které ale pojedou jinou trasu, nicméně pro pár potřeb a v pravý čas budou nablízku, ale zapomeňte na pivko jako na WZ.. pár hodin spánku a budete rádi.
Jede se za každého počasí! 
(převzato z diskusního fóra www.military-paintball.cz)
 
Tolik ke zrodu „klasiky“ mezi paintballovými výšlapy. Ovšem s kvéry se pochodovalo samozřejmě ještě dávno před tím, než tato akce, která se koncem letošního léta dočká třetího ročníku, vznikla. Jedna podobného ražení se dokonce uskutečnila čistě v komerčním duchu v dřevních paintballových časech. 
 
Moje první celodenní pochodová paintballová akce se konala jednoho krásného dne, někdy v roce 1998. Vyráželi jsme z Mariánek brzo ráno vlakem směr Ošelín .Po příjezdu do Ošelína jsme se sešli s nějakým chlapíkem, který nám půjčil kvéry, masky a samozřejmě prodal kule. Jednalo se o ZGP předělané na větší bomby masky scott a značku kulí, na kterou si fakt už nevzpomenu :-)). Rozdělili jsme se na dvě skupiny, ujasnili si pravidla, trasu a mohlo se začít. První skupina, jíž jsem byl součástí, vyrazila o něco dříve, aby připravila první úkol slaňování z železničního mostu, po slanění některých členů jsme se ukryli kolem řeky a čekali jsme na druhou skupinu, aby jsme jim mohli vyprášit kožich:-). Po první bitce se šlo směrem osada Kosový potok ,Vížka,Černý Mlýn. Během stanovené cesty se mělo uskutečnit několik soubojů, protože byli stanoveny určitá místa, kudy musely projít obě dvě skupiny. Škoda, že jsme se nesetkali, netrefili , protože těch soubojů moc nebylo. Když jsme pak dorazili přes Josefovu Huť do Pavlovic, rozhodli jsme se, že si zaválčíme také v budovách a to ve staré továrně, která se tam nachází . Tam se potom válčilo až do večera . Následoval odjezd vlakem domů s pěknou vzpomínkou a cirka 15 km v nohách .
Zavzpomínal Michalled (Bratránci)
 
 
2. Revoluční Skřítci
 
Samozřejmě od devadesátých let není možné nalézt, či identifikovat všechny paintballové akce, během kterých se uspořádal větší či menší pochoďák (byť jich určitě nebylo nijak zvláště mnoho), stejně tak, jako není možné identifikovat a charakterizovat všechny minulé, stejně jako současné, výšlapy či čundry paintballových týmů. Jedna akce však vystrčila růžky nad povrch. Pořádal ji tým RFM, jmenovala se Skřítci (Jarní koryta) a její scénář byl „pohádkový“. 
 
...kdesi, kdysi,hodně dávno v temném hvozdu uschován byl vzácný poklad. Čtyři klíče k němu vedou,mají však své chrabré strážce,mocné lesní vládce. Chceš-li zlatý poklad získat, k bitvě kruté připrav se,čtyři klíče musíš pobrat,na určené místo dostat,kde zlatý poklad čeká vás.I to však není konec,ba střež se žoldáků, co v patách vám už jsou.Vy pokuste se vyhnout střetu a zlatého ptáka do bezpečí přesunout, pak vyhráli jste litý boj a odměna vás nemine.
 
Podle jeho pravidel se do lesa ovládaného skřítky vypravily dvě skupiny hledačů pokladů, jejichž cíl byl s ohledem na jejich název zřejmý. Ovšem les, ve kterém se poklad nacházel, byl domovem skřítků, kteří poklad chránili a bránili. Hledači pak (každá skupina po jiné, cca šestikilometrové trase) museli skřítky na jednotlivých stanovištích eliminovat (potažmo získat klíče k pokladu), což nebyla taky sranda, neb skřítek byl smrtelný pouze zásahem do hlavy. Hledači pokladů byli smrtelní jakýmkoliv zásahem a počet „mrtvých“ je pak zdržoval (za každého mrtvého 5 minut stop stav pro celou skupinu) v cestě a dával tím výhodu konkurenčnímu týmu.
Jak již bylo zmíněno, smyslem hry bylo najít poklad, ale ani pak neměla skupina, která ho našla a nad skřítky vybojovala, vyhráno. Musela ho ještě dopravit na startovní pozici, při čemž druhá skupina samozřejmě usilovala jim poklad během přesunu ukořistit. 
 
Kdo vynechal, o hodně přišel !!!
Zajímavě pojatý styl hry, kdy se postupně dobývaly pointy, které hlídali strážci a až na pointu jsme dostali pozici dalšího bodu. Podle počtu mrtvol skupina dostala voraz na oddech, čím víc ztrát, tím delší zdržení.. soupeřili proti sobě dva týmy, šlo o to dostat se dřív do posledního bodu. Jako "nedobrovolný velitel" :) jedné skupiny tímto ještě jednou díky za dobrou spolupráci, bylo to super i když jsem spolu hráli asi poprvé...
I přes menší incident s policií :)))) který se v klidu vyřešil, hodnotím akci jako velice zdařilou. Takhle přesuny v lese jsem absolvoval poprvé a moc se mi to líbilo... i přes to, že se našlapal přes 10km tak v pohodě....konečně jsem se naučil orientovat v mapě :)))
(Koyot, tým Forres)
Komentář k akci na www.military-paintbal.cz
 
Hra, která pod názvem Jarní koryta vznikla v květnu roku 2007, měla úspěch a tak se ještě téhož roku, těsně před jeho koncem, konala její sněhobílá variace pod názvem Zimní koryta.
 
Tým TT děkuje organizačnímu týmu RFM za skvěle strávený den v luxusním lesním prostředí kančích hor obklopeni zákeřnými skřítky, kteří svou kůži a své poklady nechtěly vůbec vydat. Po 5h urputných bojích o každou indicii týmy TT s Marklary ukořistil bednu s pokladem ( Asi 40kg) a Pod Skidovým (do té doby bezchybným) navigačním vedením jsme naprosto zabloudili a do tmy jsme se vymotávali z temného hvozdu, aby jsme se nakonec dotrmáceli na místo určení, DO ZAD druhému týmu, (co na nás lačně čekal zakopán již 2h...)
Hra tudíž skončila nerozhodně. Skóre ztrát ze střetů týmů se skřety nebylo zase tak důležité ani diametrálně rozdílné. Příště doufám, že dojde k finálnímu boji :) s čerty a Kojoty !!! :)
(Liger Two Towers)
Komentář k akci na www.military-paintbal.cz
 
Průkopničtí „Skřítci“ navíc významně posloužili jako inspirace pro další „známý“ pochoďák jménem Mordloch, jehož první ročník se uskutečnil v roce 2008.
 
 
3. Rok 2008 – Letní vyvedení a Mordloch
 
Ano, rok 2008, který by se dal označit jako přelomový, co se paintballových pochoďáků týká. Jednak právě v něm vznikly dvě tradiční akce, které trvají dodnes (Letní vyvedení a Mordloch) a hlavně proto, že tento stále novotou vonící typ her si i přes, nebo spíš právě pro nespornou náročnost začal získávat své přívržence a nadšené účastníky.
 
Letní Vyvedení: Irena
 
„6. června byla vzdušným průzkumem u kóty ....tajné.... zjištěna dobře opevněná linie nepřátelského vojska. V nočních hodinách z 26 na 27 června byla na toto nepřátelské postavení vedena ostrá dělostřelecká příprava. Tento prostor by měla obsadit 56 obrněná divize, jenž povede hlavní útok do nepřítelem obsazeného prostoru poblíž letiště Hradčany. Vaším úkolem bude seskočit poblíž kóty ...tajné..., nalézt shromaždiště, provést ohledání prostoru, popřípadě zlikvidovat zbylá ohniska odporu a zajistit tak bezpečné obsazení prostoru 56 divizí. Dále pak pokračovat jako předvoj směrem k letišti Hradčany, kde podél řeky Ploužnice zničit zásobovací trať k letišti a znemožnit tak nepříteli posílení vojsk v oblasti letiště. Následně pak dobýt nepřátelské velení letiště Hradčany, získat materiál pro rozvědku ohledně pohybu nepřátelských sil v daném prostoru a připravit přistávací plochu pro posily. Po splnění budete vyzvednuti přímo na letišti, nebude-li velením v závislosti na bojeschopnosti jednotky rozhodnuto jinak.“
 
Reakce
Též se připojuji s poděkováním skupině MG za organizaci takovéto akce, která byla svým pojetím v této komunitě a v tomto měřítku zatím ojedinělá a naprosto výjimečná a celkově ji hodnotím, jako velice přínosnou. Ukázalo se, že pokud se člověk octne na neznámém místě a nezná přesný výchozí bod, orientace v terénu a zejména v lese se stává velice nesnadná. Dost jsme si natrénovali nejen samotný boj, jak v terénu, tak v budovách, ale i pěší přesuny k místům jednotlivých střetů s plnou polní a bivakování ve volné přírodě. Toto v kombinaci bylo dost fyzicky náročné, zejména odnos mrtvol po skončeném boji. Naštěstí počasí v této lokalitě nám docela přálo - povětšinou bylo pod mrakem, takže se to přežít dalo. Rovněž díky tomu, že organizátoři nenasadili vražedné tempo a dopřávali nám přestávkové chvilky oddechu. Co jsem si odnesl jako podněty k vylepšení - zejména jde o komunikaci jednotlivých jednotek (družstev) mezi sebou, kvůli tomu se občas akce zvrhávala v nekoordinovaný postup skupinek jednotlivců, než postup jednotky, v důsledku čehož docházelo nejen k chaosu (nebylo zřejmé, který prostor je "čistý", kde se nacházejí naše jednotky a kde nepřítel atd.), ale často i k palbě do vlastních řad. Zde jsou vidět hodně velké rezervy, ale toto je chyba hráčů, ne organizátorů akce. Myslím si ale, že většina účastníků akce si odnese jenom pozitivní zážitky. Já se rozhodně těším na příští ročník, i když chvílemi jsem byl na pokraji sil. 
(Camel, tým Leones)
Komentář k akci na www.military-paintbal.cz
 
Pak se přehouplo léto, začalo foukat a pochodující paintballovou armádu čekala další prověrka. Prověrka jménem Mordloch... v překladu Vražedná díra.
 
Mordloch, proč vlastně vzniknul? A proč má takovej divnej název? 
Vše začalo během sezóny 2008, kdy se většina her odehrávala na ohraničeném prostoru a měla simulovat různé střety. Pak tu však bylo pár her, které měly putovní charakter, a to mi přišlo jako zajímavé zpestření. Jednou z prvních, kterou jsem měl možnost navštívit, byly „Letní Skřítci“ v podání RFM, byla to paráda vzít si s sebou potřebné věci na celý den a spolehnout se jen na to, co dokážu a co si nesu s sebou. Druhá ještě delší a náročnější byla „Operace Flashpoint“ v podání Čertova kopyta. Ta byla na tři dny a s pouze jedním životem. Uvažoval jsem o uspořádání hry na dva dny, která by byla kombinací obou. Jenže pak na závěr roku nebylo do čeho píchnout a slibovaní Zimní skřítci se také nekonali, takže jsem ustoupil z původně plánované akce na dva dny s přespáním a začal vznikat Mordloch. První ročník se odehrával v Kokořínských lesích nad Liběchovem, kde se také nachází jeskyně, kterou prý v období třicetileté války obývali loupežníci, a jmenuje se Mordloch – odtud ten název akce.
První ročník jsem připravoval téměř sám a s pořádáním podobné akce jsem neměl žádné zkušenosti, takže se mi stalo, že jsem kladl dost velký důraz na věci, které nebyly až zase tak důležité pro zdárný průběh celé hry a unikaly mi jiné, které hru dost poznamenaly. Naštěstí terén se povedlo vybrat velmi zajímavý a lidem, kteří nakonec dorazili, se opravdu líbil. Počasí, které se na poslední chvíli umoudřilo (napadl sníh a svítilo sluníčko), už dotvořilo naprosto úžasné kulisy pro tuhle akci. 
Prostě i při všech malérech, co mě potkaly, se akce povedla a to mi dodalo dost chuti si ji zopakovat i další rok. 
(Rajko, tým Two Towers)
 
No, za sebe musím říct,že mi to trochu připomnělo mladá léta strávená na vojně, akorá,,kdyby mi tenkrát někdo řekl,že takhle jednou budu blbnout dobrovolně, asi bych ho nakopl kamsi, ale k akci samotný,byla to opravdu moc fajn akce,nejen bezduchý střílení, ale i akce typu "podle týhle mapy,stojíme támhle na tom kopci",což nás sice trochu zdrželo, ale zase na druhou stranu nás to přivedlo k "nepříteli" ze strany,ze který nás vůbec nečekal,(chudáci kluci byli zmrzlí, jak sobolí výkal).NO a pro mne velkým zpestřením bylo,že jsem zase jednou po letech slyšel slovenštinu,kdo s námi bloudil po lesích,mi dá za pravdu,že to nemělo chybu.Nám to tenkrát na tý vojně nepřišlo,že to jednou bude vzácnost.Super akce,víc takových a ještě jednou dík.
(Gordon)
Komentář k akci na www.military-paintbal.cz
 
 
4. Pohled z druhé strany
 
Letní vyvedení: Irena 27 – 29.6.2008 (Adka)
 
Začalo to e-mailem, ve kterém stálo " to mě láká", a odkaz na akci se jménem Letní Vyvedení: Irena. Nadšeně jsem si v diáři zaškrtla termín a s vidinou celého volného víkendu, věnovaném pro nás holky životně důležitým věcem, a pro Vás zbytečným mrháním drahocenného času, jako lakování nehtů, klábosení u kafe, atd., jsem se začala těšit. To jsem netušila, jaké nevšední zkušenosti a spousta nových informací mne čekají.
 
Poštou začaly chodit zvláštní balíčky a některé věci, co se oběvolaly v bytě, bych asi hledala ve Vesmírné pěchotě nebo ve výbavě SAS. Někdy jsem nebyla schopna svou ženskou zvědavost udržet a nezeptat se: „brouku, a co je to za balíček?“ vždy se mi dostalo fundované odpovědi: „Beruško, to je jídlo na celý den,“ „Aha, a není toho nějak málo?“, při pohledu na úhledný balíček (odborně jsem byla poučena MRE) v hnědé folii, který obsahoval, k mému úžasu skutečně stravu na celý den, jsem začala pochybovat o momentální psychické způsobilosti svého partnera a při pohledu na bramborovou kaši, která měla velmi syntetickou barvu, by snad jásal jen pracovník Spolany Neratovice. Ať žije chemie.
 
Jak se blížil termín akce, náš byt nám začínal být malý a já se pomalu přestávala ptát, na co všechny ty lahvičky, igelitové sáčky, návleky a jiné divné kousky oděvů budou. Kuličky do zásobníku už poznám, při žádosti o zakoupení barevných kříd, repelentu a balíčku prezervativů jsem úplně přišla o iluze a marně přemýšlela, na co to proboha bude - dneska jeden neví, i vrcholný managment navštěvuje různé salony, kde jsou uniformy v kurzu, při tajném pokusu o přesun báglu z kuchyně do chodby, který prý má nosit celý víkend na zádech, se mi mírně podlomila kolena, a to nejsem žádná padavka ( mám docela fyzicky namáhavou práci), jsem usoudila, že přišel o zbytky zdravého rozumu a při pohledu na předpověď počasí se modlila, aby jim to nevyšlo.
 
Ve své bujné fantazii jsem si již představovala hlavní zprávy na Nově a tam kolabujícího paintballistu v podobě svého partnera, kterého odváží vrtulník. Nebo nedej bože, aby si je spletli s teroristama, i když tady bych možná při stavu některých našich složek docela zůstala v klidu a šla si vsadit na výhru paintballu. Představitelé státních složek jistě prominou.
 
Nastal den D, pusa na cestu a přání bojové nálady.
 
První sms: cesta ok, jsem na místě - aha modlila jsem se dostatečně, jelikož chtít v pátek průjezdnou D1 je v téhle zemi nadlidský výkon.
 
Druhá sms: máme za sebou 10km - užívám si pátečního večera na zahrádce u kafina s kamarádkou a říkám si, to je blázen.
 
Třetí sms: bojujeme, je to super - aha, ležím na koupališti, sluním se a říkám si, to ho musí bavit 
 
Neděle a nic: ( ticho, žádná sms , fantazie pracuje) Ježíši, omylem ho zastřelili, zkolaboval - Ježíši, že já ho tam pouštěla, sleduji průběžně koně na parkuru a mobil, tož sakra co s tím chlapem je???
 
Večer telefon – „Zlato, kde jsi?“ „No já jsem utopil mobil v Ploužnici,“ Huráááá žije! „Těšim se domů.“ 
Bohužel můj slib nechat klíč pod rohožkou se mi nějak vykouřil z hlavy, a na radu zajdi si na pivko než přijedu, je mi odpovězeno: „Broučku, tři dny jsem se nemyl a děsně smrdim, jedu z Bratislavy, co to dá, samozřejmě respektuji všechny dopravní předpisy, jak jinak...“
 
Proč to vlastně dělá? - odpovím si sama proč, jsem vstávala ráno v 5h, šla za koněm, pak do večera v práci a zase za koněm, proč jsem se v neděli smažila celý den ve 40 stupních na přímém slunci, sice s 50 ochranným faktorem, který stejně funguje jen asi 15 minut a koukala jak skáčou profíci. Protože nás to baví, máme kolem sebe super lidi, díky nim se dostáváme kolikrát za hranice svých možností. Je to náš koníček, i když ten můj měl 750kg.
 
Tímto chci poděkovat, svému partnerovi za trpělivé a vyčerpávající odpovědi na mé někdy velmi zvláštní otázky. Vám za super akci, díky níž vím, že mám doma chlapa, co mi neumře v lese hladem a ubrání mne před nepřítelem a Carol za to, že se mnou celý ten víkend vydržela, i když nevycházela z údivu, co všechno jsou schopni muži pro své koníčky udělat :))
 
 
5. Letní Vyvedení 09: Operace Enigma
 
Pochodová forma paintbalu se stala nedílnou součástí. Z kraje roku se vrátili Jarní skřítci v režii RMF, větší vzdálenosti se překonávaly během Bojové patroly (i když zde hrála hlavní roli vojenská technika) objevila se náročná, stejně jako výborná simulace války ve Vietnamu, Železný trojúhelník a samozřejmě se v druhých ročnících představilo Letní Vyvedení a Mordloch. Letní vyvedení, tentokráte s názvem Enigma, mělo ambici zprostředkovat zcela nový zážitek, díky inovativnímu přístupu rušícímu všechny skripty a mantinely a dodat tak hře na maximum zprostředkované reality.
 
Intro:
Koncem první akce se podařilo obsadit letiště a vytlačit nepřítele z tohoto strategického bodu. Bohužel nedošlo k získání cenných kodovacích radiodokumentů, jenž byly uloženy ve vojenské přepravní bedně, kterou nepřítel tvrdě bránil a podařilo se mu ji evakuovat z bojové linie. Letiště je nyní pod kontrolou našich vojsk, ovšem není zcela bezpečné. Některé letouny jsou napadány protiletadlovými střelami při přistávacím manevru. Tyto diverzní akce jsou prováděny z okolí letiště, kde se podle posledních informací formují zbylé jednotky nepřátel k partyzánskému způsobu boje. Nepřítel tak působí poměrně velké materiální ztráty a komplikuje logistické zabezpečení našemu vojsku. Bylo zachyceno vysílání radiostanice, která zřejmě koordinuje partyzánské akce protivníka a zajišťuje jejich spojení s velením nepřátelské armády, nepřátelským radarem a koordinuje logistiku nepřátel. Vzhledem k tomu, že se nepřátelská radiostanice nachází za linii partyzánkých operací,lze předpokládat že se nachází v zabezpečeném týlu nepřítele. Naši zpravodajci bohužel nedokáží rozluštit šifrovací klíč této stanice, proto bude primárním úkolem tuto stanici odhalit, získat kódy, vysílací přístroj a dopravit zpět na letiště k předání zpravodajské službě. To vše s co největším utajení, aby protivník netušil náš záměr. Vzhledem k nebezpečí z okolí letiště nebude akce podpořena ze vzduchu. Po rozkódování budeme moci odhalit partyzánské oddíly nepřítele v blízkosti letiště a posílit tak bezpečnost přísunu další jednotek pro plné zabezpeční okolí letiště. 
Sraz bude na přistávací ploše, čas bude upřesněn. 
Kodové označení akce - Enigma 
 
Report:
17. až 19. července 2009 proběhla v oblasti bývalého VVP Ralsko akce Letní Vyvedení 09 – operace Enigma, která volně navazovala na první ročník Letního vyvedení 08 – operace Irena. Tato akce byla scénářem vytvořená tak, aby měli účastníci maximální volnost v plnění úkolů a takřka neomezené možnosti v pohybování se terénem. Byl poprvé použit systém hry o dvou koordinátorech, kteří vedou průběh hry pomocí rozkazů pro jednotlivé skupiny, a dohlíží tak na nevychýlení hry, jenž by mohlo mít za následek předčasné ukončení. Tento systém hry umožnil hráčům nejen střílet, ale díky simulaci nasazení při plnění diverzního úkolu je hlavně nutil užívat i různé vojenské dovednosti, důvtip, disciplínu a vytrvalost. Zkrátka poukázal na to, že bojový konflikt není jen o mačkání spouští.
 
1.etapa: Vyvedenci měli být přes noc z pátku na sobotu vysazeni ve VVP Ralsko a následným rozkazem přesunout se na místo setkání s dalšími skupinami do 6:00. Letadlo, které je přepravovalo, bylo sestřeleno partyzány z kóty Malá Buková a tímto pro ně akce začala. Všichni byly postupně vysazeni do prostoru, s úkolem spojit se s ostatními a poté splnit primární cíl s názvem operace Enigma.
 
2. etapa: 18.7. po 6 hodině ranní se Vyvedenci vydali dobývat kotu Malá Buková, ze které nepřítel vedl palbu při sestřelení letounu nad oblastí. Počasí se od jedné hodiny v noci mírně zlepšilo a přestalo pršet. Následoval přesun pod Malou Bukovou a dobytí této kóty. Po obsazení vrcholu se zjistilo, že se nacházíme na Velké Bukové a následovalo druhé a tentokráte správné dobytí Malé Bukové, při níž nebyl kupodivu nikdo z Vyvedenců zraněn. Pokračovalo se sestupem dolů a následným obědem. Pomalu nám opět začínalo pršet a morálka u většiny jedinců šla výrazně dolů.
 
3. etapou jsme pokračovali v dobývání primární základny nepřítele, kde se měl údajně nacházet i kódovací stroj Enigma. V sobotu večer po následném dobytí s velkými ztrátami, jsme osvobodili zajatce, které chytili nepřátelské hlídky při pátečním výsadku. Touto etapou však celá akce předčasně skončila, a to z důvodů velké fyzické náročnosti celé akce (zejména díky nepřetržitému dešti). Zklamáním bylo, že hráči nevyužili či si neprožili dále připravené parádičky, které nabízel scénář této akce. I tak je nutno pochválit účastníky za sebezapření a odhodlanost, se kterou opouštěli do deštivé temné noci výsadkový prostor dodávky, jenž simulovala přepravní letoun.
(zdroj stránky www.militarygame.cz)
 
6. A chčije... a chčije... a chčije
 
Deštivá cesta
Sepsal Koyot, tým Forrest
 
Prší... kapky bubnují na kapotu výsadkového UAZ 452T a snažíme se, coby posádka udržet si dobrou náladu. Nevíme, kam jedem, nedostali jsme žádné informace, co bude naším úkolem. Najednou vozidlo prudce brzdí. Nechápavě se po sobě díváme. Rozlítnou se dveře a spolujezdec řidiče řve: Dostali jsme zásah, jeden ven!" ... popadne Patrika co sedí u dveří a vytáhne ho ven. Prásknutí dveří nám zmrazil úsměv na rtech. "No ty krávo, dyť nemá vysílačku, jak ho najdeme?" "...nemá ani kompas, nic..." povídá Kúťa. Rozebíráme situaci a v tom další brždění. " jedem ven!!!"... Bouchání dveří se opakuje a nás ubývá. Když na mě přijde řada, už jsem připravený. Vyskakuju ven. Prší snad víc, než když jsme vyjížděli. " Tady máš obálku, jsi na území nepřítele, může se tu pohybovat všude, obzvláště na této silnici je zvýšená aktivita. Hodně štěstí. Neztrať mapu!" Stojím jak opařený, zatímco koncová světla se rozplývají ve vodní cloně. Blesk ozářil nebe a následný rachot mě probral z šoku. "Stojíš tu jak na odstřel!" blesklo mi hlavou a hned mažu do lesa. Jen se schovám pod nejbližší strom, cca 10m od silnice a hned otevírám obálku. "Najdi svoji skupinu a pokuste se spojit s dalšími skupinami a dostat se na kótu vyznačenou na mapě" Rozkládám mapu a snažím se ve svitu baterky zorientovat. Naneštěstí je mapa tisknutá v inkoustu, který se ihned pokouší zmizet pod údery kapek deště. Zběsile mapu schovávám pod bundu v tušení, že to bude nejdůležitější předmět. Začínám z batohu lovit pláštěnku. Ostrý svit světel přijíždějícího auta mě vyděsí a hlavou problesknou poslední instrukce "... na této silnici je zvýšená aktivita!!!" Ve zmatku popadám pláštěnku, kvér, batoh, papír s instrukcemi a snažím se vše odtáhnout hlouběji do lesa. Jen co zapadnu za nejbližší keř, projíždí kolem jakési auto. Krčím se k zemi a snažím se být neviditelný. Padá mi kámen ze srdce. Nezastavuje. Ufff... pomalu se dostávám do normálu. Lije jak z konve, blesky protínají oblohu a díky jim alespoň vidím okolí, kde jsem, kam v případě napadení utíkat. Ano, utíkal bych, nestydím se za to... musím přežít. Balím se do pláštěnky a mapu pečlivě uschovávám do vodotěsného pouzdra. Jen Bůh ví, že to bude jediná funkční mapa, která tu vodní spoušť přežije.
Snažím se navázat spojení se zbytkem skupiny. Bezvýsledně. Mezitím projede kolem ještě asi 2x auto. Orientuju se v mapě a plánuju další postup. Dalším světlům už nevěnuju větší pozornost. Jenže auto přibrzďuje! Sahám po vybavení, pro všechny případy si připravuju zbraň. Pro hustý déšť moc nevidím, voda teče za krk, přes lem mi přilby omývá nos.To bouchnutí dveřma bych neomylně poznal kdekoliv, je to výsadkový UAZ, ale co tu dělá? Pro ten liják nevidím, kdo vystoupil, pokud vůbec někdo. Je to nepřítel, nebo někdo z našich? Auto odjíždí a nic se neděje. V kolimátoru držím neustále prostor zastavení auta, trvá to nad věky, ale nic se neděje. Už už chci zbraň odložit, ale matné světlo nalevo (jako by ho někdo skrýval) mě znovu napruží. Nechávám vše na místě a opatrně postupuju s připravenou zbraní za světlem. Uši mi málem praskají, jak se snažím rozšifrovat v šumu deště cokoliv jiného. Slyším šeptavý hlas, ale nevím, kdo to je. Jdu blíž, prst na spoušti a tečka kolimátoru neopouští světelný bod přede mnou. Nervy mám jak špagáty. Když jsem od místa na 10m, poznávám po hlase Salfu z druhé skupiny, jak se snaží spojit s ostatními, což se mu na rozdíl ode mě daří. Skláním kvér. Potichu na něj volám. Reaguje stejně jako bych reagoval já. Světlo zhaslo, chvíli šramot a ticho. Padám k zemi. Znovu volám. Nic! Sakra, Přeci mě neodpráskne!!! Nebo jsem se zmýlil? Co když je to léčka? Prolítne mi hlavou a i přes promočený hadry mě polije mrazivá vlna. Vyčkávám. Vteřiny jsou nekonečný, než se ozve odpověď. Zase se mi ulevilo. Stěhujeme se k mým věcem a probíráme situaci a orientujeme se, kde jsme. Po malé poradě se vydáváme po silnici snad správným směrem. Sem tam nás projíždějící auto zažene do škarpy nebo roští u kraje silnice. Pomalu se to stává rutinou. Blesky protínají nebe a bez přestání hustě prší, stejně jako 10 dalších hodin. Je půlnoc...
 
 
Zajatec
Sepsal Voves, tým SPAS
 
O tom, že déšť nikdy nevěstí nic dobrého, jsem se měl přesvědčit na Letním Vyvedení 09. Pršet začalo hned poté, co jsme dorazili do prostoru. A mne s Kocourem zajmuli už asi po čtyřech hodinách od zahájení ... 
 
Protistrana nám zbudovala provizorní celu v polorozpadlém baráku, do které postupně přibylo ještě několik vězňů. V noci jsem nemohl usnout, poslouchal přívalový déšť, který neustával a myslel na bratry ve zbrani někde tam venku. 
 
Ráno mne přidělili k jejich speciální jednotce, coby nosiče bedny s výbušninami. Celý den jsme se sápali po hřebenech Ralska, stále v tom dešti, který sice ráno ubral na intenzitě, ale postupně se opět dostal na svůj průtržový standard. A tak byl pořadatel nucen, přibližně po dvaceti hodinách neutuchajícího monzunu, hru předčasně ukončit. 
 
Jaké z toho plyne ponaučení? 
I když jsem za celou akci nevystřelil jedinou kuli, jsem rád, že mne zajali, neboť jsem se mohl více seznámit s klukama s Žabí Crew. A i když jsem byl prakticky od začátku na kost promočený, jsem rád, že jsem si mohl projít tím nádherným prostředím Ralska. 
A ty kila na zádech a bojové napětí tomu všemu dodávají ten správný náboj, který nemůže zkazit žádný déšť
 
 
SOS SMS
Sepsal Zíďas, tým Bratránci
 
Přiblížil jsem se k turistickému altánku s pokušením skákat po jedné noze, což mi moc neumožňoval vodou nacucaný bágl, který jsem táhl za sebou. Spolu s tím jsem zauvažoval, jestli zbraň, které jsem předešlé noci stačil někde urazit zásobník, nepoužít jako hůl. Další krůčky doprovázené bolestivým sykotem. Kurva, konečně jsem tam. Bágl se opřel o lavici altánu. „Kde to vlastně jsem?“ Kousek opodál jsem spatřil na stromě turistickou značku s cedulkou Strážov. Jak jsem se sem dostal ví Bůh, nebo noc během které se mraky vyždímaly důkladněji, než peněženka zazobaného pitomce, který sedl na lep chytré mladé kurvičce... Kecám, vím moc dobře, jak jsem se sem dostal. Pod ochranným křídlem týmu SPAS jsem se ocitl na své první uzavřené akci. Odkojen osmi paintballovými akcemi s názvy jako Bitva o chrochtající panenku, či Černý jestřáb , na komerčním Benešově jsem se ocitl na své první military akci. Pravda, před časem jsem si myslel, že i velká přestřelka s názvem D-Day je military, stejně tak jako Bitva o Dukelský průsmyk, ale již první deštivá facka poté, kdy jsem se vysazen ocitl na kraji lesní cesty s obálkou v ruce začala odpočítávat radikální poznání, že vše, co jsem doposud zažil, bylo jen takové malé hraní na vojáky.
Sedl jsem si a vyťukal krátkou zprávu: „Stav nouze. Zvrklá noha. Téměř nepohyblivý. Lokace Strážov. Zíďas.
Kurva není tu signál. Napůl pajdajíc, chvilkami skákající po jedné noze jsem ho začal lovit. Ten signál. Sakra, bože dej mi aspoň jednu čárečku, dostačující k tomu, aby SOS SMS (jaké krásná zkratka) mohla odejít v povolaná místa. Aspoň, že neprší... tedy aspoň, že zatím zase neprší.
 
Chcalo. Megalomansky, brutálně a důkladně. Zprvu jsem měl radost, že si vyzkouším nové pončo a že jsem ho nekupoval zbytečně. Štěstí přeje připraveným. Na temný les jsem si zvykl brzy. I na fakt, že jsem sám a že musím najít ostatní, které na cestě dál čekal podobný osud. I na fakt, že silnice je nebezpečím, protože po ní jezdí hlídky nepřítele. Asi proto jsem ignoroval, když jsem z dálky zaslechl nějaký hlas a lesem se snažil vyhnout střetu. Později se ukázalo, že to byl Voves, který měl na mě dohlédnout, abych jako zelenáč, nováček a já nevím co ještě, nepřišel k úhoně.
 
Konečně... na displeji Iphonu se objevila jedna čárka. Telefon tedy noční sprchování přežil. Foťáku se to nepodařilo. Obrazovka zčernala... nadobro. Štěstí, že jsem kameru nechal na štábu. Jako kdybych včera, krátce před půlnocí, kdy jsem nastoupil do auta, tušil, že to nebude dobrý nápad, tahat ji s sebou. Navíc jsem sotva úpěl pod tíhou báglu, do kterého jsem si nabalil všechno možné i nemožné.
 
„Už nemůžu,“ blesklo mi hlavou, zatímco jsem tuberácky kašlal opřen přes svodidlo. V dálce se blýskla světla. „Auto!“ zařval jsem dopředu na Vovse. A zajel do mokrého pangejtu, jako tolikrát před tím. Auto neškodně přejelo kolem. Děšť bubnující mi na obličej byl příjemnější, než polibky nadržených japonských školaček v krátkých sukénkách. Jen se mu oddat.
„Zíďas, jdeme. Musíme dál, musíme přidat.“ Slyšel jsem nad sebou Vovse. Rád bych, ale nohy jsem měl zalité v betonu. Japonské školačky, skotské střiky, pohoda. V královském loži by se neleželo lépe.
„Vovsi, běž dál. Mám mapu, do stanoveného času (což byla šestá hodina ranní) budu na místě. Neber na mě ohledy.“ Houkl jsem nahoru. Japonské školačky vlhly jako moje oblečení. Vstal jsem asi po čtvrthodině. Cesta pokračovala dál. V dálce blýskla další světla. Šup do dalšího pangejtu. Nedaleko zahřmělo. Ostatně jako té noci už tolikrát.
 
Zpráva byla odeslána. Zaradoval jsem se. Zbývalo málo. Dopajdat se k altánu a vyčkat pomoci. Zaposlouchal jsem se do lesního ticha.
 
Zaposlouchal jsem se do lesního ticha žijícího burácením hromů a pleskáním dešťových kapek. Oblohu rozčísl blesk. Kousek opodál zaskřípěly brzdy. Shodil jsem batoh ze zad, přikryl ho pončem a zdrhal skrčený do lesa. Opodál ležela hromada klestí. Zavrtal jsem se do ní. Můj oblíbený dětský hrdina krteček by mi mohl závidět. Další blesky ozářily siluety postav. Nevím jak se mi to podařilo, ale splašený dech jsem uklidnil na maximum. Nebylo pochyb. Kousek přede mnou úřadoval protivník a bral někoho do zajetí.
 
Uplynulo několik minut a začalo zase krápat. Bylo mi to jedno. Seděl jsem pod altánem a v hlavě mi běžel film z minulé noci. Noci, která jako by vypadla z válečného filmu. Noci o deštivé cestě směrem k cíly, noci, kdy jsem si uvědomil pravý význam slova promočený až na kost, noci zakončené kvalitním držkopádem do hlubokého výmolu plného bahna pár metrů před táborem. Držkopádem spojeným s výronem koníku, který ze mě udělal dočasného kripla. Kripla, který teď sedí v altánu, zatímco jeho jednotka musí zlikvidovat partu střelců na Malé bukové. V tu chvíli mi bylo jasné, že toto na Bramberg Hillu, Žandovské nudli nebo u Lovců lebek nezažiju. V tu chvíli jsem taky pochopil pravý význam slova military. A v tu chvíli mi bylo jasné, kudy se má paintballová cesta bude dál ubírat.
 
P.S. Se zabandážovanou nohou jsem se o týden později vrátil na místo činu, abych zabojoval ve válce zvané X-Com. Zkurvené Ralsko mě neudolá. A mráz kopřivu nespálí.
 
 
7. Pochodééém chod
 
Vedle letního vyvedení, které se do budoucna stalo legendárním hlavně bouřlivou deštivou nocí, velký ohlas zaznamenal i podzimní, taktéž druhý Mordloch, který se z původní komornější akce zhruba o padesáti účastnících změnil na akci s více, než sto hráči. 
 
Tímto si vás opět dovoluji po roce pozvat do hlubokých lesů na akci Mordloch 2009, která se bohužel (možná bohudík) musí konat na jiném místě. Akce bude pořádána za vydatné pomoci týmu Camels Paintball a bude se konat v okolí Mníšku pod Brdy. 
Jedná se o mírně putovní formu paintu, kdy si každý hráč nese potřebné vybavení na celý den s sebou a až na výjimku může pro svůj tým položit pouze jeden život za celý den. 
Hráči budou rozděleni do dvou skupin "Žoldáků", které by se měly vyhnout kontaktu mezi sebou. V případě, že dojde ke vzájemné konfrontaci mezi nimi, mrtvoly z řad Žoldáků pro svůj tým položily život a již mu nemohou být dále nápomocni v dalším plnění úkolů, proto se přidávají na stranu svých Loupežníků (samozřejmě se do tohoto úmrtí počítá i zásah od vlastního). 
Trasa pochodu bude postupně usměrňována, vždy po splnění dílčího úkolu. A tady bude ta výjimka se životem, v případě střetu při plnění dílčího úkolu s "Loupežníky" se mrtvoly po skončení tohoto úkolu recyklují !!!
Mimo klasické PB vybavení bude více, než vhodné si vzít aspoň kompas, buzolu nebo navigaci pro bludičky (v diskuzi o nadcházející akci bude ještě upřesněn způsob orientace v terénu). Vzhledem k brzkému stmívání doporučuji si přibalit i baterku.
Převzato z www.military-paintball.cz
 
Začalo se pochodovat. Na začátku roku 2010 se objevuje nová „pochodová akce“ Rokle, pořádaná týmem Chegevara, která do zaběhlého systému přinesla nejednu vychytávku v podobě zamořeného území, plynových masek, překovávání vodních toků a hlavně zajímavý systém recyklace postavený na dýmovnicích simulujících přivolání záchranného vrtulníku a nejeden z týmů plánuje či pořádá svůj soukromý „čundr“. Stejně tak nejedna hra se neobejde bez prvků pochodu či plnění úkolů během přesunů, čímž jsou hlavně proslulí Náchodští Žoldáci, kteří v tomto zvedají laťku náročnosti hodně vysoko.
 
Závěr je prostý. Nedá se říci, že by se military paintballová scéna oprostila od monumentálních bitev a přestřelek, ale náročnější akce, v nichž nejde jen o střílení, se v jejím dění objevují stále častěji.
 
8. Vyvedení a jim podobné putovní akce by Rajko (tým Two Towers)
 
Proč se jich vlastně účastníme a proč je pořádáme? Na to je docela složitá odpověď a snad se mi jí tady podaří srozumitelně vyložit.
 
Mám rád změnu, statické hraní na jednom plácku má samozřejmě také svoje kouzlo a já ho rozhodně nezatracuji (vždyť jsem na takovém místě začínal asi jako každý), ale nesmí se opakovat moc často. Proto se mi strašně zalíbil nápad, který jsem viděl a zažil u kluků z RFM na jejich pohádkovém paintballovém putování nazývaném „Skřítci“. Pak jsem měl možnost absolvovat „Operaci Flashpoint“ a bylo vše jasné, uspořádám vlastní hru, kde se bude putovat různorodým terénem v neustálém napětí z možného útoku. Na předem daných místech bude nutné splnit úkol, který odhalí, kterým směrem pokračovat. Tak vznikl Mordloch. Bohužel a naštěstí se ne vše při prvním počinu zdařilo tak, jak jsem si původně plánoval. Akce se sice lidem líbila, ale já jsem se svým výkonem rozhodně spokojen nebyl. A byli to právě zúčastnění hráči a moje touha udělat to konečně pořádně, která měla na svědomí další ročník.
Pak se odehrála další přelomová akce „Železný trojúhelník 1967 II“ a kluci z týmu mi dali jasně najevo, že by se jim podobné dvoudenní akce s nocováním pod širákem zamlouvaly častěji. Když jsem se pak podíval do kalendáře akcí na zbytek roku, bylo jasné, že se ještě minimálně dvou akcí podobného ražení jako tým zúčastníme a vyvstala potřeba si něco podobného vyzkoušet na nečisto jen mezi sebou. Proto jsem naplánoval a připravil dvoudenní Two Towers vyvedení po vzoru kluků z MG. Díky tomu, že ne vždy funguje komunikace tak, jak bych si představoval, jsem s blížícím se termínem akce zjišťoval, že by mé přípravy přišly vniveč. Proto jsem rozeslal pozvánku lidem, o kterých jsem přesvědčen, že je tento druh akcí zaujme a doufal, že budou mít v daný termín čas. Díky těmto okolnostem bylo samozřejmě nutné trochu poupravit původní náplň, a tak vznikla plnohodnotná komorní akce plná zajímavých zážitků a samozřejmě i dřiny.
Záměrně zde nepopisuji, výsledky a průběhy paitballových střetů během akce, protože ty nakonec nebyly až tak důležité, pro tento druh akce byl důležitý moment, kdy jsme si společně sedli a rozebrali, kde se stala chyba nebo naopak kdo, co provedl nad očekávání dobře, to bylo pro mě v tu chvíli nejdůležitější, poučit se z čerstvých zkušeností.
Musím říct, že ani trochu nelituji té práce kolem takovýchto akcí, protože největší odměnou organizátorovi je pak poslouchat zážitky a historky i dlouho po skončení akce od lidí, kterých si hluboce vážím. O kterých jsem přesvědčen, že dokážou být mými přáteli nejen těch pár hodin někde na uzavřeném plácku se stánkem s občerstvením, kde po skončení akce kopnou do vrtule a dalších půl roku o nich nevím.
 
Závěrem tedy, takovéhle akce mi jsou velmi blízké, protože na nich se člověk dozví, co v něm doopravdy je a koho má kolem sebe. A když se pak povede zdárně dotáhnout do konce i přes všechny útrapy, je ten pocit dobře odvedené práce o to větší. Mnohem větší, než když si pak přečtu v hodnocení na webu, jaká to byla super bomba akce a že klobásky a pivo bylo výtečné.
více paintballu >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]