Profily



Naziploitation: Filmový žánr pro otrlé povahy, perverzáky a lidi se silným žaludkem.

 
Naziploitation. Ne, nebojte, nesnažím se vás proklít nevyslovitelným slůvkem. To jen nacistické exploatační filmy vtrhly do Čech. A my, známí zvrhlíci, u toho nemůžeme chybět.
 
Začalo to v první polovině sedmdesátých let nejslavnější nacistickou mučitelkou vůbec, Ilsou, ztvárněnou krásnou Dyanne Thorne. Byla natolik populární, že se dočkala dvou dalších oficiálních a jednoho neoficiálního pokračování, ale to bych předbíhal. Ještě před nimi totiž do nacistického lágru zavítal úchyl na prdelky, Tinto Brass a natočil lehce artový Salón Kitty. To stačilo k tomu, aby se do žánru zbláznili další italští režiséři a začali točit příběhy plné krve, bobrů a obrácených svastik jako na běžícím pásu. Tentokrát již ne v lehkém erotickém náznaku, ale pořádně naplno, za použití nejedné perverzní fantazie. Jestli bylo hlavním účelem šokovat, nebo znechutit diváky, není dnes jasné. Jisté ale je, že se to dobře prodávalo. A aby někdo náhodou nezačal tylo dílka spojovat s propagací fašismu, jejich vznik se vysvětloval tím, že filmy záměrně ukazují hrůzy a perverzity války, aby tímto mementem varovaly a ukazovaly, čeho byl fašismus schopný. A bobři s kozami tak nějak k lidskému životu patří. Do roku 1980, kdy celý boom rychle vyšuměl (inu i perverzity se rychle okoukají), jich natočili bezmála dvacet a mnohé z nich obletěli celý svět, mnohdy v podobě tabu snímků o kterých se mluví pološeptem ve stylu: „Ty krávo, viděl jsi tu Ilzu! To byla ale síla, jak mu chtěla rozmixovat tím mixérem ty koule!“
 
 
Jak takové typické naziploitation vypadá? Předně, musí se odehrávat v koncentračním či pracovním táboře během druhé světové války, tábor musí být plný žen, které se svlékají či jsou svlékány drtivou většinu filmu, aby poté byly znásilněny, mučeny nebo zabity. A to vždy zlými a bezcitnými nacisty, kteří na vězeňkyních provádějí nejrůznější, často nesmyslné, ale brutální, pokusy. Nakonec se chudáci ženy většinou vzbouří a své mučitele přemůžou. Samozřejmě také co možná nejbrutálněji, neboť se říká oko za oko, bobr za bobr. Tečka. 
 
 
Je samozřejmě otázka, nakolik jsou podobné filmy určené pro normální trh. Zatímco u nás jsou označené coby „tabu collection“, v takové Velké Británii je rovnou všechny zakázali, a tento zákaz platí dodnes. Je to samozřejmě nesmysl. Nejedná se o žádnou propagaci nacizmu, ten byl, jak víme, skoro stejně špatný jako komunismus, ale prostě o hodně specifické filmy pro hodně specifické lidi. Náckové to tu vždy odnesou a faktem je, že řada těchto filmů je dnes spíše k smíchu. Především pro neznalé diváky. Uvidíme, na kterou stranu se přikloníte vy. 
 
Výstavní kousky naziploitation, které vyšly v Česku
 
 
Pekelná bestie SS (šmačná blond nacistka a neadrtálec s kládou)
 
Plukovník, paní doktorka Helen Krushová je perverzní sadistická svině. Experimentálně stvořila zarostlého neandrtálce a občas mu do klece hodí nějakou pannu, aby si neandrtálcův obří pyj a divákovi perverzní fantazie přišili na své.
 
A jelikož perverzní fantazie bývají mnohdy bezbřehé, má paní doktorka v repertoáru spoustu perverzních prasárniček. Ale nepředbíhejme. Velkou znásilňovací scénu pak střídá střih na partyzány, či co to je, kteří podminovávají most a tak bojují proti fašismu. Ano, nacházíme se v druhé světové válce, doktorka tvoří superrasu a ostatní bere jako zvířata, která je třeba obětovat v zájmu třetí říše. Válečný film v tom tedy nehledejte. Ano, to, co se na obrazovce odehrává, je prasárna těžkého kalibru, kde se neustále dobrovolně i nedobrovolně souloží, holky ukazují své výživně chundelaté bobry a dojde i na pořádný kousek sadismu. A místy je to opravdu hnus. Třeba střelba do nemluvněte vyhozeného vzhůru. Němci totiž po výbuchu mostu sebrali všechny mladé holky a plánují perverzní odvetu. A ani chlapy nepřijdou zkrátka. Bičování je ještě sranda, ale takový uříznutý penis, to je jiná káva „Srdci neporučíš,“ deklamuje paní doktor sadistka Helen a nikdo nepochybuje, že tato várka samoúčelného násilí a perverze je pro hodně otrlejší povahy. Kromě zmíněného chlupatého monstrózního debila, který si na pár holčinách smlsne, je zde ještě elektrika přímo do puliny („Pohlazení, kterému neodolá.“), trhání nehtů a podobné lumpárničky pro sadistické šibaly. To vše je pak utopeno v umělé, již na první pohled nevěruhodné krvi, která vyvolá spíš úsměv, stejně jako přehrávání mučených i mučitelů. Pravda, tady se narozdíl od jiných naziploitation filmů, odehrávajících se většinou v koncentráku, snaží tvůrci hrát ještě na děj o partyzánech (ve filmu jsou nastřihány nákladnější scény z evidentně jiného válečného filmu), ale to tuto samoúčelnou perverzitku moc nenarovná. 
 
 
Tábor č. 5: Dívčí peklo (experimenty a bordel)
 
Začínáme pěkně z ostra a to sice černobílými fotografickými záběry z opravdivých koncentračních táborů. Síla. 
 
Naštěstí hned po skončení úvodních titulků se dostáváme do zcela standardního příběhu. Tedy samozřejmě standardního pro nacistické exploatační prasárny sedmdesátých let dvacátého století. Do tábora přijíždí nová várka vězeňkyň, aby doplnila počty těch, které nevydržely zacházení ze strany sadistických věznitelů a jejich neméně šikovných pohůnků v bílých pláštích. V táboře číslo pět se totiž provádějí experimenty. Jak překvapivé a inovativní!. Tentokráte jde o zkoumání léčení popálenin a podobné radosti. A samozřejmě, chcete-li léčit popáleniny, nejprve je musíte vytvořit a proč by měly nacistické svině vynakládat jakékoli peníze za utišovací prostředky, že? Tudíž všechny ty pokusy sakra bolí. Větší potupa už je jen skončit coby hračka v rukou nadržených německých oficírů. Tábor č. 5: Dívčí peklo je, jak jste jistě správně odhadli z předchozího nastínění děje, klasickým zástupcem svého žánru. Je proto logické, že dýchá také onou neopakovatelnou atmosférou, pro kterou bývá jedněmi vynášen do nebes a druhými zatracován coby jedno z největších filmových zvěrstev vůbec. Rozhodně nejde o žádnou glorifikaci nacizmu, či podobný nesmysl, to jen Italové využili momentální poptávky a spolu s kanibalskými a zombie filmy zahltili po sexu a krvi toužící diváctvo i nacistickými brutalitkami. Pro fandu hororů mají tyhle filmy zvláštní kouzlo, ten pocit, že koukáte na něco, co bylo po mnoho let nesmyslně zakazováno, vám dílo samozřejmě ozvláštňuje, takže se dokážete přenést i přes poměrně citelnou absenci nějaké sofistikovanější zápletky a hrozné herecké výkony. Ty ostatně nejsou ani očekávány, ke štěstí úplně stačí jedna dostatečně odporná plešatá svině v roli hlavního sadisty a velké množství různě vypadajících nahých žen, majících jeden společný charakterový rys – pořádného bobra. A těch si v Táboře číslo 5 užijete dostatek, jak jsem naznačil, půlka filmu se zabývá jakýmsi polotajným bordelem, který si náckové v lágru vybudovali. A v nevěstincích se jak známo, nahotou nikdy nešetřilo.
 
 
Sadistický experiment (Píchací experiment a němec bez ptáka)
 
Pokus číslo 732. Evidenční číslo 621425. Bzum, bzum bzum a nahá paní dostala elekrický šok do hlavy. A to jen proto, že neopakovala, že židovská rasa je ta nejposlednější na světě.
 
A tak to jde pořád dokola, některá paní se při tom počůrá a plešatý sadista, blonďatý doktor a zrzavá, šíleně přehrávající doktorka jsou spokojeni. A už jim náklaďák přiváží další várku čerstvého masa na sadistické lumpačinky. Holky hned jdou do sprchy, aby předvedli své kozy a bobry a hurá do laboratoře. Inu, co si budeme říkat, v sedmdesátých letech nepochopitelně hodně oblíbený žánr naziploitation, nebyl nikdy moc kreativní, co se příběhu týká. Čerstvé maso je přivezeno, předvedeno, rozděleno a následovně pícháno – či znásilňováno, nebo vynalézavě mučeno a postupně likvidováno. Inu scénáře k tomu Shakespeare určitě nepsal. No a v tomto případě tomu není jinak. K vězeňkyním je vybráno šest německých vojáků, které je mají důkladně prosouložovat. Smysl toho experimentu je sice někde mimo, ale to je asi většině nadrženého publika šumák. Ti perverznější se pak můžou pohonit u několika brutálnějších scének, které jsou ale pro svou naivitu podání dneska víc než hodně k smíchu. Stejně tak úplně nesmyslné jakoby lékařské pokusy, místy hodně dementní dialogy, chirurg humanista debatující o arijské rase, transplantace vaječníků a jako třešnička na dortu je zde blonďatý velitel – plukovník, který v rusku přišel o ptáka a teď by rád nového. Další vrchol demence je, když se vězeňkyně zamiluje do německého vojáka Helmuta a vede o tom oduševnělý dialog. Pak je tu ještě nacistický bordel, kde se taky některé z vězeňkyň musí nechávat vypíchat. Prostě všechno a nic. Není to drsné, není to pobuřující, není to ani moc erotické a ve finále je to nakonec ještě nudné a hloupé. Stejně tak hloupé jako podstata pokusu, během kterého foukají vězeňkyním vzduch do ucha. Jo a furt tam taky někomu operují vaječníky. Proč? Nevím. Stejně jako jsem nepochopil smysl celého toho píchacího experimentu, stejně jako fakt, proč byl pojmenován sadistický.
 
 
Saló: 120 dní sodomy (prasárna maskovaná za umění?)
 
Pro někoho umění pro jiného perverzní škvár. Tak je často označován kontroverzní film Paola Pasoliniho z roku 1975.
 
Itálie za dob fašismu. Několik vysokých a mocných si nechá na zámeček dovézt skupinku mladých hochů a dívek, aby během následujících dní mocně popustila uzdu bizarní sexuální fantazii, což je základním motivem tohoto někým proklínaného a odsuzovaného, jiným oslavovaného dílka. Pier Paolo Pasolini se v něm nechal inspirovat perverzními výblitky světoznámého prostopášníka markýze de Sade a stvořil bizarní obraz dekadence, úpadku, totálního zneužití moci... a samozřejmě perverze. Ta je však narozdíl od ostatních podobných filmů (většinou samoúčelných) podávána decentně a za účelem sdělení nějakého poselství. Část děje tudíž tvoří zkušené prostitutky, teátrálně vyprávějící své nechutné zážitky, během kterých si mocné osazenstvo užívá tabuizovaných rozkoší uspokojujících opravdu ty nejperverznější otrlé povahy. Ano dojde i na konzumaci fekálií, bizarní věc a v samotném závěru i na záběry brutálního sadismu (pálení přirození, řezání jazyka a podobné nechutnosti). Sami postavy mocných často zacházejí až do karikatury lidských hovad a prasat, jimž ani jedna z úchylek není cizí. Potlačení samoúčelnosti násilí, obscese a samotných nepřirozených sexuálních aktů (která je základním kamenem naziploitation filmů) se pak stará o větší výpovědní hodnotu, které chtěl Pasolini dosáhnout. Než přímo pornograficky tak působí i symbolicky, díky čemuž Pasolini docílil efektu, že se v Saló šťourají nejen filmoví zvrhlíci, ale i intelektuálové, které nad ním onanují ve zcela jiném duchu. A tak si odpověď na otázku jestli je Saló: 120 dní sodomy umělecká alegorie, nebo perverzní prasárna, bude muset najít každý sám.
 
 
Ilsa, aneb kvadrologie o jedné kozaté sadistce
 
She Wolf SS (1975)
Ilsa je velitelka lágru, major a doktorka. Má mocné, ale opravdu mocné kozy, které se nestydí ukázat, má taky hodně zvrhlou povahu, sexuální apetit, který si vybíjí na pohledných vězních z lágru, které poté nechá zbavit jejich „nářadí“ a velkou představivost, co se sadismu týká. Ráda testuje lidskou bolest a nemá ráda, když jí někdo vzdoruje. Mezi její oblíbené nástroje patří obří umělý pyj s elektrickými výboji, jímž testuje nově příchozí maso, přetlaková komora, bazének s vřící vodou a nepohrdne ani obřím karabáčem. Má smysl pro dekoraci, na rautu nechala pověsit jednu z vězeňkyň za krk a postavila jí na ledovou kostku. Bohužel, při vzpouře vězňů dostala kulku do hlavy. Dokonce od německého vojáka, který měl za úkol zlikvidovat důkazy jejích, potažmo německých perverzních svinstev.
 
Ilsa, strážkyně harému olejových šejků (1976)
Ilsa spravuje harém chlípného šejka a zajišťuje pořádek mezi hračkami jeho chlípnosti, které se většinou rekrutují z unesených překrásných, kozatých dívek. No ani Ilsa se nemá za co stydět, má kozy jako vozy, ale moc je tentokrát neukazuje. Nicméně pořádek si zjednat umí. Špionce, která se do harému propašovala nechá dát její čtyřky do svěráku, stejně tak jí nechá postupně ožrat velkými červenými mravenci. Taky implantuje do dívčích těl bombu, která se aktivuje při orgasmu. Bohužel udělá chybu a její pán, šejk jí nechá objet leproidním, olezlým humusákem. Ilsa se proti němu obrátí, pomůže na trůn mladému frackovi, ale ten jí za odměnu nechá zavřít jako zvíře do díry.
 
Ilsa Sibiřská tygřice (1977)
Ilsa slouží tatíčkovi Stalinovi jako velitelka Gulaku, kde přes den nechává zajatce protahovat pod ledem, háže je do díry s hladovým tygrem, nebo je obšťastňuje elektrickými šoky a v noci souloží jako o život s ožralými bachaři. Bere vždy dva na jednou. Pak ale Stalin padne, a Ilsa utíká do Montrealu, kde si zahrává s podsvětím. Tam jí vyčmuchá bývalý vězeň, který padne do jejího zajetí a hrozí mu rozmixovaní kulí. Naštěstí ruská zásahovka je nedaleko.
 
Ilza Wicked Warden (1977)
Už jen slabý odvar, kde odbarvená Ilsa šéfuje ženské věznici, kde dopřává svým svěřeňkyním orgie s vězni, které pak natáčí a prodává jako kvalitní péčko. Ilsa je navíc lesba a tak ukazuje své vemena hlavně ženským. Záliba v mučení elektrickým proudem jí stále bere a v rámci terapie neváhá uspořádat hromadné znásilnění. Není divu, že jí na konci její svěřenkyně doslova „žerou“. A sežerou.
 
 
To „nejpopulárnější ze zvrhlého žánru“
 
Ilsa, vlčice SS
Jeden z vůbec prvních takto laděných filmů přivádí na plátno krutou věznitelku Ilsu, která s oblibou odhaluje své krásné tělo, s mocnými kozami a mučí své nebohé zajatce.
 
Sadistický experiment
Mrzák bez koulí se mstí na svých vězenkyních a nechává v lágru provádět pokusy s ženskými pohlavními a rozmnožovacími orgány. Bizar.
 
Tábor č. 5: Dívčí peklo
Opravdové peklo a nepřiznané pokračování předchozího snímku nedosahuje jeho brutálnosti, ale zase má trochu hmatatelnější příběh.
 
Pekelná bestie SS
Krásná šéfová nechává znásilňovat židovské dívky podivným neandrtálcem, kterého si kvůli pokusům vydržuje v kleci. Je třeba něco dodat?
 
Poslední orgie Třetí říše
Celý příběh se odehrává v nevěstinci, vzniklém přeměnou koncentračního táboru s židovskými dívkami. Jedna z nich se však nacistů nebojí.
 
Vlkodlačí ženy SS
Trailer na neexistující film byl součástí projektu Grindhouse a stál za ním Rob Zombie. A byl to zážitek, který spolehlivě přebil celý Tarantinův segment. Kéž by vznikl celý film.
 
 
Perverzní nechutnosti v obraze (společný rys Naziploitation filmů)
 
Výprask. 
Paní dostala nejdřív karabáčem přes pipinu a pak přišel na řadu pěkně velký boxer s ostrými břity. Tomu se říká bolestivá perforace.
Tábor č.5
 
Mozková záležitost
Mít hlavu ve svěráku není vůbec nic příjemného. Zvláště když holohlavé sadistické hovado svěrák stále více a více utahuje. 
Tábor č.5
 
Sex s obludou
Zapíchat si s uslintaným, chlupatým, debilním výsledkem experimentu není asi to pravé romantické. Tedy pokud nejste zvrhlý sadista.
Pekelná bestie SS
 
Povaření v akvárku
Paní nechtěla píchat, tak prý aby se rozehřála. Taková horká lázeň určitě není nic příjemného ani pro teplomilné lidi. Málokdo to má rád takhle horké.
Sadistický experiment
 
Pod tlakem
Pod tlakem je někdy každý v nás. Tato vězeňkyně byla pod velkým tlakem. V přetlakové komoře. Tlak drtil její tělo a sadistická svině Ilsa k tomu pronášela patetické kecy.
Ilsa She Wolf of SS
 
Červivá noha
Nejsou jen červivé houby, díky sadistické doktorce Ilse a jejím pokusům měl nejeden z vězňů i červivou nohu. Tedy uměle vytvořenou ránu plnou červů. V majorovi Zemonovi o tom zpívala skupina Mimikry: „...a červy se rozlezou!“
Ilsa She Wolf of SS
 
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]