Profily



Bestie maskované za ženy (Dozorkyně z koncentračních táborů)

 

 
Koncem sedmdesátých let se vynořila série perverzních filmů s mnohdy se opakující tématikou. Utrpení, sadismus, zvrácenost a perverze ve spojení s koncentračním táborem, nebo ženským lágrem. Žánr sám si pak vysloužil jméno Naziploitation.
 
Jeho zvrhlou antihrdinkou byla většinou nadměrně kozatá esesácká šťabajzna solidního vzhledu, jejíž podstata a hlavně činy byly natolik zvrhlé, kruté a perverzní, že by se za ně nemudel stydět i ten nejdrsnější úchylák. Tyto skutky byly samozřejmě mnohdy páchané se sexuálním podtextem. Od kastrace pro muže, po obrovský vibrátor omotaný ostnatým drátem pro ženy. Tyto hodně svérázné filmy (fungující ve spojení perverze, sex, svastika) s sebou samozřejmě strhly velou vlnu kontroverze, hraničící mnohdy se znechucením. (více se o tom dočtete ZDE) Bohužel, skutečnost byla mnohdy ještě drsnější a její reálné „antihrdinky“ si mnohdy s ničím nezadaly s těmi filmovými. 
 
 
Jen s jedním zásadním rozdílem. V reálu první poloviny čtyřicátých let tekla pravá krev, bolest byla zničující a krutá smrt realitou všedních dní. A mnohdy osvobozující. S ohledem na onu dobu si mnohý dnes řekne, že je neuvěřitelné, co dokázal udělat člověk člověku. O to neuvěřitelnější, při pomyšlení, čeho bylo schopno „něžné pohlaví“ zmanipulované ideologií a vybavené pocitem všemocnosti v místě, kde mohl „nadčlověk“ spáchat prakticky cokoliv si umanul. Zde jsou příběhy některých ze zástupců těchto nadsamic, které se nestaly hospodiňami pečícími štrůdl, ale sadistickými sviněmi pečícími lidi. Zaživa..  
 
 
Ilse Koch (Panička z koncentráku)
(22.9.1906 – 1.9.1967)
 
Ilse, která posloužila jako předloha svině k nejednomu naziploitation filmu nebyla ani klasickou dozorkyní. Na to byla Čubka z Buchenwaldu, jak se jí šeptem říkalo, příliš povznešena. Ilse byla stoprocentní panička a dozorkyně všech dozorkyň. Manželka buchenwaldského velitele Karla Kocha, kterého potkala jako sekretářka v Sachsenhausenu. Což jí dávalo nevídané možnosti k ukájení svých perverzních choutek. 
 
Nový den třeba zahájila projížďkou na koni, během které zbičovala pár vězňů. Jen tak pro zahřání. Ilse milovala projížďky na koni. Horší bylo, když měl některý z vězňů zajímavé tetování. V tu chvíli bylo totiž namístě, aby se bál o svou kůži. Doslova. Ilze totiž byla praktická žena a nechávala z kůže vězňů dělat obaly na knihy, stínítka na lampy či rukavice. Údajně prý i sbírala vysušené lidské hlavy, což jí vyneslo přezdívku Čarodějnice z Buchenwaldu. Prý si tímto netradičním fetišem nejednou vyzdobila sváteční tabuli k nedělnímu obědu. Dobrou chuť.
 
Když byl její manžel Koch zatčen a popraven za zpronevěru postaral se o její sexuální život táborový lékař Waldemar Hoven, což Ilze nebránilo účastnit se dalších perverzních „hoven“. Nutila vězně mezi sebou k souloži a její speciální bič s žiletkami, okusila nejedna těhotná žena. Na jiné nechala pro zábavu poštvat psy a bavila se pohledem jak se jejich zuby zakusují do jejich těl. Jindy, když se nudila nechala třeba, jen tak z rozmaru, postřílet čtyřiadvacet mužů. Současně si i zakládala na své rajcovnosti. Mezi vězni ráda chodila s rozhalenou blůzou, smyslně si hladila prsa a vzápětí nemilosrdně potrestala každého, kdo se na ni podíval, což by se cynisky dalo shrnout do fráze: „Vidět kozy Ilzy Kochové a zemřít.“
 
Začátkem roku 1945 byla poslána úřady do Výmaru, kde se uklidila do civilního života. Ne na dlouho. O dva roky později byla zatčena a americkým vojenským tribunálem odsouzena k doživotnímu vězení. Trest jí ale byl brzy zmírněn a byla na rozkaz vojenského správce americké zóny (gen. Lucius Clay) propuštěna (existovala diskuze, zda skutečně nechala zabíjet lidi kvůli sběru tetování). To vyvolala velmi negativní ohlas. Ilse Kochová ta byla v roce 1949 znovu zatčena a souzena za zabití německých vlastenců. V roce 1951 byla opět odsouzena na doživotní. Prvního září 1967 spáchala ve vězení v Bavorsku sebevraždu.
 
 
Jaunana Bormann (Žena se psem)
(10.9.1893 - 13.12.1945)
 
Jauana Bormannová, narozená 10.9.1893 neměla s Martinem Bormannem, vedoucím Hitlerovi kanceláře nic společného. Vyjma nacistické ideologie, samozřejmě. Tato původně hluboce věřící katolička pak proslula jako „Žena se psem“. A nebylo to kvůli tomu, že měla v oblibě nejlepšího přítele člověka. 
 
Svou kariéru začala v Lichtenburgu, prvním ženském koncentračním táboře, tehdy ještě jako civilní zaměstnanec. Ovšem její další štace v Ravensbrucku, z ní již udělala dozorkyni a poté co byla převelena do Osvětimi, stala se bezkonkurenční sadistickou sviní. Jak již bylo řečeno, měla slabost pro psy, vlkodavy, které pro zábava štvala proti bezbranným vězňům a užívala si pohledu, jak je psi trhají na kusy.   V nejednom případě se rovněž dopustila selekci, kdy bylo třeba oddělit zrno od slabých plev. O ty slabé, které vybrala se pak postaral doktor Mengele.
 
Její pouť přes pobočný tábor Hindeburg, návrat do Ravensbrucku nakonec skončila v táboře Bergen Belsen, kde již z Jauany byla obávaná bestie, kterou předcházela její pověst. Užívala si hlavně bití vězenkyň, tyčí, klackem, gumovým obuškem, nebo jen tak rukama. Prý z výchovných důvodů, jak se později hájila. Když třeba kradli zeleninu, nebo žrádlo pro prasata. Jauana měla totiž na starost chlívy s prasaty. Když byla u soudu dotázána, jestli jí přišlo normální, že prasata měla na rozdíl od vězňů, kteří umírali hlady, vždy dostatek jídla, odpověděla, že ano.  Prasata prý byla užitečná, neboť dávala potravu.
 
Jauaně nebylo cizí ani ponižování. Stalo se že nechala vězeňkyně, aby se svlékly úplně no naha a poté byly nuceni cvičit, zatímco je bila tyčí. Když skončila, bylo jejich tělo plné podlitin. Jinému vězni, který se cítil slabý na těžkou práci, vyrazila tyčí zuby a posléze ho nechala vláčet psem. 
 
Odměnou jí nakonec byl provaz. I přes ujištění, že psa měla pouze jako domácího mazlíčka a že maximálně někomu dala pár pohlavků, v zájmu udržení kázně a pořádku. Gumový obušek prý nikdy ani neviděla. Stejně jako krematorium. Jaunana Bormann byla oběšena ve stejný den jako další ženské sadistické bestie 13.12.1945.
 
 
 
Marie Mandlová (Bestie z Osvětimi, kterou to bavilo)
(10.1.1912 - 24.1.1948)
 
Marie Mandlová, nebyla Adina. Marie byla svině nejtěžšího kalibru, která v Osvětimi vybrala cestu do pekla nejméně půl milionu vězňů. 
 
Marie si dokázala najít v koncentráku zábavu. Hodně ráda a velmi aktivně se podílela na selekcích, což byl akt, kdy se rozhodovalo, kdo půjde okamžitě směrem k plynové komoře a kdo bude mít šanci ještě nějaou chvíli žít. Marii, podle jejích slov, bavila nejvíc selekce dětí.
 
Rakušanda Maruška začala být s koncentračními tábory spjata již od svých šestadvaceti let, kdy si  v březnu 1938 sehnala práci dozorkyně v koncentračním táboře Lichtenburg v Sasku-Anhaltsku, odkud v květnu 1939 přešla do nového ženského tábora Ravensbrück u Berlína. A právě zde se v probudila ona Bestie, jak jí požději vězenkyně s hrůzou říkali. Maruška se s tím totiž nepárala. S chutí si vybíjela vztek na bezbranných vězenkyních, stejně jako je ráda vybírala jako pokuské králíky k lékařským experimentům. Upravená, oblečená v uniformě s bílými rukavičkami se podobala elegantní předtuše a poslovi blízké smrti,
 
Od roku 1942 se stala nacistkou, což se na jejím chování nijak zvláště neprojevilo. Perversní svině to byla i předtím. V říjnu se akorát změnilo to, že byla převelena do Osvětimi. I zde byla Maruška nadmíru výkonná. Dokonce sestavila dívčí orchestr. Měla totiž ráda hudbu. Orchestr pak kromě jiných příležitostí vyhrával odsouzencům k smrti na cestou do „sprch“ vedle krematoria kde z trubek místo vody pršel plyn. 
 
Marie se nejednou nechala slyšet, že selekce provádí ráda, že je to pro ní zábavné. Svérázný druh zábavy. Ostatně vězně vždy považovala za zvířata, Taky ukopala jistou vězenkyni k smrti, a jak již bylo psáno na začátku, měla kladný vztah k dětem. Ty, které neposlala do plynu, se snažili lékaři využít k experimentům. Za své oddané služby Říši dokonce dostala válečný kříž. Stejně, jako přezdívku Bestie z Osvětimi.
 
V květnu 1945 uprchla přes Bavorsko do svého rodného Münzkirchenu, kde byla v srpnu 1945 zatčena Američany a druhý rok předána Polsku, kde byla odsouzena  smrti a v lednu 1948 popravena. Její poslední slova před smrtí byla: „Ať žije Polsko!“
 
 
Hildegard Lächert (málo potrestaná Krvavá Brigita)
(20.1.1920 - 1995)
 
„Říkali jsme jí „krvavá“ proto, že s bitím nikdy nepřestala, dokud se neobjevila krev.“ (Henryka Ostrowská, svědkyně)
 
20. ledna, roku 1920 narozená zdravotní sestra vystřídala za svou „perverzní kariéru“ hned několik koncentračních táborů. Začala ve dvaadvaceti, jako mnoho jí podobných v Ravensbrucku (mezi nimi i Hermine Braunsteiner, či Elsa Ehrich), odkud byla přeložena do Majdanku (když jí bylo pouhých 22 let), její cesta nakonec vedla i přes Osvětim a po útěku z tohoto tábora smrti se podle některých objevila i v Mauthausenu. Několikrát (minimálně třikrát) se podílela na selekci během které bylo určeno, kdo zemře ukamžitě v plynové komoře a kdo bude umírat zaživa v lágru a do výčtu jejích zločinů patří i účast na selekci dětí, které byly prováděny v rámci vyčištění ghetta Bialystok. A to samozřejmě není všechno. Krvavá Brigita si svou moc nad životy jiných ráda, jako řada jích podobných perverzních čubek, užívala.
 
Ač se prý v civilu ke všem chovala mile a přívětivě, vězni jí znaly pouze jako běsnící a nevypočitatelnou bestii s bičem se železnou kulí na konci, kterým vlastoručně umlátila několik lidí. „Odkliďte to hovno!“ rozkázala ostatním , když bez důvodu umlátila jednoho z vězňů. Jiné dvě ženy ubila  smrti, protože díky vysílení nepracovali podle jejího gusta. A nebyl to jen bič. Dvě řecké židovské dívky skopla během čistění latrín do sraček a užívala si pohled, jak se pomalu topí ve výkalech. Na židovské děti a ženy měla obzvlášť spadeno. Jednu těhotnou polskou dívku (navíc těhotnou s jedním z esesáků), nechala podle jedné z výpovědí roztrhat psem. Ostatní vězni tuto „šou“ museli pozorovat.
 
Paradoxní je, že tato bestie se zaslouženého trestu za tak bezbřehou fantazii, co se utrpení týká, málem nedočkala. Když byla po válce chycena a souzena v tzv. Osvětimském procesu, dostala sice patnáct let, ale po devíti byla již na svobodě. Poté stanula před soudem v roce 1975. Za zločiny v Majdanku. Za ty dostala dvanáct let. Nakonec krvavá bestie Brigita umřela ve věku 75 let, roku 1995 v Berlíně.
 
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]