Profily



Lavrentij Berija: příběh opravdové sovětské lidské svině

 

 
Když Ian Fleming ve svém románu Srdečné pozdravy z Ruska popisoval systém represivní organizace SMERŠ a jejího vrchního popravčího v podobě anglického odpadlíka a vražedného psychopata v sovětských službách, pokusil se vylíčit všudypřítomnou paranoiu i naprosté pohrdání lidským životem. 
 
Realita však byla poněkud civilnějšího charakteru, stejně jako mnohem drsnější. A příběh Beriji, skutečného „Stalinova kata“, byť je toto označení značně nadnesené, neboť by se jím mohl pyšnit jakýkoliv vedoucí činitel, ČEKY, NKVD, později SMĚRŠ, či KGB, ukazuje pravou tvář ruské, později sovětské vrcholové politiky, v niž dosáhnout určitého postavení se rovnalo žít vedle sopky, o níž člověk nevěděl, kdy bouchne a pohřbí ho pod nánosem rudé žhavé lávy.
 
Jmenoval se Lavrentij Pavlovič Berija a 29.3.1899 se narodil v chudé zemědělské rodině Abcházii, ve městečku Mecheuli nedaleko Suchumi. Studoval na stavaře a obdivoval komunistické ideály, takže roku 1915 spoluzaložil marxistický studijní kroužek. Jenže přišla první světová válka, takže ho zmobilizovali a hybaj na frontu. Do Rumunska. Ale ani tam si nedal pokoj. Agitoval tak mocně, až si vyagitoval post předsedy stranického výboru.
 
Během občanské války přičichl ke špionáži, když se po dobytí města Baku tureckými a ázerbájdžánskými vojsky, které zmasakrovaly tisíce křesťanských Arménů a bolševiků, ujala vlády strana musavat. Na podzim roku 1919 tak byl Berija nasazen do kontrarozvědky musavatistické vlády jako špion. Zároveň pracoval v ilegálním okresním bolševickém výboru a čekal na osvobození Baku Rudou armádou. To přišlo v roce 1920 a pod jejími křídly Beria začal ilegálně jako špion makat v Gruzii, což se mu málem stalo osudným. Byl zatčen a naštěstí jen vyhoštěn. O sám o několik let později s „nepřáteli“ nakládal úplně jinak.
 
Zlomem v Berijově životě bylo jeho jmenování do ČEKY, předchůdkyně NKVD. A právě zde dokázal rozvinout svůj zvrácený talent, nezbytný pro jakéhokoliv sovětského kariéristu. Pohrdání lidským životem a podlézavé penetrování Stalinovi řitě. To první dokázal třeba po potlačení protibolševického povstání, kdy dal pro výstrahu popravit 10 000 lidí, do druhé, když Stalinovi pravidelně předával vyčerpávající údaje o všech důležitých činitelích na Zakavkazsku. Berija totiž rád špicloval a zjišťoval slabiny lidí kolem sebe. Tušil, že se mu jednou budou hodit.
 
A taky se mu hodili. Brzy byl nedotknutelným náčelníkem celé gruzínské tajné policie. Jeho metody naháněly strach i hierarchicky výše postaveným funkcionářům, neboť Berija si nebral žádné servítky. Třeba tajemníka ústředního výboru arménské bolševické strany Chandžjana zastřelil ve své kanceláři. Stál mu v cestě. A stejně dopadli i ostatní. Třeba skutečný autor tehdejšího knižního bestselleru plného lží o tom jak se Stalin zasadil o bolševizaci zakarpatské rusy, jehož autorství si Berija ukradl, aby Stalinovi vlezl ještě hlouběji do análu. Skutečný autor pak skončil na popravišti s dalšími, pro režim nevhodnými, intelektuály.
 
Berija ji vytvořil sympatickou malou mašinérii, kterou nazval Berijovou bandou a která dokázala účelně a dostatečně rvavě vyřešit jakýkoliv problém. Od kolektivizace, až po prosazování Stalinova kultu. S Josifem si měli pořád o čem povídat. Oba byli Gruzínci a Berija byl jedním z mála, který ho směl oslovovat starou přezdívkou – Koba. A přišla doba, kdy Koba připravil období velkých čistek. A Lavrentij, jak věrný čokl poslouchající na slovo, šel do toho samozřejmě s ním.
 
Berija řádil jako smyslů zbavený. Vinný, nebo nevinný – to nikoho nezajímá. Lavrentij rozhodl, že jsi anglický špión, tak se koukej přiznat. Nepřiznáš? Dostaneš pekelně do huby, bude z tebe hromada rozbitého masa. Nepřiznáš? Chlapi před tebou znásilní tvojí ženu a nezletilou dceru.  My věděli, že jsi anglický špión. Jestli jsi vinný, nebo nevinný, nikoho nezajímá. Kvóta zatčených na tento den musí být splněna. 
 
V Gruzii, kterou měl se svou bandou pod palcem byl poměr zatčených a zastřelených nejvyšší z celého SSSR. Berija některé popravy dokonce prováděl osobně a dostatečně si období velkého vraždění spojené s nekontrolovatelnou mocí, užíval. Dokonce zařídil i speciální mučírny, ne nepodobné středověkým, kde zatčené osobně trýznil. Ovšem jeho ambice spojené v brutálním naplněním téze „Kde není člověk, není problém!“ neunikly velkému šéfovi NKVD Ježovovi, který byl rovněž dostatečně zvrhlým a nadmíru brutálním prasetem. V Berijovi zcela správně viděl konkurenci a přikázal ho zatknout, aby mu dal ochutnat jeho vlastní meducíny. Jenže tu Byl Koba. Berija si naštěstí včas, postěžoval a celou věc otočil proti Ježovovi, takže se nakonec stal šéfem NKVD a Ježov kusem mrtvého masa. A tak sovětská zem měla brzy poznat význam slova „Berijovo síto“ Kdo jím propadl, byl v pohodě. Většina nepropadla. Stalin represe autorizoval, Beria byl hybnou silou spouštějící krvavou mašinérii. 
 
Beria tak získal šanci pročistit aparát NKVD (všechny špína musí pryč!), který doplnil svými sympatizanty, trochu „pozlobil“ nenáviděné Poláky masakrem v katyňském lese a o národní prosperitu se postaral nejen pravidelnými dávkami čerstvého masa do Gulagů, ale současně i zvýšením produktivity práce a celkovým zefektivněním systému deportací a organizaci otrocké práce vězňů. Ano, díky Beriovi Gulaky začali přinášet velký příspěvek socialistické ekonomice. Takže to byl dokonce i svým zvrhlým způsobem vizionář. A ještě mu zbyl čas k uspořádání čistky na Lidovém komisariátu zahraničních věcí. Nečekaná kulka do týla oběti. Tento způsob popravy měl Lavrentij rád. A samozřejmě rovněž na ženský. Ty měl (stejně jako chlast) taky rád a tvořili v jeho životě zvláštní kapitolu. 
 
Berija to totiž měl rád trochu drsněji. Žádná romantika za tklivých tónů balalajky. Líbilo se mu, když si svou ženskou „ulovil“ (míněno doslova) a potom jí bezcudně zprznil.  Líbilo se mu, kžyž ta svině poté co ji to dělá, skučí bolestí. Když se jí to nelíbí. Se svým šoférem a se svou ochrankou tak mnohdy jezdil po Moskvě a vybíral si ženu či dívku, která se mu líbila. Když takovou spatřil, dal své ochrance pokyn, ta vyběhla na ulici a nešťastnou dívku zatáhla do auta. To pak nabralo směr k Berijově kanceláři. 
 
Jedna z jeho obětí později našla v sobě odvahu a popsala svůj hrůzný zážitek se šéfem NKVD: „Sklonil se nade mne a řekl: Podívejme, jak ti hoří tváře…, odtáhl závěs a objevilo se veliké kanape potažené zeleným hedvábím. Pak přistoupil ke mně a promluvil na mě jako na psa: Tak si lehneme, ne? Cítila jsem, jak se na mne vrhá cosi těžkého. Kůže na něm skřípala a přezky mne škrábaly. Začal mne ohmatávat, jednou rukou mi svíral krk a škrtil mne, tou druhou si mne přidržoval, hlavu mi otloukal o podlahu. Pak mě znásilnil.“ Mimochodem podobný osud potkal i tehdejší slavnou ruskou herečku Okuněvskou. Lavrentij mohl všechno.
 
Po Velké vlastenecké válce bylo již Berijovo postavení neotřesitelné.  V roce 1946 se stal plnoprávným členem politbyra, o rok předtím byl jmenován do čela programu výroby atomové zbraně. V mezičase uspořádal nějaký ten svůj pověstný mejdánek a taky zlikvidoval skupinu kolem šéfa stranické byrokracie Andreje Alexandroviče Ždanova, která ho začala ohrožovat. Když je zdecimoval, Stalin, s jasným cílem, aby se Berija nedostal k absolutní moci, povolal Chrusčova, kterého začal upřednostňovat. Rozsáhlé čistky v Gruzii byly dalším znamením, že se nad Berijou stahují temná mračna. Zdálo se, že Stalin, aktuálně posedlí paranoidní představou židovského spiknutí, se chystá dát Berijovi za jeho služby poslední ránu do vazu.
 
Rozhodl osud. Stalin 5. března 1953 záhadně umírá a Lavrentij so pochopitelně brousí zuby na jeho post.  Jsou tady však, ale i jiní vlčáci. V první řadě Malenkov a Molotov. A pak samozřejmě Chruščov, který nakonec zákulisní boj plný intrik taktizování a svinstev, boj o koryto plné krvavého žrádla, vyhrál. Což byl Berijův konec. V Sovětském svazu totiž vítěz bere vše. A ti co prohrajou, prohrají vše.
 
Koncem roku 1953 generální prokurátor SSSR Beriju obžaloval. Ne, nebyl souzen za kvanta zločinů, která měl na svědomí, včetně masových vražd, deportací, poprav, nesčetných znásilnění či, nelidskému mučení. V rámci vnitrostranického boje byl označen za britského vyzvědače a odsouzen v neveřejném procesu k smrti. Soudce mu dělal jeho vyšetřovatel. Sovětská spravedlnost? Samozřejmě. Boží mlýny melou pomalu ale jistě, na každou svini se vaří voda, říká se. 
 
Lavrentij Pavlovič Berija byl zastřelen 23. prosince 1953 a před svou popravou údajně lezl po kolenou a prosil o život. Samozřejmě že zbytečně.
 
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]