Profily



Klaus Barbie: Sadistická „bárbína z Lyonu“ a věčné svinstvo

 
"Byla jsem malá holka, a nebála se ho, když jsem viděla, jak se mazlí se svojí malou kočičkou, kterou choval na klíně. Navíc nevypadal jako typický vysoký, blonďatý důstojník SS, o kterých nám říkali, aby jsme se před nimi měli na pozoru.“
 
Tehdy třináctiletou Simone Lagrange čekalo v roce 1944 blízké setkání brutálního druhu. Simone a její rodiče měli totiž smůlu. Soused je udal, za to, že ukrývali uprchlého odbojáře. Díky tomu se ocitli v hotelu Terminu. Hotelu, který sloužil jako sídlo Lyonského gestapa. Hotelu, kterému vládl muž jménem Klaus Barbie. Ten si rychle získal přezdívku „Řezník z Lyonu“.
 
 
Když malá Simone nedokázala odpovědět na otázku, zatahal jí surově za vlasy a poté jí vlepil pořádnou facku. První, kterou ve svém životě dostala. A rozhodně ne poslední. Následující dny se totiž pro ní změnily v jednu velkou bolest.  "Vždycky přišel s úsměvem tenkým jako ostří nože. Pak rozbil mou tvář.“ Trvalo to celý týden. Každý den výslech, který si Klaus nikdy nenechal ujít. Jako by mu pravidelné bití malé holky, jejíž krvavé tržné rány se každým dnem znovu otevřely, působilo zvrácené potěšení. Pak jí, i s rodiči poslal do Osvětimi. Stejně jako mnoho lidí před ní i poté. Včetně čtyřiačtyřiceti dětí ze sirotčince z města Izieu. 
 
Klaus se narodil 25.10.1913 jako nemanželské dítě učitele a učitelky. Oba rodiče byli vzdělaní, oba katolíci. Táta, který chtěl, aby Klaus studoval teologii se vrátil ze západní fronty první světové války jako mrzák a začal chlastat a Klaus by naverbován do Říšské pracovní služby, odkud pokračoval do SD (říšská tajná služba) a posléze SS. Se začátkem války Klaus působil v okupovaném Nizozemí, až zakotvil ve Francii. Nejprve v Dijonu a koncem roku v Lyonu. Jako šéf gestapa, který si při výslechu francouzských odbojářů skutečně servítky nebral. Jeho velkým úspěchem té doby bylo zatčení a následovné brutální mučení Jeana Moulina, který byl vysokým členem francouzského odboje. Jeho tělo pak poznalo středověk.
 
 
Jehly pod nehty, zpřerážené prsty mezi futry dveří, opařování vřící vodou, palečnice jako z mučírny z dob, kdy panovala inkvizice, obličej zbičovaný k nepoznání, až připomínal krvavou masu. Celé jeho tělo byla jedna velká rána. Barbie jej pak vystavil na pohovce své kanceláře jako živoucí obraz toho, co čeká každého zajatého odbojáře, který odmítá mluvit. To bylo naposledy, co někdo viděl Jeana Moulina živého. Barbie si za tento úlovek vysloužil od Hitlera železný kříž s meči. Účelně spojil zábavu a potěšení s prací. A jeho fantazie jak ublížit člověku byla opravdu bohatá. Od topení ve vaně plné ledové vody, přes speciální pouta s hroty uvnitř, až po speciální bič s ostrými hroty na konci. Tím třeba přerazil obratel odbojářce Lise Lesevre, která byla donucená ohnout se nahá přes křeslo a snášet bití.
 
"Měl oči netvora. On byl divoký. Můj bože, jak on byl krutý a divoký! Bylo to nepředstavitelné. Vymlátil mi zuby, vytrhal vlasy. Vrazil mi láhev do pusy a tlačil jí tak silně, až mi skoro vyvrátil čelist.“ (Ennat Leger)
 
 
Hotel Terminus byl skutečným peklem ve kterém byl i katolický farář mučen elektrošoky, malé děti zde Barbie nechával hladovět a denní realitou zde bylo i surové mlácení a zneužívání nahých žen. Není divu, že dokumentární film o něm (u nás rovněž známý jako Hotel Konečná stanice) si vysloužil Oskara. A to ne jen kvůli zvěrstvům, která se v něm odehrávala, ale hlavně pro Barbieho poválečný osud, který osvobozením rozhodne, co se kontroverznosti lidské bestie týká, neskončil.
 
Ano, konečně přišel konec války a ze sadistů z přesvědčení, se pomalu, ale jistě stávala lovná zvěř, která se měl zodpovídat se svých krutostí. Klaus však měl štěstí. Dokázal se dohodnout se západními spojenci a přesvědčit je o své užitečnosti. A tak se mu podařilo vyhnout se zaslouženému trestu. Naopak, americká tajná služba CIC mu v roce 1951 zařídila tajnou identitu a teplé místečko v Bolívii. Tři roky poté, co byl ve Francii v nepřítomnosti odsouzen k smrti. Z Klause se tak stal tajný agent pracující „pro ty dobré“.  Jako Klaus Altman s krycím jménem Orel, dokonce v šedesátých letech pracoval i pro BND (Západoněmecká tajná služba). Ovšem všeho do času. Barbie nakonec spravedlnosti neušel. 
 
 
Už v roce 1971 ho vypátrali lovci nacistů  Sergem a Beate Klarsfeldovi a v roce 1983 se konečně podařilo, aby jej čerstvě zvolená bolívijská vláda vydala do Francie V roce 1984 byl jeho případ předán soudu a 11. května 1987 začal jeden z nejkontroverznějších procesů vůbec. Barbie vědom si to, že už nemá co ztratit, začal veřejně mluvit a označovat věci pravými jmény. Odhaloval skutečné identity konfidentů a přisluhovačů gestapa, kteří s chutí spolupracovali s gestapem. Mnoho z nich po válce požívali punc uznávaných a vážených osobností.  A tak se okázalý proces s válečným zločincem okamžitě změnil ve frašku, která měla co nejrychleji skončit. Vysoká místa, včetně těch vládních, najednou neměly zájem, aby se pralo špinavé prádlo na veřejnosti. Doba se změnila, svinstvo je v lidech zažrané napořád.
 
 
Klaus Barbie byl urychleně 4. července odsouzen za válečné zločiny jichž se dopustil k doživotnímu vězení a v žaláři taky na následky leukémie 25.9.1991 zemřel. A to je konec příběhu o řezníkovi z Lyonu, v němž se odráží nejen sadistický hnus fašismu, ale stejně tak bezpáteřnost, naplnění hesla „Účel světí prostředky“ a v neposlední řadě i fakt, že i když se dají svini zlaté zuby, pořád bude smrdět po hnoji. Obzvlášť při představě kolik těch respektovaných a vážených mužů a žen Francie za války poslalo obětí do spárů sadistické krvavé bárbíny a potom si okázale umyli ruce. Je to k blití, já vím.
 
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]