V normalizací utuženém Československu roku 1978, kde si politicky notoval Gustav Husák s Brežněvem se první československý astronaut Vladimír Remek podíval do vesmíru a mezi hvězdami se taky objevilo první československé umělé těleso, družice Magion 1, po které později pojmenovali pořad pro děti se Standou Hložkem. Jo a taky se narodila budoucí hokejová hvězda Tomáš Kaberle. V té době ale nerejdil s pukem na ledě, ale s dudanem v dřevěné postýlce.

 

V rámci programu Interkosmos (kosmický program socialistických států, jehož cílem byl výzkum a mírové využití kosmického prostoru, takže žádné Star Wars, které z kosmu chtěli udělat ty zlí američtí imperialisti) odstartovala dne 2.3.1978 z Bajkonuru vesmírná loď Sojuz 28. To by zase nebylo nic tak moc zvláštního či převratného. Do vesmíru se tehdy v rámci různých programů létalo poměrně často. Tento let byl však zvláštní v jediném ohledu. Poprvé se ho účastnil kosmonaut, který nebyl ani Američan, ani Sovět, jak tomu bylo doposud. Československo se tak stalo třetí zemí, která poslala svého občana do kosmu!

 

Na palubě Sojuzu 28 byl totiž i kapitán Čechoslovák Vladimír Remek ve funkci kosmonaut - výzkumník. Velitelem letu byl sovětský kosmonaut Alexej Gubarev, který později s Remkem zapózoval na nejedné fotce. Prohlásil, že spolu během výcviku žili jako otec se synem.

 

A jak tedy Remek se svému „vesmírnému taťkovi“ přišel? V roce 1976 byl jedním z osmdesáti pilotů, které vojenští lékaři povolali na lékařské prohlídky jako možné astronauty. Hustým sítem prohlídek prošli čtyři, kromě Remka, to byl ještě Oldřich Pelčák, pozdější šéf českého letectva Ladislav Klíma a Michal Vondroušek. Po mnohaměsíčním tvrdém výcviku dvou posádek (Remek s Gubarevem, Pelčák s Nikolajem Rukavišnikovem) nakonec jen několik dnů před startem Praha rozhodla, že poletí Remek. 

 

 Jak už bylo řečeno, lety do kosmu, kromě odborné veřejnosti, už nikoho moc nezajímaly. Na rozdíl od scifi románů. Když se nějaký objevil na pulteh tehdejších prodejen knih, jednalo se hned o podpultové zboží. Tohle však bylo jiné. Mri spoustou ruských jmen se objevilo i české. S čímž samozřejmě soudruzi při vytváření programu Interkosmos počítali.

 

"Jeden důvod byl praktický, protože Československo patřilo k předním účastníkům programu Interkosmos a velice aktivně se zapojilo do všech tehdejších misí a druhá věc byla politická. Jak Československo, tak i Polsko a tehdejší NDR připadaly v úvahu a rozhodovalo se na nejvyšších politických místech," komentoval po letech tehdejší situaci bývalý kosmonaut a po pádu totality europoslanec Vladimír Remek.

 

V případě Remkova letu se jednalo se o první mezinárodní posádku v rámci Interkosmu, kterou „kamarádský“ Sovětský svaz otevřel vrátka do kosmu i pro kosmonauty svých „bratrských“ zemí, jak by zněla tehdejší rétorika. 

 

Startu se na Bajkonuru samozřejmě zúčastnila československá delegace. I s Lenártem. Soudruzi se tak podívali jak vystartovala raketa, pojedli boršče, popili vodky a odnesli si zpět do Československa nevšední zážitek. Původně se sice start měl uskutečnit symbolického 25. února, v den výročí Vítězného Února, čímž by po propagační stránce všechno hezky zapadlo do sebe, ale kvůli technickým problémům však musel být start odložen. Škoda.

 

Nevšední zážitek si ostatně odnesl i Remek. Lidi sledující jeho přípravu na let sice nepobírali, proč pořád mluví rusky, ale přesto na něj byli hrdí. První česskoslovenský kosmonaut! To zavánělo příslibem futuristické doby, že jednou, po roce 2000 třeba budeme žít na Měsíci, nebo na Marsu. Let se uskutečnil od druhého do desátého března a posádka pracovala na palubě orbitálního komplexu Saljut 6 spolu s jeho základní posádkou. I to znělo dostatečně sci-fi. Vladimír Remek Remek byl 87. člověkem v kosmu, před ním se tam podívalo 43 sovětských kosmonautů a 43 amerických astronautů.

 

Celková délka Remkova letu činila 190 hodin a 18 minut. Po přistání bylo Remkovi uděleno Státní vyznamenání ČSSR, samozřejmě náležitá popularita a s ní i spojená lidová anekdota: „Máme kosmonauta, jmenuje se Remek, česky ani nemek.“ Což je bohužel fakt. Z vesmíru nezaznělo ani jednou „Ahoj!“, nebo „Čabas!“. Jenom samé „Zdrastvujtě!“