Profily



Milada Horáková: komunistická velkolepá šou s vraždou na konci

 
"Jestli budeme soudit vnitřní odboj, budete popravena vy. Kdyz budeme postihovat zahraniční styky, tak to bude Dr. Horáková. Jestli se přiznáte nebo ne, tím se na věci nic nemění. Rozsudky pro vás stejně máme ..."
 
Psal se rok 1950. Rok v němž Albert Einstein varoval před vodíkovou bombou, kterou po něm požadoval americký prezident Truman, rok, kdy byl usvědčen ze špionáže ve prospěch SSSR atomový agent Klaus Fuchs a rovněž rok, kdy Sovětský Svaz obnovil trest smrti za vlastizradu. Diktátor Stalin rovněž představil svůj plán, který předpokládal dalekosáhlé přeměny přírodních podmínek Sovětského svazu až k Uralu.
 
Tehdejší Československo ještě žilo skandálním koordinovaným únosem tří letadel, která společně s cestujícími využila skupina pilotů ČSA při pečlivě naplánovaném útěku za železnou oponu a prvními vykonstruovanými procesy, které smetly s povrchu socialistického představitele církevních řádů a v dubnu, během pražského sjezdu, vznikl jednotný Československý svaz žen. Žena se v té době těšila vážnosti, neboť byla nedílnou součástí rodiny. A rodina byla tehdy považována za základ státu.
 
Jedna žena se ovšem této tézi vymykala. Politička, bývalá členka národního shromáždění judr. Milada Horáková. Přežila Terezín i německý soud hrozící trestem smrti. Nepřežila jediné. Radikální utužování komunistických ideálů.
 
Milada Horáková byla jako politička nepohodlná komunistickým ideálům zatčena již koncem roku 1949. Čerstvým mocipánům se ani trochu nelíbilo, že to byla právě ona, kdo před únorem odhalila jejich špicla Aloise Neumana v řadách ČSNS a ani moment, kdy se po únoru 48 demonstrativně vzdala svého postu poslankyně jí, kromě jiného u Gottwaldových stoupenců nepřidal na popularitě. Jenže to všechno nebyl trestný čin. Vyšetřovatelé tak trochu tápaly jí jí vlastně hodí na krk, kolem kterého by rádi sevřeli katovu oprátku.
 
S příchodem prvních vykonstruovaných procesů s církevními představiteli, však již bylo ve věci jasno. Sovětští poradci Lichačev a Makarov, se zkušeností velkých politických čistek, ukázali směr. Důvod k odsouzení se vždycky najde. Ten není důležitý. Důležité je, aby dělný lid tleskal. Přípravy monsterprocesu, který ovlivnil celý národ a tragicky nejeden lidský osud, mohly začít. 
 
Fyzické násilí jako bití, nedostatek potravy, nucené bdění, zima, malá místnost, případně drogy, byly jen předehrou. Hlavní aktéři připravované šou se museli účelně zpracovat. Stejně tak se i naučit přiznání a podstatu trestných činů ohrožujících celou republiku. Dobře naučit proto, že je nikdy nespáchali. Milada Horáková nebyla výjimkou. Skončila jako ústřední postava hromadného spiknutí podporovaného československými legionáři (jejich boj proti bolševikům po konci první světové války nebyl nikdy zapomenut), které bylo podle připraveného scénáře nazváno Direktura. To se pak mělo podílet na záškodnickém spiknutí proti republice, spojeném s údajně připravovaném protikomunistickém povstátní.
 
Samotnému procesu předcházely popravy údajných kompliců horákové, na základě jejichž „udání“ (rozuměj vynuceného přiznání) byla bývalá politička zatčena a vyšetřována (rozuměj extrémními násilnými prostředky nucena k přiznání). Horáková tak prožívala silné Dejá Vu. Podobné věci zažívala při vyšetřování gestapem. Komunistická mašinérie byla však jen o něco drsnější a účelnější.
 
Samotný proces byp pak už jen pečlivě připravenou šou. Vládnoucí garnitura se rozhodla nic neponechat náhodě a proto ženu, o jejíž vině i trestu bylo dávno rozhodnuto před procesem, dokonale zdiskreditovala a poštvala proti ní dav poctivě pracujících a pokrokově smýšlejících, jak byl dělný lid padesátých let s oblibou v tehdejších sdělovacích prostředcích titulován. A neje to. Samotný proces se měl stát velkých mediálně ošetřeným představením, což plnilo samozřejmě svůj účel. Komunistické bezpečnostní orgány tak demonstrovaly svou sílu a neústupnost, stejně jako varování všem, kteří by si jen pomysleli vystoupit z řady, jež pochodovala s písní na rtech: „Kupředu levá, zpátky ni krok.“
 
V továrnách, úřadech a dokonce i ve školách byly rozdávány vstupenky do soudní síně a pracující byli tam byly dokonce bezplatně sváženi autobusy, aby se na vlastní oči mohli přesvědčit že „Republiku si rozvracet nedáme!“
 
A to samozřejmě nebylo všechno. Svou velkou roli sehrála i média, oředevším komunistický tisk, kdy mnohé deníky musely z nařízení vz nejvyšších míst v těchto dnech zřídit samostatný sloupek, plný požadavků pracujících i veřejně známých osobností o spravedlivý trest pro rozvratné zločince. Situace dokonce vyeskalovala tak, že podobné rezoluce požadující trest smrti byly odhlasovány i dětmi na základních školách. Nemluvě o faktu, že děti těch, kteří se na této smyšlené podvratné činosti nějak podílely, byly nuceny se svých rodičů zříci.
 
Vzorový monsterproces, jehož součástí se pak v následujících dnes a týdnech stala řada dalších, navazujících procesů, se pak uskutečnil v pouhých osmi dnech od 31. května do 8. června. (čtvrtého června bylo volno). Samozřejmě za hojné účasti kamer. 
 
Podle prokurátora měli obžalovaní kalkulovat s vypuknutím světové války a měli proto vědomě oslabovat obranu ČSSR. Ovšem i přes opravdu pečlivou přípravu vše podle poctivě připraveného scénáře neprobíhalo. Všechny se úplně zlomit nepodařilo a tak se průběh procesu občas vymkl z režie organizátorů a alespoň někteří z obžalovaných (Horáková, Přeučil, Buchal, Kleinerová) se před soudem bránili a pokoušeli se vyvracet některá obvinění. Samozřejmě že zbytečně a marně. Místy až hysterický projev státního zástupce je dokázal vždy umlčet. A samozřejmě zde byly i ohlasy lidu v podobě petic, žádajících pro „zlotřilou chamraď“, nebo „krvavé psi“ trest nejvyšší. Těch došlo přes šest tisíc a komunistický soudní systém se tak mohl chlubit prvkem, který by se dal označit jako organizovaný hněv lidu.
 
8. června, v den kdy o rok dříve spisovatel George Orwell publikoval svůj román 1948 v němž přišel s „absurdní“ vizí společnosti založené na totalitě, bylo po všem. S definitivní platností. Čtyři obžalovaní - Horáková, Buchal, Pecl a Kalandra- byli odsouzeni k trestu smrti, další čtyři - Kleinerová, Nestával, Hejda a Přeučil - k doživotnímu vězení a zbylých pět k vězení od 13 do 28 let.
.
Komunistický soud tak bezprecedentně za pomoci sovětských poradců s podporou československého lidu a za silné mediální podpory zavraždil ženu. Historie justičních vražd v Československu si tak mohla připsat prvenství. 
 
A zatím co dělný lid uspokojen spravedlností proletariátu tleskal, světová scéna se snažila protestovat a orodovat. Od Winstona Churchilla, až po Alberta Einsteina, který dokonce Gottwaldovi poslal telegram s následujícím zněním: „Prosím Vás o nevykonání rozsudku vyneseného nad Miladou Horákovou, Závišem Kalandrou, Oldřichem Peclem a Janem Buchalem. Byli oběti nacismu, vězňové německých koncentračních táborů. Jsem hluboce přesvědčen, že si zasluhují žít."   
 
Zbytečně.
 
Milada Horáková byla popravena v pankrácké věznici 27. června 1950 v pět hodin a 30 minut ráno. 
 
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]