Profily



Palach, Hlavatý, Malinka, Zajíc, Plocek: Protestující živé pochodně

 

 
"Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát za naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku, a tak jsem získal právo... nastoupit coby první pochodeň.“ (z prohlášení Jana Palacha)

 

Palachovo upálení se (16.1. 1969)
Na počátku sebevražedné vlny v podobě demonstrace proti režimu stál student Filozofické fakulty University Karlovy v Praze Jan Palach. Ten se  na Václavském náměstí poblíž sochy sv. Václava v 15 hodin na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a proti tomu, že českoslovenští politikové ustupují od demokracie, polil hořlavinou, zapálil na sobě oděv a přivodil si těžké popáleniny. Podle některých svědků byl stále při vědomí.
 
Zpráva se rozletěla s neuvěřitelnou rychlostí. Lidé byli šokováni jak pro mnohé nepochopitelným politickým motivem jeho činu, tak i (a snad hlavně) neuvěřitelnou velikostí jeho oběti a způsobem jakým vše provedl.
 
Od chvíle demonstrativního Palachova činu se u sochy svatého Václava scházejí mladí lidé, mnozí z nich zahajují protestní hladovku, za splnění Palachových požadavků. Mezi nimi je i student Jan Zajíc.
 
Palachova smrt (19.1.1969) 
Jan Palach umírá v Praze na Klinice v Legerově ulici na následky popálenin. Akademický sochař Olbram Zoubek tajně sňal Palachovi posmrtnou masku a druhý den odlitek připevněný na černé desce přinesl na rampu Muzea, kde vysokoškoláci drželi za Palacha tryznu. 
 
Zpráva z tisku
„Dnes v 15.30 student Jan Palach zemřel. I přes veškerou péči a snahu lékařů i ostatních, pacient neodolal popáleninám třetího stupně na 85% těla. Jan Palach zemřel v pokoji. Nejvyšší státní představitelé v čele s presidentem Ludvíkem Svobodou zaslali soustrastný telegram rodině zesnulého. V telegramu se mimo jiné uvádí, ze věří ze Jan Palach položil svůj život z čisté a zářné lásky k vlasti a za její šťastnou budoucnost.“
 
Demonstrační pochod (20.1. 1969)
 Na místě, kde se Jan Palach upálil se již od poledních hodin začíná scházet velké množství lidí. Ti se pak formují v mohutný, tichý průvod ozdobený státními i smutečními vlajkami a zvětšenými fotografiemi Jana Palacha. V čele je nesen nápis „Věrni zůstaneme“.
Průvod svou pouť končí před Filozofickou fakultou z jejíhož balkonu vystupují se svými projevy představitelé fakulty, studentů, zástupců dělníků a politici.
Prezidet Ludvík Svoboda v televizním projevu oceňuje Palachovu osobní statečnost a dobrý úmysl, ale druhým dechem rovněž varuje před následováním této cesty, která, jak uvedl, "by stála tisíce nevinných životů". 
 V ten samý den se v Plzni upaluje, na místě někdejšího pomníku T. G. Masaryka pivovarský dělník Josef Hlavatý. Kriminalisté (a zřejmě i StB) si dali záležet, aby se Hlavatý nestal druhým hrdinou. Tisk ho označuje za alkoholika a nezodpovědného manžela, který opustil rodinu a dvě děti.
 
Další sebevraždy (22.1. 1969)
22. Ledna se v Brně upálil stavební dělník Miroslav Malinka a studentka Blanka Nacházelová se otrávila svítiplynem. "Neměla jsem tu šílenou odvahu jako J. Palach. Proto umírám tímto způsobem, je to o hodně lehčí," napsala Nacházelová v dopise na rozloučenou, který však neobsahuje žádné politické požadavky. Studentka spíše zanechala sérii nesrozumitelných vzkazů. "Až se ozve trojí zatroubení černého mercedesu, pustím plyn," napsala mimo jiné. 
 
Vlna protestních sebevražd, jež nemá v celosvětové historii obdoby, pokračovala: podle dnešních poznatků se od ledna do konce dubna 1969 pokusilo o sebevraždu z politických důvodů 29 lidí, z toho 7 z nich zemřelo
 
Brežněvovo varování (23.1. 1969)
Leonid Brežněv ve svém dopise vládě varuje tehdejší politiky, že události po Palachově smrti nabírají nebezpečný politický charakter.
 
Pohřeb (25.1. 1969)
Jan Palach pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech; pohřeb včetně smutečního obřadu v Karolinu organizoval Petr Josef Vilímek, který byl korunním svědkem Palachova činu; za pražské studentstvo se s Palachem loučil Zdeněk Touš; pohřeb se stal velkou manifestací za svobodu a demokracii; rakev s ostatky Palacha byla vystavená v Karolinu jako akt poslední pocty. U rakve se střídali akademičtí funkcionáři, umělci, studenti a někteří politikové. Večer po pohřbu církevní hodnostáři sloužili za upáleného zádušní mši. Pohřeb je samozřejmě monitorován StB. Později se účast na pohřbu i projevy na něm pronesené stávají důvodem k represím. 
 
„Pohřeb je smutný, i když svítí slunce,“ tak začíná reportáž o pohřbu v dobovém Rudém právu.
Komunistická propaganda se snaží čin Jana Palacha i ostatních zlehčovat (proto také později Jan Zajíc ve svém posledním dopisu rodině zdůrazňoval: "...Nenechte ze mne dělat blázna!...")
 
 "Příslušníci Veřejné bezpečnosti dav rázně rozehnali," pochlubilo se v pondělí 27. února Rudé právo v článku, který informoval o zásahu proti demonstraci protestující proti okupaci a normalizačnímu režimu. Studenty hlavně rozlítilo, že státní orgány už v noci po Palachově pohřbu nechaly odstranit pietní výzdobu u sochy sv. Václava na Václavském náměstí. Politikové si přáli, aby lidé na Palacha co nejrychleji zapomněli. Veřejnost se kolaboraci s režimem zatím pokoušela ubránit, Prahou začala znít protivládní hesla. Demonstranty však po celý den tvrdě rozháněla Veřejná bezpečnost. Například kolem deváté večer vytlačila policie z Václaváku skupinu asi 600 demonstrantů do Opletalovy ulice a tam rozehnala obušky.
 
 
Jan Zajíc (25.2. 1969)
Palachova příkladu následoval symbolicky v den výročí komunistického Rudého února označovaného jako vítězný, osmnáctiletý student průmyslové školy v Šumperku Jan Zajíc. V Praze si koupil kyselinu, několik lahví benzinového čističe a pastu na parkety, jíž si na toaletě potřel celé tělo. Svým průvodcům předal blánu i dopisy na rozloučenou a rozešel se s nimi.  
 
Bylo kolem půl druhé hodiny odpolední, když pak Jan Zajíc došel do průchodu domu na Václavské náměstí, kde vypil kyselinu, polil své šaty benzinovým čističem a jako živá pochodeň vyběhl na Václavské náměstí. Na místě zemřel. Zanechal po sobě báseň o Palachovi a čtyři dopisy, v nichž se označuje jako pochodeň č. 2. A vysvětluje, že se k tomuto kroku se rozhodl poté, když viděl, že navzdory Palachovu činu se život vrací do starých kolejí. Po jeho smrti StB překazila aby byl pohřben v Praze. Stalo se tak pouhých šest týdnů po stejném činu Jana Palacha.
 
"Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše svědomí jako pochodeň č. 2. K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se vážně vzchopili a nedali sebou vláčet několika diktátory! Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum!"  (Jan Zajíc)
 
 
Evžen Plocek (4.4. 1969)
Evžen Plocek byl členem KSČ a aktivním odborářem. V období Pražského jara aktivně podporoval reformní proces a jeho likvidace okupací vojsky Varšavské smlouvy, tvrdě zasáhla jeho přesvědčení. Jeho frustrace nakonec vyeskalovala dne  4.4.1969, kdy se na náměstí v Jihlavě, přímo před sídlem OV KSČ (okresní výbor KSČ), polil ředidlem a upálil. Svůj čin doprovodil letáky s nápisy: Pravda je revoluční - Antonio Gramsci a Jsem pro lidskou tvář, nesnesu necit - Evžen.Policii a StB se tento demonstrativní čin však podařilo umně, bez většího rozruchu zprovodit ze světa. V tisku se události věnovalo pouze dvouřádkové oznámení. Evžen Plocek tak mohl být (jako lidská pochodeň č.3) vnímán až koncem osmdesátých let, kdy se jeho příběh dostal na veřejnost díky samizdatovému časopisu Alternativa.
 
 
"Vám, chlapci, kteří jste se odhodlali zemřít!
Nechceme žít ve nesvobodě, a proto v nesvobodě žít nebudeme. To je vůle nás všech, všech lidí, kteří zápasí o svobodu národní a o svobodu vlasti.
Nikdo nesmí zůstat sám, ani vy, studenti, kteří jste se rozhodli k nejzoufalejšímu činu, nesmíte mít pocit, že není jiná cesta, než kterou jste sami zvolili.
Prosím vás, nemyslete si ve svém zoufalství, že naše věci se dají vyřešit jenom hned a že se řeší jen tady. Máte právo udělat se sebou, co chcete Nechcete-li však, abychom se všichni zabili, nezabíjejte se."
 
Za Koordinační výbor tvůrčích svazů
Jaroslav Seifert
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]