Profily



„Když se kácí les, lítají třísky.“ Poválečný odsun Němců z Československa

 

 
"Po konci války většina našich sousedů musela odejít a někteří čeští sousedé, které jsme znali, k nám přicházeli do chalupy a odnesli si, co chtěli - někdo třeba pytel obilí. Vzpomínám si, že soused Poláček si vzal vola a kolo. Tehdy jsme nemohli nic říci, nadával nám, že jsme německé svině. Tak jsme byli rádi, že vůbec odešel."

 

Kolektivní vina? Nespravedlnost? Černá a bílá, nekompromisně rozdělené s koncem války, která v době svého působení znamenala pro národ období teroru? To vše vybublalo na povrch s příchodem léta roku 1945, kdy mnohý, ještě nedávno klopící před německy mluvícím mužem, či ženou, zrak k zemi, mohl klidně a s chutí plivnout mu do tváře a dodat: „Prohráli jste válku, tak drž hubu.“ Skutečnost, která je dnes s rozkrýváním nejednoho aktu brutálního násilí, či pomsty, mnohdy na nevinných Němcích, pranýřována a odsuzována. Ale taková je už ta naše povaha česká.
 
 
Počátky velkých změn prostě takové bývají, Chaos spojený s přizpůsobením se nových pořádků, Zárodky pučící anarchie s jasným vědomím toho, že nový, přicházející řád nebude jistě natolik dokonalý, aby je postihl, a samozřejmě srovnávání účtů se starou epochou. V poválečných letech to bylo skutečně černo – bílé. Tady jsou ti zlí němci, kteří před zabráním Sudet provolávali slávu Henlainovi, Hitlerovi a kteří (nyní se bavíme o starousedlících) byli schopní zradit vlastního muže, ženu, bratra, či sestru, jen pro český původ a na druhé straně je několik let perzekuovaný Čech, nyní vítěz, který ještě donedávna musel krčit hřbet, posílat své syny na nucené práce do rajchu, popřípadě minimálně, pokud se ho to nedotklo osobně, sledovat teror v podobě četných poprav a dalších perzekucí. Strašák odsunu ze Sudet, Mnichovské zrady, stejně jako Heydrichiády byl v živé paměti. Stejně jako, u mnohých pocit malého bezvýznamného tvora, podlézajícího německým mocipánům, často pro výhody, či zajištění nějaké budoucnosti udávajícího své známé, kamarády či rodinné příslušníky, který náhle dorostl do pozice vlastence, který se rozhodl, sice s křížkem po funuse, vypořádat se s fašistickým bezprávím, které označení Němec v tu chvíli symbolizovalo.
 
 
"Synovi jsem chtěla dát jméno Sigfrid, ale na národním výboru ho bez mého vědomí přejmenovali na Vítězoslav. Pak přišel ze školy nešťastný, že přeci není žádný Víťa ale Sigfrid," vzpomíná paní Patzoltová, jejíž rodiny se odsun, jako jedné z mála netýkal. "V té době se mě ptal, co je to hitlerovec. Že mu tak ve škole říkají a on neví, co to je."
 
Německé stigma přetrvávalo léta, ale v době když najednou jho okupace společně s neustálou hrozbou Damoklova meče zmizelo, pálilo více, než rozžhavený cejch. Rychle se naplňující ega vlastenců, z nichž se nejeden snažil zbavit svých kostlivců ve skříni, najednou začala volat po odplatě. Ano, často po neadekvátní odplatě, později odůvodňované lidovým rčením: „Když se kácí les, lítají třísky.“
 
 
Bohužel některé třísky byly natolik ostré, že se zaryly hluboko do svědomí. Ty dnes trefne charalterizuje třeba film Habermanův mlýn, natočený na základě skutečné události, během které byl pročeský mlynář z Bludova v poválečných letech zastřelen čistě jen z osobní zášti. Film samozřejmě přitlačil na „pilu“ a zahrnul diváky emocemi z nichž „čestí vlastenci“ vyšli jako sadistické a zlodějské svině. Nicméně, na druhou stranu je faktem, že mnoho takových se ve stádu radujícím se že ušlo porážce, skutečně našlo. Nejeden případ z poválečných dějin hovoří o opravdu nechutných záležitostech – od masakru v Ústí, kdy po výbuchu v muniční továrně byli Němci lynčováni a házeni do Labe, přes nesmyslnou popravu 300 lidí zastřelených, včetně žen a dětí na nádraží v Horních Moštěnicích u Přerova, brněnský pochod smrti, až po nesčetné případy menších či větších prasárničekpramenících z pocitu určité beztrestnosti vítězů, donedávna utlačovaných. Značně brutálně zní vylíčení masakru na školním hřišti v Chomutově, kdy Němci zde byli biti důtkami a železnými tyčemi, byly jim vypichovány oči, holí urážena přirození a jeden muž byl svlečený obalen svitky starých filmů a zapálen. Na odpoledním pochodu smrti, který následoval, zemřelo dalších 70 lidí. Zloba se nevyhnula ani nejmenším. Například během masakru na Švédských šancích u Přerova bylo mezi 265 Němci zavražděno i 74 dětí, včetně kojenců. Nejstaršímu zabitému bylo 80 let, nejmladšímu 8 měsíců.
 
 
„Problém odstranění Němců z českých zemí začali u nás řešit již husité. Byli jsme jejich odkazu dlouho nevěrni, avšak nyní dovedeme jejich dílo do konce a já vás ujišťuji, že se tak stane zcela po husitsku.“ (Zdeněk Nejedlý, Ministr školství a osvěty první československé poválečné vlády)
 
Němci v Československu se po druhé světové válce okamžitě stali občany druhé kategorie.  Museli odevzdat všechny německy psané knihy, rádia, gramofony i psací stroje. Po 21 hodině nesměli vycházet ven, na úřadech museli dát přednost Čechům a bez povolení nesměli opustit svou obec. Za neuposlechnutí hrozilo zajištění v internačním táboře. Svým způsobem tedy prožívali to, co jejich vůdcové páchali v jejich zájmu milionům lidí po celé okupované Evropě.
 
 
Německé děti nesměly chodit do škol. Němci museli na rukou nosit bílé pásky, muži od 14-60 let a ženy od 15-50 let měli pracovní povinnost se stanovenou pracovní dobou od 5 do 22 hodin. Museli pracovat i o víkendech a svátcích, nedostávali sociální dávky a z výplaty jim bylo 20 procent strháváno k "odstranění a odčinění škod způsobených válkou". Každý Němec dostával navíc speciální lístky na potraviny s příděly, jaké za války dostávali Židé - tedy bez masa, tuku a pečiva. Historická spravedlnost? Zcela určitě. Pro mnohého, tváří v tvář Holocaustu, koncentračním táborům, miliónům mrtvých, vypáleným vesnicím, slabá spravedlnost. Heslo té doby znělo: „Kdo seje vítr, sklízí bouři.“
 
A byť se podmínky německého odsunu zdají být značně tvrdé, se stejnou situací se začátkem války museli vypořádat i čeští starousedlíci v Sudetech, když je sudeťáci s přídomky „česká svině“ hnali do vnitrozemí. A že se při tom stala rovněž spousta hnusných věcí. I zde docházelo ke krádežím, vyhrožování střelnými zbraněmi, či vyřizování osobních účtů. A i zde, kromě národnostní a rasové nesnášenlivosti Sudeťáků, mnohdy se shrocující ve fanatický dav s touhou lynčovat, hrála v mnoha případech útoků na Čechy i touha po kořisti.
 
 
Pokud hovoříme o odsunu Němců, dělíme ho na dvě fáze - první je divoký odsun, druhou odsun organizovaný. Divoký odsun začal bezprostředně po podepsání kapitulace Německa, byl provázen zmíněnými excesy a skončil v době kolem jednání postupimské konference, kde se hovořilo i o odsunu Němců. "Dá se říct, že podpis postupimské dohody na počátku srpna 1945 byl takovým dělítkem mezi ukončením divoké fáze odsunu a mezi přípravami a posléze realizací organizovaného odsunu," vyjádřil se k této otázce historik Jiří Kocian.
 
První tzv. Divoké odsuny byly tvrdé a nekompromisní. Němci byli vyzvání, aby okamžitě opustili svůj dům, pouze s nejnutnějšími zavazadly a za asistence členů Revolučních gard, či vojenských jednotek a funkcionářů se museli dát na pochod k hranicím. Když byly k dispozici nějaké dopravní prostředky, použili se k odsunu i ty. Němci byli naloženi na nákladní auta nebo do nějakých železničních vagónů a odvezeni  za hranice, kde se o ně postarala příslušná okupační správa. 
 
První z divokých odsunů se uskutečnil 22. června 1945. Jednalo se o pěší pochod z lágru Cvilín (Lager Burgberg) přes Vrbno pod Pradědem, Domašov, Staré Město pod Sněžníkem až do Králík. Pochod vystřídala cesta v otevřeném železničním vagóně do Teplic. Poté následoval další pochod až na saské hranice u Geisingu v Krušných horách.
 
Pro Němce rovněž fungovaly tzv. sběrné tábory, v nichž se rovněž často děli určité nepřístojnosti v podobě případů, kdy Němci byli bráni na nejrůznější práce a při těch pracích byli třeba zabíjeni. Dobové Rudé právo však v rámci propagace psalo, že vůči zajištěným postupuje až příliš „benevolentně“.
 
 
„Němec zavraždil Němce. Vím, že mezi obětmi byl dokonce německý statkář, který tady tehdy vlastnil asi 30 hektarů polností. Na místě ho prý zavraždil jeho čeledín,“ vzpomíná Václav Merunka, syn jednoho z účastníků masakru sudetských Němců u Dobronína. Masový hrob už prý při melioracích objevili v 70. letech komunisté. Tehdy nalezené ostatky, ale zpět zahrabali. Nikdo se nechtěl v poválečné špíně hrabat.
 
 
Spolu s rokem 1946 pak přichází organizovaný odsun, který postupně, za hojné účasti médií čistil nejen pohraničí, ale i vnitrozemí od všeho německého. Z Mariánských Lázní vyjíždí dne 25.1.1946 první vlak s odsunutými němci, který míří do americké okupační zóny. 
 
Počátkem roku 1947 obdržel tehdejší prezident republiky Edvard Beneš výkaz - pamětní spis od zplnomocněnce pro odsun, ve kterém se psalo, že do 1. listopadu roku 1946 bylo z českých zemí odsunuto celkem 2 170 598 Němců, z toho počtu 1 420 598 osob do americké a 750 000 do sovětské okupační zóny Německa. Pro přepravu těchto lidí bylo použito 1 646 vlaků tvořených dohromady 67 748 vozy a tažených 6 580 lokomotivami. Dále bylo užito čtyř lazaretních vlaků, 960 automobilů a 12 lodí.
 
„Myslím stále na to, s čím přijdou Němci za pět, deset let. A přijdou jistě s nařčením a výtkou, že se jim stala křivda. Humánní a lidské provedení odsunu bude pak nejlepší obranou proti jejich nařčení. Jsem rád, že odsun byl … skutečně humánně prováděn … Osobně si myslím, že všichni můžeme být hrdi na to, že národ s pomocí všech spojenců a také naší prací dokončil svůj zápas o bytí a nebytí.“ (prezident Beneš dne 17.12.1946)
 
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]