Profily



Jak naše povaha česká ukamenovala krále komiků

alt

 
Vlasta Burian, Anton Špelec ostrostřelec, přednosta stanice a samozřejmě Král komiků, dokraloval ve chvíli, kdy protektorátní vláda rozhodla v roce 1944 uzavřít všechna česká divadla. V té chvíli by se to mohlo zdát jako pouhá nepříjemná lapílie, neboť osvobození se s každým dnem blížilo, ale krátce po něm přišla nemilosrdná rána do vazu. Vlastimil Burian byl zatčen a uvězněn.

 

Protektorátní hrůzovláda byla u konce a bylo třeba najít nejen viníky, ale i jejich sympatizanty. Viníci byli jasní – mluvili německy - tudíž jim pevná ruka českého vlastence mohla ukázat (pokud jim zrovna nerozmlátila hlavu na hadry kamenem) směr k nucenému transportu do Německa. S pomocníky, kolaboranty, s těmi to bylo o trochu složitější. Máslo na hlavě měl totiž kdekdo. Od obyčejného prokecnutí, přes projev slabosti až k otevřenému podlézání spojenému s neméně otevřeným udavačstvím. Mnozí se v době osvobození chovali papežtěji než papež a mnozí zde našli prostor k vyřizování si soukromých účtů, či léčbě bolístek spojených s nejedním mindrákem.  Ne, na tom se nic nezměnilo ani dodnes. Češi si stále stejně závidí nos mezi očima a úspěch toho druhého s chutí a rádi vítají jako příležitost k vendetě. A kdo jiný je pro takovou vendetu nejvhodnějším kandidátem než ten, který má vilu, divadlo, úspěch a nehynoucí slávu? Co si budeme říkat, mnohý se rád klaní králi, a současně vyčkává, kdy mu do zad vrazí dýku. A král komiků, ten nebyl výjimkou.
 
Ale vraťme se zpět do protektorátních let. Okupanti se samozřejmě snažili využít popularit hvězd českého předválečného filmu, stejně jako jiných umělců, čímž bylo na budoucí řevnivost zaděláno. Právem i neprávem. Baarová si zadováděla se zamilovaným Goebelsem, Rudolf Deyl na půdě národního divadla spolu se zástupci českých divadel v roce 1942 manifestuje věrnost českého divadla Říši , natáčí se česko - německé filmy a  Jára Kohout, Ferenc Futurista, Fanda Mrázek, Jindra Láznička, společně s ostatními účinkují v řadě politických skečů v pořadu Hvězdy nad Baltimorem. Mezi nimi nechybí ani Vlasta Burian, účinkující v jednom jediném skeči. Což je čin, který mu na rozdíl od ostatních méně slavných a známých spoluúčinkujících po osvobození láme vaz.
 
Burian byl totiž bohatý a slavný a to se moc nenosí v České republice, potažmo v tehdejším Československu, v době, kdy většina lidí koukala klíčovou dírkou na události venku, kam raději moc nevycházela, aby se nestala obětí udání.
 
Buriana tak okamžitě čekal pobyt ve stejné cele s esesáky, kolaboranty a kriminálníky, odkud se mu však ještě díky přímé intervenci Jana Masaryka podařilo dostat. Jenže, jak ve svých vzpomínkách uvádí přítel slovenského politika Laca Novomestského Rašla, „Burian však měl v Čechách, především v Praze, víc nepřejícných lidí mezi vysokými funkcionáři, než kdekoliv jinde a ti se rozhodli nic mu nedarovat.“
 
Po negativním ohlasu v tisku i na zásah zmíněných politiků (volajících po exemplárním potrestání) byl Burian opět uvězněn a později na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen za kolaboraci na tři měsíce v těžkém žaláři, pokutě půl milionu korun a zákazu vystupování na pět let. Jeho divadlo bylo znárodněno, vila zabavena (aby v ní později vznikla mateřská škola), stejně tak byl zkonfiskován i jeho veškerý majetek.
 
Základem k tomuto odsouzení byly následující body: 
(zpracováno Ondřejem Suchým z dobových materiálů, i s následovnou Burianovo obhajobou)
 
V rozhlasovém skeči Hvězdy nad Baltimorem zesměšňoval exilovou vládu v Londýně, konkrétně Jana Masaryka. 
Obhajoba: K tomu byl donucen nacisty. A svědci, kteří jeho jediný skeč v rozhlase slyšeli, se divili, že Burian nebyl Němci za toto vystoupení nařčen ze sabotáže, protože prý strašnější výkon neslyšeli. Dalším vystoupením se vyhýbal předstíráním různých nemocí.
 
Ve své vile hostil německé okupanty včetně K. H. Franka. 
Obhajoba: Ve skutečnosti byli u Buriana ve vile Němci jen jednou a to, když na udání sousedů hledali na zahradě údajně zakopané zbraně. S K. H. Frankem se viděl Burian pouze jednou, a to v restauraci.
 
Uplatil magistrátní úředníky, aby získal městský pozemek k rozšíření tenisového kurtu a když za Protektorátu byl benzín na příděl, získal ho nepoctivým způsobem. Navíc mohl, jako jeden z mála, s autem vůbec jezdit. 
Obhajoba: S autem jezdil na fingované smlouvy s Lucernafilmem a ne z dovolení Němců.
 
Využitím německé protekce mohl vystoupit v Národním divadle jako principál ve Smetanově Prodané nevěstě. 
Obhajoba: Žádost, aby mohl pohostinsky vystupovat, si však Burian v divadle podal sám, aby demonstroval své upřímné „češství“ a vedení ho ochotně, bez nátlaku a kladně vyřídilo. U soudu se také obhajoval, že schválně nepřijal role v německých filmech v dobách okupace.
 
Zdravil nacistickým pozdravem (zdviženou pravicí). 
Obhajoba: Zde Burian vypověděl, že takto nezdravil a pokud vůbec zdravil na jevišti se zdviženou pravicí, že to byla ruka se zaťatou pěstí, nebo že tento úkon doprovázel slovy: „Takhle vysoko skáče můj pes, když přijdu domů“, což mělo veliký ohlas u diváků doprovázený salvami smíchu.
 
 
Byť tyto body obžaloby připomínají spíše frašku, nebylo pro Buriana záchrany. Byl uznán vinným a odsouzen. Není bez zajímavosti, že proti němu vystoupili i zástupci českého umění (nikdy nebyl pro svou výjimečnost a úspěch mezi kolegy oblíben), mezi nimi i mnozí, kterým právě Burian pomohl ke kariéře.
 
Jmenujme třeba Jaroslava Marvana, jehož negativní postoj ke královi komiků mohl být rovněž motivován tím, že chtěl Burianovo divadlo získat sám pro sebe. Marvan později uvedl, že prý „nesl těžce, co se s Burianem po válce dělo.“ 
 
Jenomže, co mohl dělat, když se za protektorátu sám nejednou provinil? Třeba už jen svou vstřícností k redaktorům takových listů, jako byly Vlajka a Arijský boj. Ostatně, proslýchá se, že Marvan proti Burianovi intrikoval už za protektorátu. Tím se dostáváme k dalšímu českému specifiku, které by se dalo shrnout okřídleným rčením: „Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.“
 
Svým dílem k Burianově zkáze nakonec pomohla i komunisty vykonstruovaná výpověď Lídy Baarové. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem. Třeba ti, kteří v nacistické estrádě vystupovali častěji, ale díky rychlosti se kterou převlékli starý kabát za nový, s rudou knížkou v kapse, se stali nepostižitelnými.
 
Z otřesu, který zažil, se pak Burian nikdy nevzpamatoval. Po propuštění z vězení žil se svou ženou Ninou několik měsíců v Piešťanech, kde se mu snažil pomáhat slovenský komunistický politik Laco Novomestský. Na slovenském venkově měl několik kabaretních vystoupení a promítaly se jeho filmy, zatímco na celém území ČSR ministerstvo vnitra zakázalo filmy Přednosta stanice a Anton Špelec ostrostřelec
 
V úplné izolaci propadl depresím a alkoholu. Po ukončení pětiletého zákazu a ponižující sebekritice mu dovolili hrát na Kladně. Byl přivítán bouřlivým potleskem. Později se stává členem Státního divadla v Karlíně. „Byl však pouze stínem bývalého krále komiků, člověkem s vážně podlomeným zdravím,“ píše Pravda. Ze sportovce s výbornou fyzickou kondicí se stal stařík — viditelně zestárl, vězení a pronásledování mu podkopalo zdraví. Známá je však jeho smutná poznámka určená fanouškovi, který chtěl, aby se mu podepsal na fotografii jako Vlasta Burian, Král komiků: „Král? Kdepak král! Teď už jenom králíček…“ 
 
Od svého vyhození v roce 1953 začal vystupovat na různých estrádách, které mu úplně zničily zdraví — měl problémy se žílami a velmi mu otékaly nohy, proto nemohl chodit a musel při představení sedět, přesto však dokázal lidi bavit. Jeho humor i komika byly ještě stále na dobré úrovni, ale už ztratily podstatnou část oné výbušnosti a osobitosti, které jim dřív dodávaly světovou úroveň, což neváhal přiznat i Burian sám. Lidi ho však stále milovali.
"Přišel belhaje a před mým stolem zůstal stát jako socha. Nic neřekl. Ale tak dlouhotrvající a nekonečný aplaus jsem snad v životě neslyšel. Byl tam se splihlýma fousama, jak ho lidi znali, a nemusel nic říkat. Obecenstvo šílelo radostí" (vzpomíná Josef Hlinomaz na jedno Burianovo pražské vystoupení)
 
Před filmovou kameru se vrací v roce 1951 ve filmu Slepice a kostelník, kde hraje prostoduchého pitomce, který se nechá zneužít kulakem.Ve filmu se objevuje ještě několikrát, významnější je však pouze malá vedlejší role v pohádce Byl jednou jeden král.
 
Živí jej estrády. O své se hlásí i stále se zhoršující zdravotní stav a poslední vystoupení Burian odehrává s těžkým zápalem plic. Na plicní embolii pak umírá dne 31.1.1962. 
 "Ležel, přestal mluvit, otočil se čelem ke zdi a tak umřel," prozradila kdysi o posledních chvílích Burianova života paní Stella Zázvorková.
 
Zemřel král. Král komiků s hodně smutným koncem, díky kterému nám i dnes, kdy se jeho eskapádám smějeme, zůstává trpká pachuť na jazyku. 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]