Profily



Vladimír Iljič Lenin (22.4.1870 – 21.1.1924)

 

 
Vladimir Iljič Uljanov, který se zapsal do historie pod přezdívku (kterou zvolil podle ruské řeky Leny) Lenin, byl ruský šlechticem, komunistickým politikem a revolucionářem, vůdcem bolševické strany, prvním předsedou vlády SSSR a teoretikem, později i praktikem, po něm pojmenovaném, leninismu, který definoval jako adaptaci marxismu v období imperialismu. Všeobecně je označován za zakladatele komunistického Sovětského svazu. Stál v čele bolševické revoluce roku 1917 v Rusku. Byl inspirátorem a hlavním organizátorem masového vyvražďování vlastního obyvatelstva. 
Lenin se narodil v ruském Simbirsku jako syn ruského gymnaziálního ředitele.
.
„Učit se, učit se, učit se!“
 
Lenin se vzdělával v latině a řečtině. Měl vskutku vynikající výsledky a velice miloval čtení děl Goetha a Turgeněva, které ho ovlivnily po celý zbytek života. 
Do jeho dospívání zasáhly dvě tragédie: roku 1886 mu zemřel otec na mozkovou mrtvici, a následující rok, 8. května 1887 byl popraven jeho starší bratr Alexandr Uljanov za účast při atentátu na cara Alexandra III.. 
Koncem roku 1887 byl po čtyřech měsících studia vyloučen z právnické fakulty pro účast ve studentských protestech a vyhoštěn do osady Kokuškina, 40km od Kazaně. Bylo nařízeno, aby byl neustále pod přísným tajným dohledem. Na podzim roku 1888 mu bylo poveleno vrátit se do Kazaně – na univerzitu se ale nedostal. Také žádost o vydání cestovního pasu a o povolení studovat v zahraniční bylo zamítnuto. Na jaře 1890 bylo Leninovi povoleno externě složit zkoušky na právnické fakultě petrohradské univerzity. Zkoušky složil na výbornou. 
 
„Mám rád, když se lidé přou, znamená to, že vědí, co dělají a že mají směr.“
 
Roku 1893 se stal vůdcem marxistů a roku 1895 založil levicový „Svaz boje za osvobození dělnické třídy“, první zárodek radikální levicové marxistické strany v Rusku. V prosinci 1895 byl Lenin uvězněn a po 14 měsících poslán na tři roky do vyhnanství do sibiřské vesnice Šušenskoje. O rok později za ním přijela do i levicová aktivistka Naděžda Krupská, která se v červenci 1898 stala jeho manželkou.
 
„Člověka soudíme ne podle toho, co o sobě říká, nebo co si o sobě myslí, ale podle toho, co dělá.“
 
V dubnu 1899 vydal Vývoj kapitalismu v Rusku. Po návratu z vyhnanství roku 1900 odešel Lenin do emigrace. V tomto období vydával levicový časopis Iskra  a řadu spisů a knih vztahujících se k revolučnímu hnutí. Stal se vedoucí postavou extrémně levicového hnutí a byl aktivním členem Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDRSR) a roku 1903 se stává vůdcem bolševické frakce.
 
„Jestliže vím, že znám málo, dosáhnu toho, že budu znát více.“
 
Roku 1906 byl zvolen do předsednictva SDRSR. Proti svým odpůrcům bojoval tvrdě a nemilosrdně, většinou bez usmiřování. Byl označen za člověka„s pravdou v kapse“, s pravdou, kterou musí mít za všech okolností. Roku 1907 se z bezpečnostních důvodů přesunul do Finska. Následně cestoval po Evropě a účastnil se mnoha levicových setkání a aktivit. Lenin se v exilu snažil získat finanční podporu pro revoluční činnost. Pro revoluční činnost v Rusku postupně získával finanční částky i od Berlínského ministerstva financí, což napovídá pozdější teorii že Němci si jeho prostřednictvím kupovali pád carské rodiny, která proti nim během druhé světové války, společně s ostatními mocnostmi bojovala..
Po vypuknutí první světové války, kterou odmítl jako imperialistickou, vytyčil tezi - přeměnit válku mezi mocnostmi ve všeobecnou občanskou válku mezi třídami. Ve své spise Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu však sám přehodnotil (zrevidoval) marxistické učení, když připustil, že socialistická revoluce může zvítězit v zaostalé zemi dříve, než v průmyslově nejvyspělejších státech světa. Touto zemí mínil Rusko, které nazval "nejslabším článkem imperialistického řetězu". 
 
„Chceme-li zničit národ, musíme nejprve zničit jeho morálku a padne nám do klína jako zralé ovoce.“
 
Po svržení cara Mikuláše II. se vrátil do Petrohradu a stal se vedoucím představitelem bolševického hnutí. Po neúspěšném červencovém dělnickém povstání se Lenin přesunul z bezpečnostních důvodů do Finska. Vrátil se v říjnu 1917 a začal intenzivně připravovat revoluci, kterou nakonec pod heslem „Všechnu moc sovětům“ uskutečnil počátkem listopadu (Velká říjnová socialistická revoluce). Vzniklo tak Sovětské Rusko.
 
Lenin stanul v čele koaliční vlády bolševiků a levých eserů. Poté nechal rozehnat zvolené Ústavodárné shromáždění, ve kterém měla jeho vláda jen menšinu zástupců. Okamžitě uvedl v platnost vládní dekrety O půdě a O míru, kterými byla provedena pozemková reforma ve prospěch bezzemků a drobných rolníků a uzavřen separátní mír s Ústředními mocnostmi. Tím jeho vláda porušila spojenecké dohody a rovněž vzbudila odpor u středních rolníků a měšťanstva. V průběhu následující zahraniční intervence a občanské války Lenin brutálně potlačil v zemi veškerou opozici ("rudý teror") a zavedl tzv. diktaturu proletariátu. 
 
„Když pracuješ, nestyď se říci lidem, kteří ti překážejí, že ti překážejí.“
 
Lenin znovu zavedl krátce před tím zrušený trest smrti a prosadil popravy „nepřátelských elementů“ bez soudu. Tímto způsobem bylo naloženo také s celou carskou rodinou - „popraven“ bez soudu byl car, jeho manželka a všech pět dětí, dále osobní lékař rodiny a služebnictvo, které jim zbylo. Neexistuje důkaz, že by se tak stalo na základě jeho přímého rozkazu, ovšem jisté je, že toto řešení podporoval (opakovaně v minulosti navrhoval vyhlazení celého rodu Romanovců) a že bylo v souladu s jeho instrukcemi.
30. srpna 1918 byl na Lenina spáchán atentát. Byl postřelen do klíční kosti a zčásti do plíce. Atentátnice byla 3. září popravena.
 
„Marxismus je všemocný, protože je pravdivý!“
 
Roku 1919 vznikla z Leninovy iniciativy Komunistická internacionála, která mu měla sloužit k rozšíření revoluce do dalších zemí. Rudá armáda se rozšířila do sousedních zemí a její úspěšné tažení Polskem dávalo naději na spojení se nejen s maďarskou, ale i s německou a francouzskou revolucí. 
V roce 1920 si Lenin kolem sebe utvořil plnou řadu patolízalů a lidí, kteří s ním ve všem souhlasily. Jakmile si někdo dovolil kritizovat, byť jen trochu některé z jeho kroků, byl okamžitě odstraněn ze scény Stalinem nebo jinou pravou rukou Lenina. V ten samý rok SSSR z Leninova podnětu rovněž, jako první stát na světě, zlegalizoval umělé potraty po celou dobu těhotenství. 
V roce 1921 nechal Lenin brutálně potlačit vzpouru kronštadtských námořníků a několik rolnických povstání. Poté vydal sérii brutálních rozkazů, které udělaly z poprav bez soudu, standardní metodu.
V roce 1922 vydal směrnice pro boj s církvemi, zejména pak s pravoslavnou církví, v nichž nařídil odstranit cenné věci z kostelů a vyzval přitom k vraždění kněží 
V ekonomické politice prosazoval kolektivizaci a tvorbu kolchozů, elektrifikaci Ruska a přestavbu průmyslu.  
 
„Nelíbí se Vám to barbarství? Nezlobte se, odpovídají Vám dějiny: Mají rády to, čím jsou bohaté. Toto jsou pouze následky činů minulých.“
 
26. května 1922 ranila Lenina první mozková mrtvice. Po částečném zotavení si neustále stěžoval na nedostatek duševního klidu a jeho psychika byla zřejmě vážně narušena. Přesto stále zastával vedoucí úlohu ve státu až zhruba do prosince 1922, kdy se jeho stav opět zhoršil. Lékaři mu zakázali pracovat. Proto se I. všesvazový sjezd sovětů konal za jeho nepřítomnosti. Sjezd chválil Deklaraci a Smlouvu o vytvoření SSSR. V posledních dvou letech svého života se u V. I. Lenina začaly projevovat následky syfilidy, které ještě zesílily po zranění při atentátu a veškeré řízení strany a státu za něho proto převzal jeho generální tajemník - J. V. Stalin.
V březnu dostal další mrtvici, po které zůstal zcela paralyzován. Dokonce natolik, že nemohl ani mluvit. Zemřel 21. ledna 1924.
 
Leninovo tělo bylo jako tělo „zakladatele Sovětského státu, na znamení úcty nabalzamováno a dodnes je vystavováno v Leninově mauzoleu v Moskvě.
 
„Jeho největším neštěstím bylo, že se narodil; druhým, že zemřel.“ (Winston Churchill)
 
Text: Hana Poláková
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]