Profily



Osvětim: továrna na smrt... dnes!

 
Význam jména Osvětim, potažmo  Auschwitz-Birkenau myslím, není třeba sáhodlouze představovat. Největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor
 
Říká se, že čas zahladí všechny stopy a šrámy na duši. V mnohém případě se s tím dá souhlasit. V případě Osvětimi však nikoliv. Místo hrůzy, továrna na smrt, místo, kde si bestialita s bezbřehým cynismem podávala ruku s naprostou absencí lidskosti, stále žije. Byť jako memento. Vstupní branou tak i dnes proudí stovky, možná tisíce lidí denně. Tentokrát ne však s totální beznadějí v předtuše blízké smrti, či táhlého utrpení. Dnes bývalá továrna na smrt připomíná celému světu odpornost nacistického režimu a utrpení miliónů lidí z celé Evropy. Památník je volně přístupný bez poplatků a je možné zakoupit tištěného průvodce v češtině.
 
Dav se tlačí přes turnikety. Hlava na hlavě. Stejně jako tehdy je zde slyšet spousta světových jazyků. Mnozí se sluchátky čekají na průvodce, které jim během prohlídky odhalí, čeho byl kdysi schopen „taky člověk?“
 
 
Tábor byl založen na základě rozkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940 v bývalých kasárnách rakouské a později polské armády. O dva dny později byl post velitele svěřen Rudolfu Hössovi. V nacistické dokumentaci byl vedený jako zajatecký tábor, tuto funkci však nikdy neplnil. Naopak. Postupem času se stával továrnou na smrt. V pravém slova smyslu. A byť je to už dlouhá řádka let, smrt je zde cítit na každém kroku.
 
Charakteristický nápis Arbeit macht Frei (Práce osvobozuje) je vstupní branou do míst, která dřívě budila hrůzu a dnes respekt, společně s určitým druhem stísněnosti. Právě pod tímto nápisem procházeli denně stovky vězňů „do práce“, aby se po více než deseti hodinách vraceli zpět. Mnozí se nevrátili. Vysíleni únavou mnohdy padly a zcepeněli. Těm kteří ještě jevili nějaké známky života byla propustkou „rána milosti“ do hlavy.Kousek opodál od brány, která přechází v dvojitý ostnatý plot s úzkým koridorem uprostřed se nachází táborová kuchyně, společně s pláckem na němž koncertoval táborový orchestr. Deně hrál pochody, které měly přispět k hladšímu průběhu odchodu vězňů a usnadnit jejich počítání esesáky.Z druhé strany kuchyně stojí hromadná šibenice. Připomíná traverzu postavenou ve výšce na pilotních tyčích. Účelné a praktické. Nacisti byli, co se zabíjení týká skutečně velmi praktičtí. 
 
 
Vchází do dveří. Mnozí tiše, jako by se snad báli mluvit. To místo má svou atmosféru. Místo bolesti utrpení a smrti. Nejedna chodba je pokrytá desítkami fotografií. Oči z obrázků jsou bez života. Ústa němá. Přesto však žalují. I po desetiletích.
 
Dochovanou část tábora tvoří několik desítek zděných budov, bývalých bloků, v nichž jsou dnes umístěny expozice připomínající tu krutou dobu. Včetně pověstného bloku smrti, kde jsou kromě klasických cel a přenosné šibenice cely smrti kde čekaly oběti staného soudu na svůj trest. Smrt. Popraviště je hned vedle na sousedním dvoře. I s prostřílenou zdí u níž se každodenně hromadí květiny. Osvětimská „spravedlnost“ byla totiž raychlá a nekompromisní. Stanný soud během svého dvou až tříhodinového působení vynesl od několika desítek až ke dvěma stovkám trestů smrti. Odsouzení tak byli svlečeni a okamžitě, bez odkladu popraveni. Pokud byl jejich počet malý, tato procedura se již odbyla v umývárnách, kde se obvykle svlékali. A to jsme jen v přízemí.
 
 
Součástí bloku smrti je i podzemí. Zde totiž probíhaly v roce 1941 zkoušky s Cyklonem B. To to ještě Němci neměli dostatečně vychytané. Ovšem lidskému utrpení rozuměli dokonale. Miniaturní kobky v podobě zděného komínu do které, každé zvlášť nacpali čtyři vězně, temnice, to vše jsou místa u nichž člověku začíná vřít v těle krev. Obzvláště když pak před sebou vidí skupinku německých turistů s vyžraným pokérovaným pankáčem, který zde vedle své vytlemené papuly dává na odiv své barevné číro a tváří v tvář tomu, čeho byli schopni jeho soukmenovci, či předci řekne: „Man, Das ist echt stark!“ (Člověče, to je fakt síla!)
 
Ano, síla je to v každém ohledu. Další expozice ukazují místnosti, kde na slámě spali první vězni, modely plynových komor a krematorií (ty reálné se dneška nedochovaly), osobní věci dnes již dávno mrtvých, stejně jako kus plátna vyrobeného z jejich vlasů. Nacisti se snažili zužitkovat všechno. Včetně tuky svých obětí. Z toho vařili mýdlo. Tváří v tvář těmto reáliím mnozí lidé pláčou. Skutečně pláčou. Byl jsem tam a pocítil to. Chápu proč. Hromady protéz, kufrů s popsanými jmény, drobných osobních předmětů, hraček. Pozůstatky po bytostech, které byly zbaveny lidství těmi, kteří se nemají právo nazývat lidmi. Falešná záminka o hygieně, sprchy z nichž netekla nikdy voda. A pak smrt a kouř valící se z komína krematoria. Ano i plechovky Cyklonu B jsou v expozici k vidění.
 
 
Pózy jsou zůzné. Lidé se hlavně fotí pod charakteristickým nápisem „Arbeit macht Frei“. Na své si přijdou i cedule s nápisem „Vysoké napětí“, nebo ostnatý drát. U mnohé expozice se fotit nesmí. Většina na to kašle. Své zvrácené momentky pořídily kdysi i vojáci SS, třeba ve chvíli, kdy hnaly nahé židovské ženy po appelplatzu. V krematoriu, kousek od pietního místa se nějaký angličan fotí se zdviženým palcem. Foťák cvakne a autor snímku vydechne: „Cool!“ Bohužel, na smrti nic moc „cool“ není.
 
Jediné dochované krematorium společně s provizorní plynovou komorou vytvořenou z márnice se nalézá hned vedle. Mimo prostor obehnaný ostnatým drátem, který byl v době fungování tábora pod vysokým napětím. Před ním varují cedule systematicky postavené před plotem. Nejeden z vězňů právě zde našel únik. Únik z pekla. Pece rekonstruované z původních německých kovových dílů jsou hrozivými svědky. Než definitivně vychladly, pojmuly, každá z nich, dvě až tři mrtvoly najednou. V těchto se rozplynulo v prach a popel 350 lidí, většinou Židů a sovětských válečných zajatců. Přítmí, špína a chlad. I uprostřed parného léta. Pach spáleného lidského masa se již dávno rozplynul v prázdnotě věků, pach smrti nikoliv. Před krematoriem se nachází další šibenice. Ta, na níž byl 16. dubna 1947 oběšen velitel tábora Rudolf Höss. Spravedlnost? Jaká spravedlnost je v tomto případě adekvátní? Nekonečná muka? Jedno je jisté. Za toto zvěrstvo jedna smrt nestačí. Navzdory božímu přikázání.
 
 
Koncentrační tábor Březinka (Auschwitz II – Birkenau) je od hlavního tábora vzdálen necelé tři kilometry. Jeho atmosféra by se dala charakterizovat jedním slovem – konečná. Konečná všem nadějím. Charakteristická podlouhlá budova s věží, známá z nejednoho filmu a dokumentu, koleje, po nichž putovaly každodenně zástupy lidí odsouzených k likvidaci, torza baráků, jejich základy z nichž čouhají komíny seřazené v symetrických řadách, kontrastující se zhruba dvaadvaceti táborovými baráky, které se dochovaly. Prostor, v němž se v roce 1944 tísnilo za katastrofálních hygienických a životních podmínek, společně s krysami, na 100.000 zatím ještě přeživších. S důrazem na slovo zatím. Právě zde totiž byla ta skutečná fabrika produkující stovky mrtvol denně. Zde se člověk propadl až na samé dno. U věže je pravidelně fronta. Návštěvník do ní může jen s průvodcem. Zezhora se pak otevře velkolepá vyhlídka. Vyhlídka na smrt. Ne v tomto případě nechci parafrázovat název jednoho z filmu o agentovi 007.
 
 
Oproti zastavěné ploše hlavního tábora je toto místo téměř prázdné. Protíná ho železniční trať s jedním dochovaným vagónem, ústící v rampu, kde po příjezdu transportů smrti probíhaly selekce. Tiy, kteří neprošly, většinou slabé ženy, staří lidé a děti, nehodící se na otrockou práci, čekala cesta do plynových komor spojených z krematoriem, jež stály opodál. Dnes po nich zbyly jen rozvaliny. Nacisti je ve snaze zamést stopy, vyhodili do vzduchu. Přesto je však i dnes v hromadě betonu zřetelná podzemní chodba v níž se poslaní na smrt svlékli, aby navštívili „sprchy bez tekoucí vody“. Zbytky pecí jsou vidět opodál, kde plynová komora přecházela ve spalovnu. Stejně jako rybníček, kam byl sypán popel, který z lidských životů zbyl. Z prachu jsi vzešel, v prach se obrátíš.
 
Stojím u rybníčku, do něhož byl sypán popel ze spálených těl. Přijde mi malý. Hodně malý. Stejně jako rozvaliny, které sloužily k obludně monstróznímu záměru. Továrna na smrt. Představoval jsem si obrovský komplex. Krutý masokombinát. Skutečná velikost mě zaráží. Jeden nacistický pohlavár kdysi prohlásil: "Když zemře jeden člověk, je to tragédie. Když zahynou desetitisíce, je to statistika. 
 
 
Ti, kteří měli to štěstí, že prošly, za což jim bylo odměnou živoření, byli ubytováni v barácích, mnohdy bez podlahy. Namačkáni na palandách na shnilé slámě. Baráky, z nichž některé jsou přístupné veřejnosti, byly většinou vystaveny bez základů na bahnité půdě. Výjimku tvoří několik původních stájí pro 52 koní, kam bylo do jedné nacpáno až 1000 vězňů. Jestliže v hlavním táboře měl člověk pocit stísněnosti, zde mu naskakuje husí kůže. A to i přes fakt, že je zde toho daleko méně k vidění. Zde smrt nekralovala, toto je místo smrti. Ztělesnění smrti.
 
 
Po kolejích směrem od seřadiště, ne zanechali květiny a zapálené svíčky, kráčí početná skupinka mužů a žen. Nejeden z nich je zahalen do izraelské vlajky. Jdou směrem k hlavní bráně a zpívají. Dlouhou, tklivou píseň, která jako kdyby byla bez konce. Jdou směrem k hlavní bráně. Pryč z tohoto místa, pryč od smrti. Jejich předci, možné otcové, matky, děd, babička, tuto možnost neměli.  Březinka se jim stala osudnou. Stejně jako více než milionů lidí ze všech koutů Evropy.
 
FOTOGALERIE
 
osvetim_01
osvetim_02
osvetim_03
osvetim_04
osvetim_05
osvetim_06
osvetim_07
osvetim_08
osvetim_09
osvetim_10
osvetim_11
osvetim_12
osvetim_13
osvetim_14
osvetim_15
osvetim_16
osvetim_17
osvetim_18
osvetim_19
osvetim_20
osvetim_21
osvetim_22
osvetim_23
osvetim_24
osvetim_25
osvetim_26
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]