Profily



Demokratická Kampučie: zrůdné nacionálně marxistické peklo na zemi.

 

 
Jméno Pol Pota je spojováno s totální diktaturou ve stylu Hitlera, Stalina nebo jeho čínského kamaráda Mao Ce-Tunga. Ostatně tento vůdce Rudých Khmérů stojí za asi nejdrsnější a nejmorbidnější diktaturou jaká se kdy stala součástí fungování státu. Státu jménem Demokratická Kampučie v nějž byla v polovině sedmdesátých let přejmenována Kambodža.
 
Demokratická Kampučie vznikla 17. dubna roku 1975 svržením vlády proamerického vládce Kambodže Lon Nola a jejím smyslem bylo vybudování zemědělské, plně soběstačné a mezinárodně zcela izolované komunistické společnosti. Přesně v duchu marxismu – leninismu. Mělo to však malý háček. Diktátor Pol Pot (původem dělník z kaučukových plantáží), ani jeho poradci viděli marxova díla „jen z rychlíku“ a tak stvořili paskvil. Brutální paskvil. V praxi to dopadlo tak, že si z marxismu vybrali jen to, čemu rozuměli, popřípadě, co se jim hodilo, doplnili to extrémním národním nacionalismem a hrůzovláda přesahující možnosti lidského chápání, mohla začít.
 
 
Paradoxní je, že u samotného kořenu stáli Američané, toho času válčící ve Vietnamu. Do prezidentského úřadu čerstvě jmenovaný Richard Nixon tajně schválil operaci Menu, jejíž podstata byla v rozsáhlém bombardování Kambodže s cílem, zničit prokomunistickou organizaci Rudých Khmérů. 18. března 1969 tak na Kambodžu dopadlo tolik bomb, že to až pětkrát překonalo škody spáchané atomovkou v Hirošimě. Nixon tak zlikvidoval veškerou infrastrukturu a navrátil Kambodžu do technické úrovně doby kamenné. Napomohl tak veřejnému odporu vůči USA a urychlenému nástupu Pol Pota k moci. Rudí Khmerové totiž zahájili povstání proti stávajícímu režimu a občanskou válku po pěti letech vyhráli. Vítejte v budoucí Demokratické Kampučii, rodícímu se peklu na zemi.
 
 
Do města vtrhla banda barbarů. Většině "vojáků" nebylo ani patnáct let. Vojáci pili vodu ze záchodových mís (mysleli si, že to jsou studánky), někteří se napili motorového oleje, další snědli zubní pastu a obdivovali cvakající propisku jako zázračnou věc. Šperky sypali na zem, protože neměli pojem o jejich hodnotě. V rukou ale měli zbraně.V jejich čele stál Saroth Sar, který později vešel do historie pod jménem Pol Pot. V následujících hodinách se rozhodl de facto zrušit celé město a jeho dva a půl milionu obyvatel vystěhovat z buržoasií prohnilého města na venkov na převýchovu. To vše pod záminkou evakuace, která měla trvat maximálně 5 dní, jako prevence možného amerického bombardování. Každý si mohl s sebou vzít jen to nejnutnější. „Evakuováni“ byli i nemocní. Kdo nemohl opustit nemocnici, byl zastřelen. Cizinci byli naloženi do náklaďáků a odvezeni na hranice s Thajskem. Podobný osud pak čekal i další města. Pol Pot a vedení státu sídlili ve vylidněném Phnompenhu. A pak se začalo kolektivizovat a v džungli zakládat zemědělská družstva. Značně svérázným způsobem.
 
 
Kolektivizace je příbuzná se slovem kolektiv. V nově vzniklém státu muselo být vše kolektivní. Nebylo já, existovalo pouze my. My všichni. Život a oblečení Kambodžanů byly plně unifikovány. Každý měl mít jen pár základních věcí a musel být jednotně oblečen do černého stejnokroje. Osobnost člověka byla zcela potlačena, stejně jako lidská důstojnost. Peníze byly zrušeny, obchod, jako takový, rovněž. Volný čas přestal existovat. Vzdělání se považovalo za trestný buržoasní přežitek. Bylo zakázáno nosit brýle, v některých částech země také smát se a zpívat. Podobně jako v pohádce Pyšná princezna. Tohle ale pohádka nebyla. Tohle byl teror.
 
 
Během prvního roku vlády Rudých Khmerů Kambodža zůstávala odříznuta od světa. Nefungovalo mezinárodní telefonické, telegrafické ani poštovní spojení, pozemní i námořní hranice byly uzavřeny a letiště nepřijímaly žádné civilní letadla. V zemi neexistovaly věznice, soudy, univerzity, pošty, knihy, sport ani zábava. Existovala pouze práce (mnohdy nesmyslná) pro všeobecné blaho, za kterou se mohl „člověk“ najíst podle přesně vyměřené dávky. A kdo nepracuje, ať nejí. V "špatných oblastech" byla třeba odměnou za celodenní dřinu miska řídké rýžové polévky. Nemocní, kteří neměli dost sil pracovat, nedostali nic. Onemocnění bylo stejně většinou posuzováno jako vzpoura proti režimu nebo přinejmenším "nedostatek revolučního vědomí". A jelikož neexistovaly věznice, trest byl jediný. Zastavení dodávek jídla a smrt vyhladověním, nebo okamžitá smrt. Zpočátku kulkou, ale to jen v prvních pár měsících. Pak se začalo šetřit. Kulky na stromech nerostou. Zbývající roky Pol Potovy vlády se popravovalo motyčkami a jinými zemědělskými nástroji, vyhladověním či dokonce podřezáním palmovými listy. 
 
 
Smrt, nebo v lepším případě perzekuci mohlo znamenat i zamilovat se. Nepovolený milostný vztah se trestal smrtí. Manželští partneři byli lidem přidělováni a páry se mohly stýkat jen ve vymezených časech za účelem plození dětí. A kontrola došla ještě dál. Pokud žena menstruovala, musela tuto skutečnost hlásit a kádry, vedoucí si podrobné záznamy k ní pak „připustili“ jejího „manžela“, když byla největší pravděpodobnost otěhotnění, aby počet obyvatel země přestal klesat. Děti byly rodičům brány jakmile dosáhly věku sedmi let. Pak se pod dohledem kádrů učili zpívat revoluční písně a byla jim přidělována lehčí práce na poli. Vládou bylo rovněž nařízeno, aby své rodiče nazývali „strýčku“ a „teto“, zatímco ostatní dospělé „otče“ nebo „matko“. Situace se radikálně změnila až v době, kdy země byla před totálním kolapsem a každý hladový krk navíc, byl přítěží. Kontrarevolučním činem se stalo i početí a vojáci těhotným ženám vyřezávali nenarozené děti z lůna, které pověsili na strom a nechali je vysušit. Staly se rovněž obchodním artiklem. Kun crack "kouřové děti" byli totiž považovány za mocný ochranný talisman.
 
 
Do zimy 1975 se z Kambodžanů, v očích nové vládní garnitury, stala jen prostá čísla. Užitečnost čísel se měřila tím, kolik dokážou vykopat kubíků hlíny či vypěstovat potravin, nebo nachytat ryb. Mrtvoly se na polích používali jako hnojivo. Nic nesmělo přijít nazmar. A hnojiva byl s přibývajícími léty dostatek.  Častý hladomor se o něj postaral.  Kontrarevolučním činem se stalo sbírání divoce rostoucích plodů i rybolov. Podle vzoru francouzské revoluce Pol Pot věnoval svým poddaným jeden den volna v desetidenním pracovním týdnu,  byly zřízeny společné jídelny a každá rodina mohla mít pouze jeden kotlík a lžíci pro každého člena. Zabavené bylo vše, co mohlo jednotlivce lišit od kolektivu včetně nábytku a rybářských sítí. Smutek, hněv, vášeň a další pocity byly označeny za trestuhodné projevy individualismu a duchovního soukromého vlastnictví, které bylo třeba za každou cenu vymýtit a zničit. 
 
 
V lednu 1976 byla schválena nová ústava země, která Kambodžu definitivně přejmenovala na Demokratickou Kampučie, zakotvila právo a povinnost pracovat, zrušila nezaměstnanost a oficiálně prohlásila všechny výrobny prostředky za majetek státu. Podle Pol Pota se Demokratická Kampučie stala Ostrovem čistoty uprostřed chaosu moderního světa a Drahocenným vzorem pro lidstvo. Kampučie vyvážela rýži do Číny, výměnou za zbraně. Systém začal kolabovat a tak není divu, že režim sáhl k dalšímu prostředku, známému z historie nejedné totalitní země. K stranickým čistkám. Ty byly provedeny v letech 1976 – 1978 a jejich symbolem se stalo vězení a mučírna Tuol Sleng v Phnompenhu. Čistky zlikvidovaly stranickou hierarchii ve velké části země.  
 
 
Vysvobození z pekla na zemi, které se mělo stát rájem a reálným naplněním totálního komunismu, jak si ho jeden dělník z kaučukových plantáží představoval, paradoxně přinesla až válka s Vietnamem a následné obsazení Kambodže vietnamskou armádou. Drtivá většina Kambodžanů vítala 7. ledna roku1979 odvěké nepřátele Vietnamce, jako osvoboditele. Vietnam toho pak využil ve své vlastní propagandě a tvrdil, že přišel osvobodit zemi od "fašistického tyranského režimu". Vláda Rudých Khmérů skončila a kejich vůsce, stejně jako hlavní strůjce brutální komunistické utopie Pol Pot žil relativně klidně až do své smrti v roce 1998, Určitou satisfakcí bylo aspoň to, že jeho mrtvé tělo spálili na hromadě odpadků a starých pneumatik. Počet obětí jeho agrární komunistické utopie se pohybuje až k šokujícímu skóre 2 miliony. 
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]