Profily



Quo Vadis, Nero? (císař Nero)

 
Stejně jako mnozí další římští císaři juliánské rodové větve se stal nesmrtelným. To mají na svědomí samozřejmě jeho extravagantní činy, později ztvárněné v mnohých moderní dílech, ať se již jedná o knihy, či filmy. 
 
A římský císař Nero, původním jménem Lucius Domitius Ahenobarbus, se opravdu snažil. Zahájil jedno z prvních brutálních pronásledování křesťanů, zabil nevlastního bráchu i mámu a dokonce se traduje, že nechal i zapálit Řím a během plamenné bouře požírající životy jeho poddaných, si brnkal na Lyru a komponoval oduševnělý song. To bude asi už blbina, jedno je ale fakt. Císař Nero vstoupil do historie jako další tyranský magor. Přesto, na svého strejdu Caligulu, neměl. Na císařský trůn se dostal v pouhých sednácti, inhed poté co jeho maminka 13. října otrávila svého manžela císaře Claudia (ano koktající hlavní postavu knihy a TV inscenace Já Claudius) a hned se pustil do svého svérázného, stejně jako kontroverzního panování.
 
Jedním z nejznámějších moderních děl, v nichž Nero vystupuje, je román Quo Vadis. Římský císař je zde ztělesněn jako sadistické hovado s perverzní fantazií, se kterou nechává likvidovat zástupy věřících křesťanů. Předhazuje je v aréně lvům, nechá je upalovat ve svých zahradách, či masakrovat vojáky.Což ostatně nebylo daleko pravdy. Tacius se o prvním pronásledování křesťanů zmiňuje zhruba takto: „"A ještě když umírali, tropili si z nich posměch tak, že jsouce pokryti kožemi divokých zvířat, byli rváni od psů a tak hynuli, nebo byli přibiti na kříže nebo určeni plamenům, a když se setmělo, páleni k nočnímu osvětlení. Proto třebaže šlo o viníky, zasluhujících nejhorších trestů, vzmáhala se útrpnost s nimi, protože byli utráceni ne ve veřejném zájmu, nýbrž pro ukrutnost jediného člověka.“ Ukrutnost? No v tomto případě spíš ješitnost. Křesťané Nera popudili hlavně tím, že odmítali uctívat jeho, jako nejvyššího z nejvyšších. Trvrdili, že před ním je ještě nějaký Ježíš Kristus. A to neměli dělat. Obzvlášť tváří v tvář nevypočitatelnému psychopatovi s neomezenou mocí. 
 
Pak tady samozřejmě máme i tu nešťastnou záležitost s požárem Říma. Ten je s císařem Nerem spojen hlavně s podezřením, že je za něj zodpovědný. Došlo k němu v roce 64 našeho letopočtu a během šesti dní zasáhl deset ze čtrnácti městských obvodů. Podle něterých se jednalo o sanaci, po níž chtěl Nero uplatnit své velkolepé představy v oblasti architektury, podle dalších se jednalo o záminku k pronásledování křesťanů na které císař (podobně jako Hitler v případě požáru Reichstagu a Židů) chtěl žhářství hodit a obrátit proti nim veřejné mínění. A dost možná se jednalo o skutečnou shodu nešťastných náhod, zapříčiněnou třeba neopatrností kupců na třžišti. K náhodným požárům docházelo v antickém Římě totiž celkem běžně. Řím hořel třeba i v letech 69, či 80. Nicméně nálepku žháře brnkajícího nad ohnivým peklem na lyru, či zpívajícího píseň „O dobytí Tróje“, už Neronovi nikdo neodpáral. A to i přes fakt, že po požáru císař použil pro zmírnění dopadů katastrofy i své soukromé peníze a pro přeživší zajistil zásobování potravin a snížení jejich ceny.
 
„Velmi toužil po nesmrtrlnosti a věčné slávě, ale vedl si při tom neuváženě. Tak mnohým krajinám a místům odňal staré pojmenování a nahradil je novým, utvořeným ze svého jména; také měsíc duben nazval Neroneus; chystal se i Řím přejmenovat na Neropolis.“ (Suetonius) 
 
Neronova postava v římských dějinách je značně kontroverzní. Na jedné straně naleznete nesporné zásluhy o zvelebení města, byť rámcované zbytečnou okázalostí, na druhé straně obraz pijana a zvrhlíka s totalitní mocí. Obdobně jako v případě jeho strýčka Caliguly i počátek Neronovy vlády byl vnímán hodně pozitivně, snad jen s výhradami šlechty, že se nový císař nastupující po Claudiovi, snaží až moc zalíbit prostému lidu. Ale pak se něco pokazilo. Megalomanské ambice? Korupce nekonečnou mocí? Prostý fakt, že si může vše dovolit? Mladý císař se zkrátka utrhl z řetězu své značně mocichtivé a vypočítavé matky Agrippininy jejiíž svatba se zestárlým předchozím císařem Claudiem (mimochodem její strýcem) byl klasický kalkul, stejně jako  její podíl na zabití Marka Junia Silana, jehož pro příbuzenský vztah s někdejším a stále oblíbeným císařem Augustem (panujícím po Caesarovi a před Caligulou) pokládala za možného Neronova konkurenta. Podle mnohých se Agrippina nezastavila ani před vraždou svého manžela císaře Claudia a dokonce ani před sexem se svým synem. Nic jí to ale nebylo platné. Nejprve ztratila svůj vliv a později i svůj život. Synáček se jí pokoušel otrávit i utopit a když nic z toho nevyšlo, poslal do jejího domu pretoriány, aby jí rozsekali na kusy. Prý usilovala o jeho život.
 
„Protože se domníval, že se vyrovná zpěvem Apollónovi a vozatajstvím Héliovi, usoudil, že napodobí i Herculovy činy. Říká se, že byl připraven lev, kterého měl kyjem nebo objetím rukou v aréně nahý před zraky lidí porazit.“ (Suetonius) 
 
Neronova obliba se rychle vypařila, jako pára nad hrncem a o jeho život usilovali v průběhu let mnozí. Včetně honorace, která se semknula v tzv. Pisonově spiknutí. Jeho odhalení mělo nakonec za následek, že se Nero zaměřil na pronásledování staré republikánské nobility a zlobivých senátorů. Čímž samozřejmě přilil více oleje do ohně. A nepomohly ani dřívější vojenské úspěchy v podobě podrobení si Arménie, nebo pacifikace vzbouřené Británie. Mimochodem toto britské tažení mělo za následek velkou destrukci Londýna a tisíce zmasakrovaným mužů, žen a dětí. A to jak z rukou vzbouřenců, tak i později z rukou římských legionářů, kteří vzbouřeným kmenům ukázali, kde je jejich místo. Později ještě Nero řešil povstání Židů, ale již v té době hrozila říši římské občanská válka, která měla na konec důsledek v podobě Nerova pádu.
 
Císař se totiž stáhl z Říma do Řecka, teré miloval. Nicméně represe proti jeho (i těm údajným) nepřátelům v Římě, nadále trvaly. A jelikož se tak dlouho se chodí se džbánem krutosti pro čerstvou krev, až se ucho utrhne, i trpělivost pronásledovaných, kteří narozdíl třeba od takových křesťanů, nebyly nebohými mučedníky, ale v mnohém případě osobnostmi s určitou sférou vlivu, propuklo proti císaři další otevřené povstání. Začalo to vzpourou v Galii a plamen nenávisti se rychle rozhořel i na ostatní provincie. Říše se najednou začala Nerovi hroutit pod rukama. Pokus uprchnou do Alexandrie nevyšel a tak nakonec císař, poslední z rodu Juliů, se slovy: „Jaký to umělec ve mě umírá!“ zvolil sebevraždu. Senátem prohlášený za veřejného nepřítele, s jasnou vidinou, že pokud bude dopaden živí, bude umrskán metlami k smrti si nakonec s pomocí probodl krkovici. Římsý lid se tak měl důvod radovat a na uvolněný trůn nastoupil další císař, jménem Galba, terý započal své krátké vládnutí popravami Nerových spojenců. Říši římskou tak čekala chaotická etapa občanských válek v roce čtyř císařů.
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]