Profily



Májové hvězdy


 

Jsou hvězdy, které nehasnou. Svého času si komunisti mysleli, že mikdy nezhasne ani ta jejich hvězda. Rudá.  No, stalo se. Nicméně stopy jejich ideologie zůstaly zvěčněny v nejednom díle.
 
Třeba ve filmu májové hvězdy. A každému je jasné o jaké hvězdy jde. Samozřejmě že o ty se srpem a kladivem. Pateticky dramatická hudba navodí atmosféru, pomníky padlých sovětských hrdinů na Olšanských hřbitovech pietu a tank číslo 23 na soklu (který se mimochodem bojů o Prahu ve skutečnosti nikdy nezúčastnil) zase oslí můstek kterým společně s malými caparty, kteří si hrají na písku a rozumují „co to byla válka“ vejdeme do květnových dní roku 1945.
 
 
Tanky jedou mezi rozkvetlými šeříky, aby osvobodili Prahu. Nebo aby se spíš mohlo tradovat, že osvobodili Prahu. A lidé je s nadšením vítají. Aby taky ne, píše se rok 1945, ne 1968.Tady jsou sověti za štramáky, kteří zastaví tank i kvůli husám, které jim přeběhnou přes cestu. Jejich generál je unavený. Musí si odpočinout. Malému Dušanovi se líbí jeho beranice. V Česku totiž v květnu beranici nikdo nenosí. Tak jí z něj vysomruje, generál zavzpomíná na svou rodinu, která zahynula v Leningradu a jede se dál. 
 
 
Toto je totiž povídkový film a jeden kousek již máme za sebou. Další se týká ženisty Rukavičkina. Ten dorazí do školy pro křídu, aby z ní mohl označovat miny, a potká se zde s místní učitelkou Janou. Brejchovou. Mladou Brejchovou. Není divu, že mezi nimi „přeskočí jiskra“, jak se tehdy říkalo náhlé mocné nadrženosti. Tak si spolu trochu poeticky zatokají a divákovi už je jasné, že v tomto filmu se moc válčit nebude. Naopak film začíná být spíš sympatickou sondou do niter lidí poznamenaných válkou. A ještě sympatičtější je, že pohov si dala i obvyklá propaganda a politická masírka.
 
 
Třetí příběh sleduje značně vypaseného koncentráčníka z Osvětimi na cestě domů do Prahy. Jenže v jeho bývalém bytě se nyní uhnízdil německý snajpr. Aby nezničili koncentráčníkovi byt výstřelem z kanónu. jde nakonec po snajprovi mladý rudoarmějec. Taknista. Na tuto míru lidskosti samozřejmě zařve.
 
 
No a je tu finále. Tramvajácké. V něm babička se šátkem a košíkem přesvědčí společně s dalšími cestujícími nerudného tramvajáka, aby na chvíli půjčil řízení tramvaje ruskému vojákovi, v civilu taky tramvajákovi, který si chce zadrandit s pražskou tramvají. Babička pak zavzpomíná se slzami v očích na všechny ty padlé. Jak dojemné a lidské.
 
 
Májové hvězdy jsou neobvyklým koprodukčním filmem. Neobvyklým i na svou dobu, téměř s poetickým přesahe,. Více než demonstrovat hrdinství se na několika málo příbězích spíš snažil utužovat kult o česko – sovětském přátelství. A celkem se mu to dařilo. Díky zručné filmařině a nepřílišnému tlaku na prpagační písty je, byť starý a černobílý, koukatelný i dnes.

Fotogalerie


Video


Archiv

 

Je jaro. V Praze kvetou stromy, válku připomínají jen památníky. V květnu 1945 vítali čeští obyvatelé sovětskou armádu. Rodiče malého Dušana pozvali do svého venkovského domku unaveného sovětského generála, aby si odpočinul. Dušan se s ním spřátelil a generál mu dal před odjezdem na památku svoji vojenskou kožešinovou čepici. Generálův automobil minul cestou ženisty, vedené poručíkem Rukavičkinem. Místo, kde zneškodnili minu, bylo nutné označit a Rukavičkin šel do blízké školy vypůjčit si křídu. V prázdné budově se seznámil s učitelkou Janou a mezi oběma mladými lidmi přeskočila jiskra sympatií. Poručík však musel pokračovat v cestě a proto Janě napsal na školní tabuli svoji adresu. Když se po rozloučení vrátila učitelka do třídy, adresu nenašla. Pečlivý ředitel školy tabuli umyl a Janě zbyla jen vzpomínka. Po silnici se vracel pěšky domů do Prahy pan Novák, bývalý vězeň koncentračního tábora. Rukavičkin zastavil nákladní auto, které pana Nováka do Prahy odvezlo. V domě na Malé Straně, kde pan Novák před válkou bydlel, se však skrýval německý ostřelovač. Jeden ze sovětských vojáků ho zneškodnil, ale svůj čin zaplatil životem. Zdrcený pan Novák bloudil Prahou a setkal se se starou paní, která toužila po tom, aby už jezdily tramvaje. Když se její přání konečně splnilo, přimluvila se stařenka za vojáka, který byl v civilu řidičem tramvaje v Kyjevě, a rád by alespoň na chvíli řídil tramvaj. Když pak společně vystoupili, stará paní se rozplakala při pomyšlení, kolik lidí ve válce zahynulo... Válka už je jen vzpomínkou, milenci se scházejí v parku a děti si hrají. (oficiální text distributora)

 


Tvůrci


Další recenze


 

více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]