Profily



Iwo Jima: draze vykoupené vítězství

 

 
Ostrov Iwo Jima. Vulkanický ostrůvek patřící Japonsku, součást Vulkánových ostrovů, které tvoří jižní část ostrovů Ogasawara leží přibližně 1200 km jižně od Tokia. Má nepravidelný tvar, rozlohu 21 kilometrů čtverečních a je kolem 8 kilometrů dlouhý a kolem 800 metrů široký.  Jeho výraznou dominantou je hora Suribači (také Suribačijama), což je vyhaslý, 166 m vysoký vulkán. Jinak je Iwodžima zcela plochá, což je na ostrov vzniklý sopečnou činností velmi neobvyklé. Původně se předpokládalo, že bitva o tento relativně malý ostrov s velkým strategickým významem, skončí poměrně rychle, opak však byl pravdou.
 
A pro americká vojska byla Iwo Jima důležitá hned z několika důvodů. Tím nejzásadnějším byla samozřejmě strategická poloha ostrova, která se přímo nabízela pro polní letiště, která by se vzápětí stala cennou základnou k útokům na japonské ostrovy. Dobytím Iwo Jimi by Japonci zároveň přišli o radar, který byl schopný monitorovat jakoukoliv americkou aktivitu namířenou proti japonským ostrovům na míle daleko. Další motiv byl čistě psychologický. Útok na Iwo Jimu byl prvním útokem Američanů na čistě japonské území, tedy na území nepřítele, což by mělo pro vojáky význam silné motivace spojené s pocitem, že konečně splácí nenáviděnému nepříteli účet za Pearl Harbor. Ano, americká propaganda bijící na strunu vlastenectví hrála v americkém způsobu války velkou roli. A boj o Iwo Jimu jí v další fázi náležitě demonstroval.
 
 
Útok na Iwo Jimu začal 16. února 1945 silnou dělostřeleckou palbou, která měla nejen vyčistit pláže pro následné vylodění, ale současně i zlomit odpor obránců ostrova, popřípadě jim způsobit co největší materiální ztráty. Během ostřelování ostrova spojeném s bombardováním zde byla Američany použita i novinka – použití napalmu (charakteristické hlavně po pozdější válku ve Vietnamu). Téměř nepřetržité bombardování trvalo celé tři dny a proměnilo většinu ostrova ve spálenou zemi.
 
K vylodění na Iwo Jimě pak došlo o tři dny později, v pondělí 19. února 1945. V 9:00 hodin ráno místního času, dorazil k pláži Futacune na jihozápadě ostrova první americký vyloďovací člun a vojáky čekalo první překvapení. Japonská pěchota a dělostřelectvo mlčelo a američtí vojáci nenaráželi na odpor. V tu chvíli jako by se potvrzovalo, že Iwo Jima bude snadnou válečnou trofejí. Opak však byl pravdou. 
 
 
Američani v té době nemohli tušit, že generál Kuribajaši,který měl obranu Iwo Jimi na starosti, vytvořil z ostrova a zejména hory Suribači jednu z největších podzemních pevností celého Japonska (opevnění zahrnovalo 18 km podzemních tunelů). Díky podzemnímu komplexu se předchozí bombardování Iwo Jimy nesetkalo s účinným výsledkem. Stejně tak nemohli počítat s až fanatickým odhodláním japonské posádky čítající cca 20 tisíc mužů, která měla od japonského velení přísně zakázáno kapitulovat. Japonská mentalita, uctívající čestnou smrt v boji a pohrdání lidským životem (včetně svého) tak dělala z obránců ostrova více než obávané protivníky.To vše nakonec vedlo k tomu, že se boj o ostrov, navzdory zdrcující materiální i početní převaze Spojenců, protáhl na více než měsíc a v historii druhé světové války představuje jednu z nejkrvavějších bitev spojenecké ostrovní kampaně.
 
 
Americké jednotky začali pomalu postupovat do vnitrozemí. První překážka se objevila po 300 metrech. Na strmém svahu tvořeném černým sopečným popelem náhle svedl zeminu a prach první výbuch. První z mnoha. Kuribajašiho dělostřelectvo, které ve vnitrozemí čekalo až bude nechráněná pláž plná vojáků a techniky, náhle zahájilo palbu ze všech stran. Okolí se náhle proměnilo v peklo. Nejvíce palby přicházelo z vyhaslé sopky Suribači. Americké ztráty začaly bleskově narůstat. Na nechráněném prostranství byli vojáci i jejich technika snadnými terči. Vylodění na Iwo Jimě bylo nejkrvavějším z celé války o Tichomoří. Do večera padlo 600 Američanů a 1 200 jich bylo zraněno. I přes tyto početné ztráty se pláže podařilo zajistit, nicméně boj teprve začínal. Kuribajašiho pevnost se však zdála nedobytná. 
 
 
Úspěšný postup ztěžovaly ukrytá kulometná hnízda, která s minimální osádkou dokázala způsobovat těžké ztráty, stejně jako útoky malých sebevražedných jednotek, či téměř neviditelní odstřelovači. Amerika musela použít velký nápor síly, který by tyto zákeřné metody hraničící s partyzánskou válkou definitivně eliminoval. A stejně zuřivě jako na pevnině se bojovalo i na moři. V týž 21. února 1945, ve chvíli, kdy pěchota podnikla mocný nápor na úpatí vyhaslé sopky, byla čtyřmi letouny Kamikaze zasažena letadlová loď Saratoga. Byla tímto útokem tak vážně poškozena, že musela odplout na opravu do USA. Zároveň byla potopena letadlová loď USS Bismarck sea. 
 
 
Na ostrově mezitím útok na sopku Suribači totálně selhal. Obojživelné traktory a amphtraky stráceli na písčitých plážích tažnou sílu a zapadávali. V tom okamžiku je ničily dělostřelecké salvy z bezprostřední blízkosti. Zákopy, které si mariňáci vykopali, se díky písčitému měkkému podloží zřítily v tom okamžiku, kdy byly dostatečně hluboké, aby poskytly účinnou ochranu. 
 
 
Odpor Japonců byl s každým metrem, kterým se vojáci přibližovali k vrcholu urputnější a řady útočníků díky nevýhodné pozici (útočníci versus dobře vybudovaná obrana) rychle řídly. Japonci hojně využívaly podzemní tunely díky kterým se nečekaně objevovali na různých místech, kde působili jednotkám vážné problémy. Američané proti této strategii sice využívaly granátů a plamenometů, nicméně počet padlých byl drtivě převážen v jejich neprospěch. Není divu, že morálka mnoha mariňáků, počitajících se snadným vítězstvím šla tváří v tvář těmto neúspěchům rychle dolů. Iwo Jima se jim začínala zdát nedobytnou. 
Bylo třeba zázraku, spojeného s úspěchem, který by útočníkům vlil novou dávku optimismu a bojovnosti do žil. 
 
 
Ten se uskutečnil 23. Února, kdy díky dalšímu mohutnému útoku proti sopce Suribači Američani konečně uspěli. Američané se pomalu dostávali na vrchol sopky a v 11:40 zde šest příslušníků námořní pěchoty vztyčilo vlajku Spojených států amerických. Díky tomu byla pořízená jedna z nejznámějších fotografií druhé světové války, která ve své době velmi dobře posloužila propagačním účelům. Fotografie se stala předlohou známého památníku Iwo Jima, který je největším bronzovým sousoším na světě. Stala se jedním z nejvýznamnějších snímků války v Tichomoří a byly podle ní vyrobeny sochy, obrazy a americká poštovní známka.
 
 
Faktem však zůstává, že slavná fotografie nezachycuje ten první okamžik reálného vítězství. Válečný fotograf Joe Rosenthal jí vyfotil (později za ní obdržel Pulitzerovu cenu)  až na druhý pokus, kdy bylo všude kolem bezpečno. Na obrázku je zachycených Šest mužů zachycených, z toho tři (Franklin Sousley, Harlon blok, a Michael Strank) nepřežili následující bitvu a zbývající tři přeživší (John Bradley, Rene Gagnon, a Ira Hayes) se stali celebritami. Michael Strank pocházel z Československa a nedlouho po pořízení fotografie byl zabit. Právě on vybral pět vojáků a dovedl je bezpečně až na vrchol hory. Na vrcholku hory sice už pár hodin jedna americká vlajka vlála, ale příliš malá a nebylo ji skoro vidět. Díky tomu byla na vrchol doručena nová, velká vlajka a akt jejího vztyčený byl šikovně naaranžován. Díky tomu vznikla ledendární fotka symbolizující americký heroismus.
 
Nicméně, svému účelu v nadcházejících dnech, posloužila dokonale, stejně jako toto dílčí vítězství, které samozřejmě neznamenalo vyhranou bitvu o Iwo Jimu, nicméně výrazně podpořilo morálku amerických vojáků na ostrově. 
 
 
Ovšem i přes ztrátu jižní dominanty ostrova se Japonci neměli v úmyslu vzdát, ani prodat svou kůži zadarmo. Severní část ostrova disponovala skalnatým terénem, který byl z hlediska obrany stejně účelný jako sopečný vrch Suribači. Ovšem vleklé boje si svou daň vybrali i u nich. Jejich řady prořídly a docházely i potraviny. 
 
Začátkem března se Američanům konečně podařilo dobýt polní letiště na Iwo Jimě, díky čemuž zde mohli přistát první bombardéry B-29. Všude kolem však stále zuřila válka.  Letiště bylo vzápětí napadeno skupinou sebevražedného komanda (i přes fakt, že Kuribajaši tuto tradiční japonskou techniku boje příliš neuznával), které zabilo kromě vojáků i mnohé z pilotů. Nicméně vítězný postup Američanů to už nemohlo zvrátit.
 
 
9. března byli japonští obránci zatlačeni až do severovýchodní části ostrova. V půli března Američané zachytili vysílání generála Kuribajašiho. Znělo: „Nejedli jsme ani nepili pět dní, ale náš bojový duch je silný. Budeme bojovat až do konce.“
 
Dne 26. března podnikli Japonci svůj poslední sebevražedný útok s 350 muži na severní špičce ostrova. Poté se jejich odpor zhroutil.  Do zajetí padlo pouze mizivé procento obránců.  Mnozí z nich, tváří v tvář porážce raději spáchali sebevraždu.
 
 
Bitva o Iwo Jimu byla drahým, ale rozhodujícím vítězstvím. Právě z tohoto ostrova pak vzlétly americké bombardéry, které 6.srpna1945 a 9.srpna1945 shodili atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki.
 
V současnosti na Iwo Jimě (která byla Američany okupována až do roku 1968) nežijí žádní stálí obyvatelé. Je zde pouze umístěna základna japonského námořnictva. Pro vstup na ostrov je potřeba zvláštního povolení.
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]