Profily



PRAŽSKÉ POVSTÁNÍ 06: Praha bojuje!

 
Boje se rozhořely téměř po celé Praze. Možná že tento pohled na pár útržků, střepin z bojů, dokáže přiblížit obrazce bojů té vzrušené doby, kdy český lid bojoval o svoji národní identitu.
 
Německé velení města Prahy bylo zaskočeno. Velké množství posádek bylo povstalci odzbrojeno a podařilo se jim tak získat i poměrně dost zbraní, včetně několika pancéřových vlaků.
V německých rukou ale zůstaly Hradčany, část Dejvic, letiště Ruzyně, sídlo Gestapa v Petschkově paláci, část Karlína, velitelství SS na právnické fakultě. Některé další objekty dále odolávaly útokům ozbrojených povstalců.
Velení ihned začalo přeskupovat svoje síly a vydalo pokyny – z benešovského a neveklovského výcvikového prostoru měla postupovat po obou březích řeky Vltavy proti Bráníků a Smíchovu tanková divize SS wallenstein . Z Milovic se vydala na pochod divize SS Wiking. Její cílový prostor byl Hloubětín a Kbely. Třetí tanková kolona z divize SS Das Reich postupovala na Dolní Chábery a Kobylisy.
Praha se ocitla v kleštích tankových divizí SS.
 
Barikády, které vyrostly během noci snad ve všech možných ulicích, vytvořily přímo zázračnou obranu proti tankovým jednotkám.
Němci se pokusili obránce bombardovat, ale nedostatek letadel byl znát. Proto bylo možno použít pouze stroje z Ruzyňského letiště. Jejich nasazení ale nebylo tak účinné, jak německé velení očekávalo. Naopak se ze strany Němců objevilo i několik velmi uznalých prohlášení, např. velitel SS Pückler, který se dožadoval zapálení Prahy, musel osobně polnímu maršálovi Schörnerovi hlásit, že po prvním dnu bojů je Praha východně od Vltavy v rukou povstalců, „kteří bojují proti očekávání dobře a bojechtivě. Způsobují velké ztráty, neboť se střílí z každého domu, z každého rohu. Na mnoha místech dokonce jednotky povstalců přešly i do útoku a zaznamenaly významné úspěchy.“
 
Velení SS se rozhodlo danou situaci řešit přisunutím těžké techniky. Ostřelování Prahy z Letné a Petřína začalo postupně lámat odpor povstalců a jednotky začaly zvolna postupovat do středu města.
Mozaika bojů plně vystihuje tehdejší situaci…..
 
Míra odhodlání (střípky z bojů)
 
...Muži bojují s jedním nábojem v pušce. Drží hlídku a brání svoje postavení. Obránci barikád neustupují. Např. u Trojského mostu odráží poslední nápory šest vlastenců. Odrážejí útok tanků a nakonec ustupují až tehdy, když nacisté naženou před tanky české lidi…..
 
….na Žižkově v Mladoňovické ulici zůstává na barikádě devět obránců. Němci mají velké ztráty na lidech i materiálu a dlouho nemohou prorazit cestu...
 
…. Na Staroměstském náměstí se hlásí zaútočit pancéřovou pěstí proti německému tanku pronikajícímu z Pařížské třídy devatenáctiletý kluk. Tank skutečně zasáhne, ale při cestě zpět do krytu jej zasáhne střela do krku a umírá….
 
…. Na Pankráci pálí dělo z pouhé 100 metrové vzdálenosti do barikády, ale obránci se nevzdávají….
 
…. Na Soudním náměstí leží mrtvý chlapec. I on šel bránit svoje město, svoji ulici. Vedle něho leží jeho zbraň – vzduchovka….
 
Obětavost
 
Obrovský dík patří obětavosti všech, kteří bez ohledu na okolnosti pomáhali ze všech sil, zejména mladí lidé, kteří v „týlu“ obětavě donášely zbraně, munici, chleba a polévku, která se náhle vařila téměř na každém rohu a české ženy ji vařily téměř z ničeho. Jakoby zázrakem dokázaly každého bojovníka barikád nasytit, napojit čajem nebo kafem z cikorky.
Pomoc zdravotníků a sester, kteří pomáhali raněným, byla velmi obětavá. Častokrát v plné palbě vynášeli raněné nebo přímo obvazovaly na barikádě. Nejedna zdravotní sestra zaplatila svým životem za pomoc raněným, protože jednotky SS neuznávaly povstalce za vojáky a tím pádem ani neuznávali znamení Červeného kříže.
 
Taktika teroru
 
Německé jednotky poznaly, že takhle se odpor povstalců nepodaří zlomit, proto se rozhodly použít taktiku teroru a zastrašování. Pokud se obránci na barikádě vzdali, nebo byla barikáda dobyta, postřílely bez slitování všechny zajatce. Např. na Masarykově nádraží popravili tímto způsobem 47 lidí, na Pankráci v Úsobské ulici 37 lidí, z toho 10 dětí a 13 žen. Největší zrůdnosti se dopouštěly SS jednotky tím, že když nemohly zdolat barikády, zajaly české civilisty, např. v Lidovém domě 400, na Spáčilově přes 1000, další v Troji, a hnali je před svými tanky, aby obráncům znemožnily střelbu. Když dosáhli barikády, donutily jej rozebírat holýma rukama a poté je houfně postřílely. Není to patos nebo vymyšlené hrdinství ale skutečně tito civilisté často žádali, aby obránci začali střílet i do nich, jen aby jednotky SS neprošly.
Nestrašnější věci se ale neděly jenom na barikádách, ale i v ulicích, které již padly do rukou jednotkám SS. Např, na Pankráci SS jednotky vtrhly do domu č.255. SS-mani vyrazili dveře, všechny nahnaly do sklepa. Začali střílet. Umírající, zraněné dobíjeli pažbami nebo bodáky. Mrtvé potom začali olupovat. Ještě přitom volali, že kdo je živý, ať se postaví. Jedno děvče se postavilo – 14-ti letá Věra Hájková. Byla zastřelena…..
 
Často se hovoří i o tom, jaký byl podíl Čechů na násilí na Němcích.  
 
Není na tom nic divného. Násilí vyvolává násilí. Uvolnění emocí po letech německé okupace, to se nedalo jen tak přejít nějakým pardon. Lidé zažili hrůzy války, strachu o život a mnozí ztratili své blízké. Jedno přísloví praví – „Oko za oko – zub za zub!“ ale nelze do nekonečna oplácet. Jenže tohle byla jiná doba…..
Proto docházelo i k takovým scénám, kdy byli Němci pověšeni na kandelábr. Nikdo ale neřekne, o jaké Němce již jednalo. Zda se nejednalo skutečně o ty, kteří se postarali o odstraňování barikád a vraždění nevinných lidí, žen a dětí? To, že musely některé německé ženy chodit bosky po rozdrceném skle je jistě odsouzení hodné, ale že toto sklo se vysypalo z oken po německém náletu, to již nikdo nedodává…
 
Nejdramatičtější noc
 
Nastala jedna z nejdramatičtějších nocí. Noc ze 7. na 8. května 1945. Německé jednotky a SS jednotky se spojily a prakticky ovládly střed města. Obránci zoufale bojovali na barikádách a boj se již otočil. V první fázi se snažili zabránit německým jednotkám o proniknutí do města, a v druhé fázi, když Němci ovládli střed města, zablokovali výjezdy a bránili jim v ústupu na západ.
Řídící složky povstání, a to jak Česká národní rada, tak i vojenské velitelství Bartoš, si uvědomovaly svízelnost situace. Snažili se všemožně udržet bdělost a bojového ducha obránců na barikádách. Plamennými provoláními a výzvami k boji do vítězného konce, nepotvrzenými zprávami o blížící se pomoci, a to jak ze strany americké armády či Rudé armády, se pokoušeli zvrátit zoufalou situaci.
Česká národní rada totiž neměla téměř žádné povědomí o pohybu jednotek rudé armády, zda se vůbec ku Praze blíží a zda budou moci účinně zasáhnout do bojů. Proto se rozhoduje svým způsobem k zoufalému ale zase na druhou velmi taktickému kroku, kterým se snaží získat čas a hlavně ušetřit životy českých obránců barikád…
Do sídla České národní rady přichází nabídka německého vojenského velitele Toussainta k jednání o kapitulaci jeho vojsk.
Dochází k velkému rozporu v České národní radě. Jedni nabídce na kapitulaci nevěří, neboť německá strana již několikrát porušila dohodnutý klid zbraní, a zase druzí vidí v tomto jednání pokus o odpoutání jednotek z pouličních bojů a urychlený ústup na západ. 
Po několika kontroverzních diskusích a i hrozbách ze strany německého vojenského velitele Toussainta, který pohrozil útokem pěti divizí a jednotek SS, což by znamenalo pro povstání katastrofu, dochází k dohodě o německém „kapitulačním aktu“.
 
Boj o pražskou radnici
 
Staroměstská radnice v květnu 1945 – vzpomínky velitele obrany radniční budovy poručíka dělostřelectva Antonína Kozla, policejního praporčíka Václava Slavíčka, příslušníka povstalecké bojové čety „Matylda“ Františka Nováka.
 
Rána zahučela náměstím. Plný zásah. Tank zahalený v kouři zůstává stát. Osádka se snaží z něho dostat, ale střelba z kulometů je položí vedle hořícího tanku. Sem si přišli pro svoji smrt.
Četnický strážmistr Josef Chaloupka chce též vystřelit pancéřovou pěst, ale střepina nepřátelského granátu jej zasáhla a on s těžkým zraněním do prsou klesl před zraky svých kamarádů na kolena. Zvedl ruku, jakoby podával pancéřovou pěst dalšímu bojovníkovi a padl mrtev k zemi.
Boj o radnici vrcholí. Obránci Prahy jsou rozmístěni v oknech Ericsonu a rozhlasové budovy. Zahájili silnou palbu proti opakujícím se útokům německých jednotek. Ti jsou velmi překvapeni houževnatou a silnou obranou obránců Prahy. Jejich sebevědomí stoupá. Již začínají věřit, že Prahu a radnici ubrání.
 
Budova radnice je po celý den 8. Května pod zuřivou palbou děl z pancéřů a tanků. Zásahů je mnoho a budova na několika místech hoří. Kromě různých zásahů do zdiva. Oken byla zasažena elektrická instalace, na několika místech se muselo použít nouzového osvětlení, aby nebyla obraná činnost přerušena.
Jedním zásahem byla vyřazena i místnost s transformátorem a došlo k přerušení i místního vysílání rozhlasu. Jaroslav Kučera se vrhl do transformátorovny, uhasil požár a s popálenýma rukama opravil zkrat na zařízení. Rozhlas se opět rozezněl v ulicích.
Od zápalných střel vznikl v budově požár, který byl ihned místními bojovníky uhašen. Dalším zásahem z těžkého pancéře byla přeražena hlavní vodovodní stoupačka. Voda začala téci proudem s patra až dolů do krytu.
      
Mnoho lidí v té vzrušené době bylo prostě ve správný čas na správném místě, jako například praporčík Václav Slavíček. Bylo mu v té době pouhých devatenáct let. Ještě tři týdny po ukončení bojů o radnici byl nahluchlý…
Budova byla pod silnou palbou. Obránci leželi u oken v patrech novogotického křídla a nacisté zuřivou palbou přibili obránce k podlaze. Němci z vedlejší ulice nahnali civilisty, které posbírali v podzemních krytech a sklepeních v okolí, a donutili je odklidit barikádu na kraji Celetné ulice. Potom vjely na náměstí čtyři tanky….
Radnice hořela. Všichni, kteří nebojovali s německými jednotkami, se ihned zapojili do záchrany věcí z Radnice. Vynášeli z hořící budovy do blízké kavárny vzácné archiválie, gobelíny, historické sklo …. Přesto mnoho cenných věcí neuniklo zkáze….
 
Obrana budovy se dostávala do svízelné situace. Budova hořela. Obránci se drželi a neustoupili. Přesto bylo po skončení těžkých bojů zapomenuto na statečný boj obránců Radnice. Zásluhy byly připisovány osobám, které v inkriminovanou dobu ani v budově nebyly.
 
I když se nejedná přímo o obránce Radnice, četa četnictva pod velením Jana Hrabáka byla odpoledne 5. Května vyslána z budovy Zemského četnického velitelství na Malé Straně na pomoc Staroměstské radnici. Při projíždění přes Karlův most byli napadeni kulometnou palbou Němců od právnické fakulty. Plížením se přesunuli do Karlovy ulice a odtud na Staroměstské náměstí k Radnici. Zde již dostali první úkol – vrátit se k právnické fakultě a odstranit zde stojící dva tanky, které střežily hlavní velitelství SS v Praze. Cesta ale nebyla tak jednoduchá. Již v Maiselově ulici narazili na křížovou palbu německých kulometů. Nebylo možné se dostat kupředu. Ani po dvou hodinách bojů, kdy jim došly náboje a i pancéřové pěsti, které měly připravené na tanky. Byli nuceni se stáhnout zpět k Radnici…..
 
Boje pokračovaly dál a mnoho hrdinů zůstávalo neznámo….      
 
Praha však vydržela a ubránila se.
 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]