Profily



Ploština a Prdlov: Masakr, pokřivený mýtus a Englchen

 

 
„Chcípněte, jenom neštěstí jste do kraje přivedli!“ Tak takhle se moc o partyzánech v socialistickém dějepise moc nemluvilo. Snad jen s výjimkou knihy a posléze i filmu Smrt si říká Englchen. 
 
Její autor Ladislav Mňačko tam totiž byl. A nejen to. Masakr v pasekářské osady Ploština mu přivodil dostatečně silné trauma, aby se vzepřel tendenšním snahám vybudovat kolem partyzánského odboje mýtus viděný růžovými brýlemi za popěvku „Skal a stepí, divočinou, hladový a roztrhán. S puškou v ruce, ohněm v srdci, uhání vpřed partyzán.“
 
Ona totiž realita tak růžová, ani nadšeně heroická nebyla. Byla to mnohdy solidní prasárna. A masakr v Ploštině je toho přímým důkazem.
 
Psal se duben roku 1945 a blížil se konec války. Fašistická klika však i s předtuchou blížící se agónie nemilosrdně kopala kolem sebe. Na Moravu, do okolí Zlínska se již koncem roku 1944 přesunula část partyzánů se zkušenostmi ze SNP, stejně jako jejich ruských velitelů a poradců, jejichž úkolem bylo připravit půdu pro 1. Československý armádní sbor a následně mu pomoci s osvobozováním Československa. A moravsko – slovenské pomezí se svým skalnatým terénem bylo ideálním útočištěm. V únoru se tak rozmístili v okolních pasekářských osadách a Ploština se stala jejich základnou, kterou s blížícím se koncem války podporovalo stále více lidí. Stejně tak se stále častěji přidávali noví dobrovolníci toužící bojovat proti fašismu. Mezi nimi, samozřejmě i konfidenti, s naprosto opačným záměrem.
 
Tito dva se jmenovali Oldřich Baťa a František Machů a přišli s historkou, že jsou pronásledováni gestapem. Jejich práce byla prostá. Vyzvědět co nejvíce informací, poté z noční hlídky, uprchnout a vše do detailu nahlásit na zlínském gestapu. Není proto divu, že to, společně s protipartizánskou skupinou Josef, vedenou Wernerem Tutterem, začalo s koncem března plánovat drsná represivní opatření. Jejich začátek byl dostatečně alarmující. Už 2. dubna jednotky SS vypálili Juříčkův mlýn v Leskovci (kde byl tajný lazaret partyzánů) a vyvraždili celou rodinu majitele.
 
Nedařilo se ani na Ploštině. Dne 5. dubna si smrt přišla pro velitele oddílu Nikolaje Kostina a jeho nástupce Griška Slepcov evidentně postrádal jeho autoritu. Někteří z pamětníků, především z okolních vesnic, dokonce vypověděli, že partyzáni byli neustále opilí a po vsích se pohybovali i ve dne. Jisté bylo jedno - soudržnost a disciplína partyzánů byla touto nešťastnou smrtí značně narušena. A do toho se na ně valila lavina v podobě trestné výpravy SS a skupiny Josef. 
 
„Partyzáni v osudný den operovali na jiném místě a na Ploštině jich zbylo asi deset. Když zjistili, že se blíží komando SS, utekli v domnění, že když je tam vojáci nenajdou, jen domky prohlédnou a lidem neublíží.“ vzpomíná jeden z bývalých partyzánů, Jan Ondrovčák.
 
Trestná výprava fašistů jela podle klasického scénáře. Početní převaha několika stovek vojáků obklíčila Ploštinu. Zatáhla takzvaně síť a poté začala s represivními opatřeními. Ta na Ploštině byla obzvláště krutá. Jelikož v síti neuvízl žádný z partyzánů, vybili si Němci zlost na civilním obyvatelstvu. Během akce bylo v hořících domech a stodole zaživa upáleno 27 lidí z Ploštiny a okolních obcí.
 
„Já jsem ještě rok cítila spáleninu. Pořád jsem cítila to pečené lidské maso.“ (Božena Húšťová)
 
A po Ploštině následoval Prlov, který byl v ranních hodinách 23. dubna 1945 podobně jako Ploština obklíčen asi 600 příslušníky jagdkomanda z Vizovic a slovenské diverzní skupiny "Josef". Obyvatelé Prlova, které označil zrádce z nedaleké vesnice, byli odsouzení na smrt a po skupinách nahnáni do osmi hořících stavení a zbaběle stříleni do zad. Tři příslušníci partyzánské skupiny z Prlova byli téhož dne brutálně ubiti k smrti a pověšeni u Bratřejova. 
 
Posledními oběťmi na konci 2. světové války bylo 6 občanů, zastřelených 3. května 1945 při přepadení Vařákových pasek nad Prlovem.
 
Brutální tečka na závěr. Přišlo osvobození a začaly se sčítat body. Mnohý konfident obrátil kabát a stal se náruživým antifašistou. To je třeba případ jistého Vladimíra Hájka, dalšího konfidenta gestapa, který působil jako člen skupiny Ploština. Po válce se z něj stal hrdina vyznamenaný Eduardem Benešem, později příslušník StB, jemuž se masakr v osadě, která se mezitím stala tzv. hrdinskou obcí, pomohl ke kariéře. Naštěstí boží mlýny zamlely a v padesátých letech Hájka nemilosrdně semlela komunistická mašinérie.
 
Ovšem daleko kurióznější případ tehdejšího komunistického farizejství lze vidět v osudu již zmíněného Wernera Tuttera, který vedl protipartizánskou skupinou Josef. Ten byl sice odsouzen k šesti letům vězení, ale to byl jediný trest, kterého se od zřízení pořádajícího pravidelně pietní akce na Ploštině, kde se vzpomínala krutost a brutalita masakru, dočkal. V 60 a 70 letech Tutter, žijící v Německu, dokonce působil jako agent pro StB. Jednou zrádce, vždycky zrádce. 
 
A Ploština? Obyvatelé vypálených pasek dostali po válce mizivé odškodné ve formě  nově postavených  domů a zanedlouho byl na Ploštině postaven velký památník. Sem se každoročně sjížděly delegace soudruhů a pamětníků, aby uctili památku nevinných občanů. Představitelé komunistické strany, kteří pravidelně nosívali věnce a kytice k památníku a pronášeli zde své plamenné proslovy, tak vytvořili z Ploštiny mýtus. Samozřejmě mýtus o hrdinných partyzánech, kterým pomáhali hrdinní obyvatelé v příkladném boji proti fašismu, za což zaplatili životem. 
 
To že partyzáni zdrhli a nechali civilní lidi, kteří je podporovali na pospas brutalitě na níž se podílel muž, kterého později zřízení truchlící po jeho obětech, využívalo jako špióna, je jen detail. A Mňačkův Englchen? Netřeba asi podotýkat, že ten se za komunismu moc velké popularitě netěšil. Stejně jako film podle nihy natočený.
 
 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]