Profily



Obsadit pohraničí! (oddíl „Železo“)

 
Válka utichla, ale pohraničí žilo svým způsobem dál. Dezorientace a rabování. Do toho vstupují jednotky Revoluční gardy a československá armáda.
 
Zapraskání rozhlasu a z amplionu se ozval suchý úřednický hlas: „Pozor! Pozor! Upozorňujeme všechny příslušníky oddílu Železo, že jejich velitel vydal příkaz, aby se okamžitě shromáždili v prostoru Nučic. Jde o splnění závažného úkolu!“
 
Je 13. května 1945. Na velitelství „Alex“, ČNR i na velitelství Zpravodajské brigády mají všichni jasno. Je potřeba ihned jednat. V pohraničí vládla nejistota. Nedalo se odhadnout, zda se v pohraničí podaří paralyzovat mnoho měsíců připravované nacistické podzemní hnutí. Nepřátelsky naladění sudetští Němci měli nesporně dostatek zbraní, byli zde lidé, kteří měli frontové i záškodnické zkušenosti. V pohraničí se neukrývali pouze němečtí zběhové, zahnaní do lesů rychlými tankovými operacemi armád protihitlerovské koalice, ale i vojáci, kteří se útěkem z pohraničí snažili zachránit si život. Řada jich ale v lesích zůstávala úmyslně, protože doufali, že dojde ke konfliktu mezi Spojenci a že jejich služeb bude potřeba.
 
Ministr obrany Ludvík Svoboda na poradě vzniku oblastního velitelství předal pokyn:
„Obsadit vojensky Sudety a vyčistit od zbytků německé branné moci, zajistit pořádek a bezpečnost, spolupracovat při plnění úkolů s jednotkami Rudé armády, okresními a místními národními výbory.“
 
K tomuto rozkazu byl přidán ještě dodatek, který je ale výsledkem až dalších porad a jednání:
 
1 – Pomocí místního obyvatelstva proveďte sběr německými jednotkami zanechaného nebo poškozeného vojenského materiálu. Materiál uložte ve vhodných skladištích a zajistěte. O spolupráci požádejte okresní a místní národní výbory.
 
2 – Všechny Němce vykažte z území historických hranic. Pro udržení chodu zemědělství a průmyslu (papír, sklo, textil atd.) ponechte dostatečný počet dělníků a zaměstnanců, kteří zůstávají na místě jako cizí dělníci bez občanských práv.
 
Na základě těchto rozkazů byly vypraveny pancéřové vlaky, které již měli k dispozici povstalci za pražského povstání. Úkol byl jasný – průzkum a žádné slitování. Vlak Železo pod velením nadporučíka Františka Nohy jako první tykadlo vyrazil do pohraničí. Další vlaky je následovaly – Žižka a Vršovice. Ty měly za úkol následovat vlak Železo a pomoci při nepokojích. Jejich trasa byla určena: Louny – Most – Duchcov – Teplice. Oddíl Toledo pod velením nadporučíka Káše pak plnil úkoly na trase Lovosice – Ústí nad Labem – Teplice.
 
- Němec zůstal naším nesmiřitelným nepřítelem…
- Nepřestaň nenávidět Němce…
- Chovej se k Němcům jako vítěz…
- Buď tvrdý k Němcům…
- Také německé ženy a hitlerovská mládež nesou vinu na zločinech Němců. Buď neústupný i k nim…
(Z desatera pro československé vojáky v pohraničním území, vydaného generálem Karlem Klapálkem formou rozkazu)
 
Je 15. května 1945 – 10:20 hodin – oddíl Železo je nastoupen: 360 vyzbrojených příslušníků, z toho 13 důstojníků a 7 žen je připraveno plnit svoje úkoly. Vlak se rozjel a vydal se do oblasti, které se již nikdy nebude říkat Sudety.
 
Situace byla velmi složitá. Z pohraničí začaly přicházet zprávy o rabování a „nevhodném“ počínání Revolučních gard. Např. v Jeníšově Újezdě 6 příslušníků RG vyrabovalo v opilosti dům s německými obyvateli a znásilnilo ženy v domě. Potom dokonce stříleli po vojenské hlídce. Při chycení jednotkami čs. armády byli příslušníci RG vyvedeni na dvůr za dům a zastřeleni. 
 
Další vlaky se vydávaly za oddílem Železo. Např. z Mělníka vyrazil vlak s nápisem „Uhříněves“ ve směru na Varnsdorf a projel na Českou Lípu. Další obrněný vlak „Smíchov“ projel po břehu Labe až do Děčína – Podmokel. Při průjezdu Litoměřicemi došlo k incidentu. Přes koleje byly nakladeny nádražní pražce. Když vlak před překážkou zastavil, byla na vlak zahájena palba z pušek a kulometů. Při přestřelce byli dva Němci zabiti a dva těžce zraněni.
 
Nechme ale vypovídat osobu nanejvýš povolanou – velitele oddílu Železo, nadporučíka Františka Nohu. Ve svých pamětech uvedl některé skutečnosti, na které by již rád zapomněl, ale stále se to vrací. Taková byla doba:
 
„Všechno, co jsme v pohraničí viděli a zažili, tak po pravdě musím říci, že bych o tom již raději nemluvil. Hlavně proto, že když jsem to někde vyprávěl, tak si mysleli, že nadsazuji. Ale bylo to skutečně tak. Mnoho lidí, kteří ani v povstání nebo po něm nevystrčili ven nos, si nedokáže představit, čím vším jsme se museli prodírat. Byli jsme bojový oddíl a šli jsme opět do boje. Do boje ale již v době míru… Jeli jsme po železnici. První, na co jsme narazili, tak byla nádraží. A ta byla obrazem tamní složitosti. Doslova přetřískaná. Na každé sebemenší stanici byla sta a sta lidí a koleje plné vlaků. Lazaretní vlaky, vlaky s Němci, vlaky s příslušníky wehrmachtu a válečnými zajatci. A to nejhorší – vlaky s repatrianty, s lidmi, teda spíše co z nich zbylo, protože to byly pouze kostry, které se vracely z koncentračních táborů. Nejrůznější národnosti: Francouzi, Dánové, Poláci, Rusové, Nizozemci… Mnozí neměli co jíst. Výkaly pokrývaly celá kolejiště i okolní prostory.   
 
Německý personál na nádraží se o koncentráčníky nijak zvlášť nestaral, a když, tak velmi mizerně. Na mnoha místech jsme byli vůbec prvními československými nebo spojeneckými vojáky, kteří se zde objevili.
 
Museli jsme na situaci reagovat. A to někdy i velmi tvrdě. Tvrdě a bez kompromisů. Museli jsme se postarat o lidi z koncentráků a zajateckých táborů. Vždyť nebýt nás, tak by tam umřeli hladem, nemocemi nebo z nedostatku hygieny. A to již bylo týden nebo dva po válce. Vydal jsem pokyn – koncentráčníci budou ode dneška spát v postelích, i kdybychom měli místní Němce vyházet z bytů. A přednosta nádraží dostal za úkol pro ně sehnat jídlo. Měl na to časový termín a věděl, že když příkaz nesplní, zastřelíme ho. Jinak to skutečně nešlo – nehnuli bychom se z místa. Museli jsme být tvrdí, protože když jsme ukázali sílu, tak Němci zvadli. Museli jsme je i často odzbrojovat. Nejhorší situace byla, když jsem musel nechávat vždy jednoho důstojníka s malou četou na místě, obklopeného spoustou Němců. Umíte si představit, co by se stalo, jakmile by pancéřové vlaky Žižka a Vršovice zmizely za nádražím, kdybychom tam už před tím neudělali dojem, že budeme s každým, kdo se postaví proti nařízení, jednat nekompromisně? Už bychom ty naše kluky nemuseli najít živé. Jinak to skutečně nešlo.
 
Dost často jsme se ale setkávali i s odporem. Například – zbraně měl vlastně každý. Střílelo se na nás z každého druhého lesa. Nemohli jsme rozlišovat, zda se jedná o organizovaný odpor, nebo dezertéry, prchající vojáky, smečky hladových či polozdivočelých lidí, kteří nevěděli, že je konec války. Stříleli prostě na každého, kdo se dostal na mušku. To až později jsme mohli rozlišovat, co je dílem werwolfů a co je zřejmě „náhoda“.
 
Kdejaký Němec byl ozbrojen. Všude se ještě válely metráky munice, pušek, kulometů, třaskavin. A my jsme si nemohli dovolit, aby docházelo k úrazům a vraždám prvních českých lidí, kteří se sem za námi stěhovali – železničáři, poláci, pracovníci vznikající bezpečnostní služby a další. Kamkoliv jsme dorazili, vydali jsme vyhlášku, že do té a té doby musejí být všechny zbraně odevzdány. Potom jsme provedli razii. U koho se našla zbraň, s tím byl konec. V takovém Oldřichově jsem velení svěřil mladému chlapci – Karel Čiháků. Měl hodnost vojína, ale umět tak zavést pořádek, že jsme koukali. Němci mu v krátké době odevzdali tolik zbraní, že to zaplnilo celou místnost.
 
Byly to složité poměry a my jsme museli být tvrdí. Ano, museli jsme být tvrdí, ale jako Němci za války jsme se nechovali. Ale kvůli čemu se budím ještě dnes, tak to byly děti. Hladové a vystrašené děti. Vzpomínám na hladové německé děti, které se v hloučcích potulovaly kolem každého nádraží, kam jsme přijeli. Těm jsme dali najíst, i kdybychom si sami měli odtrhnout od úst. Děti přeci za nic nemohou.
 
Když o tom přemýšlím po letech, nikdo jiný na mém místě by se stejně nemohl chovat jinak. Musel by se zachovat stejně. Taková byla doba a takové byly podmínky. Jinak to prostě nešlo…"
 
Potud osobní vzpomínky. Ano, oddíl Železo splnil svůj úkol. Zajistil stovky kilometrů železničních tratí a několik desítek nádražních zařízení. Do Prahy kromě toho putovalo asi 400 vagonů nejrůznějšího materiálu, který byl nalezen v opuštěných evakuačních soupravách na jednotlivých nádražích, látky, potraviny, lékařské potřeby atd.  
 
Ještě jednou byl použit oddíl Železo, a to na Broumovsko. Byla zde velmi svízelná situace, a tak se vedení v Praze rozhodlo využít zkušeností z pohraničí a vydalo rozkaz. 
 
Koncem června dorazil oddíl Železo do Broumova. Jakmile se velitel Noha a bezpečnostní pověřenec Sýkora seznámili se situací v Broumově, projevili nesouhlas s dosavadním postupem. Střetly se názory tvrdé – zatknout ihned všechny bývalé funkcionáře NSDAPA, a umírněné – nechat to být a žít pospolu.
Umírněnost se ale nevyplatila.
 
Dva neznámí muži (podle jiných pramenů to byli tři útočníci) v civilním oděvu podnikli útok na stráž stojící u rohu broumovské věznice. Ihned byl vyhlášen poplach pro prapor ve vlaku v Broumově a povolána druhá část – bývalé Toledo – z Meziměstí u Broumova. Celé město bylo obklíčeno a začalo rozsáhlé pátrání po pachatelích a jejich pomahačích.
 
Pátrání bylo nakonec úspěšné. Byla objevena skladiště zbraní a rozsáhlá síť werwolfů.
 
 
  
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]