Profily



Eichmannova cesta přes holocaust až k izraelské oprátce.

 

 
Celkem vzato, Otto Adolf Eichmann, který se narodil v Solingenu, tam kde dělají světoznámé nože, nikdy moc ničím nevynikal. Snad jen svým antisemitismem, ale ostatně i ten byl všem nacistickým pohlavárům bližší než feťákovi injekční stříkačka. Přesto se však Eichmannovi podařilo získat pověst odborníka. Odborníka konečné na řešení židovské otázky. 
 
Počátek jeho odborností by se dal vystopovat do Rakouska, která bylo tzv. "Anschlusem“ roku 1938 připojeno k Hitlerově Říši. Eichmann s pověřením fuhrera (se kterým ostatně navštěvoval stejnou školu, jen s patnáctiletým odstupem)  založil Ústřednu pro židovské vystěhovalectví (Zentralstelle für jüdische Auswanderung) a dohlížel na zatýkání a likvidaci Židů.  A společně jak se fašistické Německo rozpínalo, začal po anektovaných, či dobytých územích cestovat i Eichmann. Od Slovenska (podílel na přípravě nařízení k tzv. postrku asi 7 500 Židů na území, které bylo připojeno k Maďarsku), přes Protektorát Čechy a Morava (kde se mu výrazně nedařilo a tak mu musel pomoci jeho nadřízený Heydrich), až po Polsko (které se svými ghety stalo přestupní stanicí pro další fázi, kterou měla být likvidace). Všude bylo dostatečné množství Židů, které bylo třeba perzekuovat a posléze přesunout a zkoncentrovat. Což byl samozřejmě jen začátek. V lednu 1939 vzniká na ministerstvu vnitra Říšská ústředna pro židovské vystěhování a jejím šéfem se stává právě Eichmann, v té době již uznávaný jak největší expert v tomto oboru
 
22. června 1941 napadlo Německo Sovětský svaz a prvopočáteními úspěchy opojený Hitler se rozhodl značně přitvrdit. A tak v létě 1941 povolal Heydrich Eichmanna do Berlína, kde mu oznámil, že vůdce si přeje „konečné řešení židovské otázky“, tedy fyzickou likvidaci Židů. Eichmannův úkol v připravované smrtící mašinérii byl prostý a jednoduchý. Organizoval transporty Židů z různých částí Třetí říše na východ, kde byli likvidováni speciálními oddíly SS. Masové hroby setak začaly rychle naplňovat a během inspekce „plnění“ jednoho z nich se Eichman málem pozvracel. Žaludek mu vypověděl. Asi si hromadnou smrt představoval trochu jinak. Ostatně o mnoho let později, před izraelským soudem, vypovídal, že stejnou hrůzu mu naháněli během inspekcí Osvětimy i plynové komory.
 
Na přetřes tedy přišly i další techniky a možnosti hromadného zabíjení. Samozřejmě že ne kvůli Eichmannově útlocitu, ale spíše kvůli efektivitě. Židů bylo stále mnoho a Hitler toužil po jejich úplném a totálním vyhlazení.Experimenty s autobusy smrti, které se plnily výfukovými plyny nedopadly na výbornou a klasické vraždění kulometnými salvami se prodražovalo. I náboje něco stojí. Východiskem z této prekérní situace se tak stal nechtěný objev německé chemičky IG Farben, který vzápětí vstoupil do pohnuté historie Holocaustu jako plyn Cyklon B. Poprvé byl použit v září 1941 v Osvětimi na ruských zajatcích. Továrna na smrt tak získala svou nejefektnější a nejúčinější metodu, kterou po ní brzy převzaly i ty další.
 
Rok 1944 zastihl Eichmanna v Maďarsku, kde se dal okamžitě do práce. Polské Osvětimské plynové komory začaly hladově polykat tisícovky maďarských židů, kteří tam byly, v rámci očisty země, neprodleně transportováni. Během několika měsíců (od května do začátku července 1944) se tak Eichmannovi a jeho aparátu podařilo vypravit do Osvětimi transporty se zhruba 440 tisíci Židy z maďarských provincií. Pak, když jsou již osvětimské plynové komory mimo provoz, vysílá na pochody smrti, vedoucí do Německa a Rakouska téměř 80 tisíc dalších obětí.
 
Jenže karta se již obrací a Eichmannovi začíná být, stejně jako ostatním nacistickým pohlavárům jasné, že bestialitu a genocidu takového rozsahu nebude možné ukrýt, ani popřít. Koncem roku 1944 tedy Eichmann utíká před blížící se Rudou armádou do Berlína a když začíná být horká půda i zde tak do Alp, kde se jako prostý řadový vojín SS se jménem Otto Eckmann vzdal americké hlídce.
 
Ve strachu před prozrazením utíká ze zajateckého tábora, potuluje se Německem, pracuje na farmách až se mu konečně podařilo navázat kontakt s bývalými soukmenovci. S pomocí organizace bývalých členů SS ODESSA a s vatikánským pasem na jméno Ricardo Klement odjel v roce 1950 do Argentiny. Zde se Eichman pod novým falešným jménem zabydluje a dokonce v Buenos Aires zakládá farmu, specializovanou na chov králíků. Za Eichmannem přijela po čase i jeho rodina - manželka se třemi syny. V Argentině se jim narodil ještě další syn Ricardo. 
 
Izrael však nezapomíná a i kdyby, na strůjce holocaustu, který měl na svědomí přes pět milionů Židů, prostě nelze zapomenout. Na počátku byla pohlednice, kterou z Argentiny  zaslal šéf dokumentačního střediska Simon Wiesenthal veliteli Mossadu Isseru Harelovi. Na ní bylo německy napsáno: “Viděl jsem to špinavé prase Eichmanna. Žije v Buenos Aires…“ 
 
 Eichmann tak byl po patnácti letech vypátrán, na jeho osobu je okamžitě nasazen agent Zvi Aharoni a po kladném potvrzení identifikace již Mosad plánuje únos. Kompromis nepřichází v úvahu. Je rozhodnuto, že Eichman musí být unesen a potrestán za každou cenu. I za cenu diplomatického konfliktu.
 
Eichmann byl unesen 11. května 1960 v době, kdy se v Argentině konala oficiální návštěva izraelské delegace, ku příležitosti oslav 150. výročí nezávislosti. Izraelské komando Eichmanna zadrželo u něj v bytě na předměstí Buenos Aires právě v době, když se podle vysledovaného obvyklého scénáře vracel domů ze zaměstnání. Izraelská tajná služba jej o deset dní později (do té doby byl držen v konspirační vile) navlékla do uniformy pracovníka izraelské letecké společnosti El Al a pod vlivem sedativ jej propašovala na palubu letounu s izraelskými představiteli, kteří o přítomnosti "slavného" pasažéra vůbec nic netušili. Atentát se sice zdařil, ale současně vyvolal celosvětový skandál, neboť jelikož agenti Mosadu uskutečnili svou operaci na území cizího suverenního státu bez jeho souhlasu.
 
To však na výsledku nic nezměnilo. Eichmanův proces trval od 11. dubna do 14. srpna 1961. Odborník na konečné řešení židovské otázky byl v první a druhé instanci odsouzen k trestu smrti. 1. června 1962 krátce po půlnoci (někdy se proto uvádí datum 31. května) byl popraven. Jde o jediný vykonaný trest smrti v dějinách Izraele. Po popravě bylo jeho tělo spáleno a popel rozmetán nad Středozemním mořem mimo izraelské výsostné území. 
 
"V životě bylo pro mě nejdůležitější poslouchat rozkazy," napsal Eichmann ve svých pamětech. Podle archivů ale nebyl pouhým zaslepeným příjemcem rozkazů, nýbrž "idealistou", který litoval pouze toho, že se mu nepodařilo vyvraždit všechny Židy. "Nesplnil jsem svůj úkol pořádně, mohli jsme udělat víc," řekl v jedné nahrávce z Argentiny. Pak, po několika letech, krátce před tím, než mu oprátka definitivně sevřela krk, jeho poslední slova zněla: "Ať žije Německo. Ať žije Argentina. Ať žije Rakousko. Nikdy na ně nezapomenu. Pozdravuji svou ženu, rodinu a mé přátele. Jsem připraven. Za krátký čas se znovu setkáme. Umírám s vírou v boha." 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]