Profily



Jak vznikl armádní sbor, který nikdo nechtěl

 

 

Neutuchající touha bojovat proti fašistům, moudrý tatíček Stalin, který pochopil a vyslyšel potřeby rodících se druhů ve zbrani, generál Ludvík Svoboda s dobráckou tváří Ladislava Chudíka.
 
Tak to jsou jen fragmenty filmu režiséra Otakara Vávry Sokolovo, v němž se kromě drsného křtu ohněm hovoří i o založení 1. Československého armádního sboru v uralském Buzuluku. Realita tak idylická samozřejmě nebyla.
 
Příběh jednotky, která byla po celou dobu války svárem a  předmětem politického boje mezi Benešovo exilovou londýnskou vládou a Gottwaldovým exilovým vedením KSČ, se začal psát okamžitě po okupaci Čech a Moravy, společně se vznikem Slovenského profašisticky orientovaného státu, kdy stovky lidí, místo aby se podrobili, prchli za polské hranice, kde je zpočátku přivítala polská nevraživost a posléze nebezpečí další fašistické agrese spojené s napadením Polska. Jejich další štací se tak logicky stal Sovětský svaz, kde se jim nevedlo o nic moc lépe. Díky faktu, že Stalin v té době ještě kamarádil s Hitlerem a tak uprchlíci před jeho zvůlí (s výjimkou kovaných komunistů, sdružujících se kolem Klementa Gottwalda) nebyli zrovna dvakrát vítaní. Mnozí v nich skončili jako nežádoucí živly v gulagu.
 
Jenže pak Hitler napadl i Sovětský svaz a situace se změnila. Československý vojenský legion nabízející ústy Ludvíka Svobody pomoc již nenarážel na zeď mlčení. A tak vše spělo k Silvestru roku 1941, kdy se v Buzulukusešla různorodá skupinka 15 lidí, mezi kterými bylo kromě podplukovníka Ludvíka Svobody i osm dělníků z plzeňské Škodovky.
"To byli strašně zruční lidé, dokázali postavit palandy, dokázali postavit latríny," vzpomíná pamětník a historik Miroslav Brož. Bez škodováků by první dobrovolníci ani neměli s čím cvičit. "Udělali makety zbraní, protože jsme neměli zbraně," dodává.
 
Což však nebylo jediným problémem. Formující se jednotka, která byla oficiálně na popud československých komunistů, kteří podpořili prosby legionu a z vlastiuprchlých Čechoslováků, že chtějí bojovat, založena 7.2.1942, neměla zhola nic. Nakonec se o první Čechoslováky postarala polská armáda, která později poskytla i 3 000 uniforem, původně z britských zásob.
 
Bojovat chtěli všichni, ovšem ve svém nadšení okamžitě narazili na nevoli londýnské exilové vlády, které se vznik československé jednotky na cizím, nadto komunisticky orientovaném, území, vůbec nelíbil. Ovšem nadšení vojáků překonalo s podporou Stalina, který si chytře uvědomil politický význam jednotky, i tuto překážku. Navíc jednotka začínala rychle sílit. Kromě zmíněného legionu se do ní houfně hlásili i  českoslovenští občané, žijící v SSSR, slovenští zajatci a přeběhlíci, původně bojující v slovenské armádě proti SSSR, později i volyňští Češi. Není bez zajímavosti, že většina prvních 900 vojáků, kteří se do útvaru přihlásili, byli českoslovenští Židé, kteří se s rasistickými předsudky setkávali i v Sovětském Svazu.
 
Se stále sílícími počty dobrovolníků pak v červenci Ludvík Svoboda hrubě porušil subordinaci, obešel exilovou vládu a o nasazení požádal přímo Stalina. Sovětský vůdce pak nařídil Čechoslováky o síle 979 mužů a 38 žen vyzbrojit. A tak 15. července kdy byl naplněn stav pro jednotku byl československý bojový útvar oficiálně schválen. Organizace a výcvik jednotky (v duchu stanov československé předmnichovské armády) byly podle očekávání svěřeny podplukovníkovi Ludvíku Svobodovi, s odůvodněním, že má zkušenosti s velením dobrovolnické jednotky z Polska.
 
Odvedenci se kromě tvrdého vojenského výcviku potýkali s tíživou zdravotní situací, krutou zimou a horkým poduralským létem. Často byli odesíláni na různé hospodářské práce. Zázemí měli ve staré buzulucké škole, která dříve sloužila jako kasárna. Přestože nosili anglické uniformy, skvěl se jim na čepicích československý lvíček. Zapomeňte však na idylku bratrů ve zbrani. V různorodém kolektivu celkem přirozeně docházelo k názorovým třenicím. Navíc pro mnoho "vojáků" byla účast v této jednotce vykoupením ze sovětských zajateckých táborů., kde se ocitli po sovětské agresi v Polsku. Ačkoliv se velení snažilo všemožné nacionalistické, antisemitské a komunistické vášně tlumit, ocitala se jednotka pod stále soustavnějším vlivem československých komunistů a sovětské tajné policie NKVD. Náčelník československé vojenské mise v SSSR plukovník Heliodor Píka o tom v depeších informoval exilovou vládu v Londýně, ta však na dění v SSSR neměla vliv. Piku to pak v budoucnu stálo vykonstruovaný proces (více zde)
 
 Dne 30. ledna 1943 pak 1. Československý armádní sbor míří z Buzuluku na frontu do prostoru Charkova, kde 8. března prošel prvním bojovým křestem v bitvě u Sokolova (více o bitvě ZDE), kde nepustili Němce za linii řeky Mže, zničili 19 německých tanků, 5 samohybných děl a 300-400 nepřátelských vojáků, čímž splnili svůj úkol, což mělo ohlas jak v okupovaném Protektorátu, tak v ostatních zemích protifašistické koalice. A teprve tehdy až londýnská exilová vláda vojáky z Buzuluku uznala a začala respektovat.
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]