Profily



Alois Brunner: Vrchní nepolapitelný vykonavatel holocaustu

 

 
S holocaustem ne asi nejvíce spjato jméno jeho projektanta Adolfa Eichmanna. Většina lidí tak snadno přehlédne jméno Alois Brunner. Ten Alois, o němž Eichman mluvil jako o svém nejlepším muži.
 
Rakušan Brunner (8.4.1912) byl totiž zapáleným a více než aktivním nacistou, disponující až extrémní nenávistí k židům. Navíc měl skvělý organizační talent, což z něj udělalo dokonalého kandidáta na post Eichmannova asistenta.
 
 
Svou potřebu „potírat židovské zlo“, jak své činy nejednou charakterizoval, projevoval tento původně vyučený prodavač z maďarské obce Nádkút (později Rohrbrunn) již v mládí. A zároveň si tím odstartoval velkolepou kariéru. Do tehdy ještě ilegální nacistické strany NSDAP vstoupil ve svých devatenácti letech a v roce 1933 kvůli vstupu do rakouské legie německé armády odjel do Německa. Kde poznal Eichmanna. Po anšlusu Rakouska (připojení Rakušanů k Říši) se vrátil domů a stal se zaměstnancem vídeňské Ústředny pro židovské vystěhovalectví, kterou Eichmann založil. Načež se pilně pustil do díla. Začal tím, že od Židů vyčistil Vídeň a vysloužil si tak Eichmannův obdiv. Ten ho okamžitě povolává do Berlína. Místní likvidace Židů neprobíhá k jeho úplné spokojenosti. Je pomalá. A Brunner se osvědčuje i zde. Je totiž vražednou sviní z přesvědčení. A to je zlé.
 
 
„Buďte rádi, že jsem vyčistil krásnou Vídeň od Židů.“ (z Brunnerova rozhovoru pro deník Kronen Zeitung, 1987)
 
I v následovných letech se Brunner pečlivě a pilně staral, aby dobytčí transporty mířící do bran vyhlazovacích táborů, popřípadě přímo k ústí plynových komor spojených s krematoriem byly nacpané do posledního možného místečka. Když od října 1942 do ledna 1943 působil v Eichmannově referátu, do plynových komor deportoval 56 tisíc berlínských Židů, později v Soluni nechal zavraždit 50 tisíc Židů. Jeho další zastávkou byla Paříž, kde se stal velitelem internačního tábora Drancy, kam nacisté deportovali Židy předtím, než je posílali na smrt do Osvětimi. Když Brunner město na Seině v srpnu 1944 opouštěl, měl na svědomí 23 500 Židů. S blížícím se koncem války přesídlil na Slovensko. A tam se pochopizelně své „skóre smrti“ snažil ještě o nějaký ten tisíc navýšit. Z koncentračního zábora v Seredi, jehož se stal velitelem, odeslal do února 1945 poslal do vyhlazovacích táborů „svých“ posledních 13 tisíc židovských obyvatel.
 
 
"Izrael mě nikdy nedostane. Židé si zasluhovali zemřít. Byly to odpadky. Jsem se svým životem spokojen. Kdybych mohl, udělal bych to znovu. Jediné, co mě pobuřuje, je, že v Evropě ještě žijí Židé." (z Brunnerova rozhovoru pro časopis Bunte, říjen 1985)
 
S koncem vály Brunnerovi, jako každému válečnému zločinci začaly problémy. Pud sebezáchovy mu velel vypařit se jako pára nad hrncem. Úplný konec války tak strávil se změněnou identitou v Čechách, odkud byl pak odsunut jako sudetský Němec. Pod falešným jménem pak pracoval jako řidič náklaďáku pro americkou okupační správu v poválečném Německu. V tu dobu měl již samozřejmě své čestné místo na listině hledaných válečných zločinců. Nakonec díky klice bývalých esesáků, napomáhající „kamarádům na útěku“ získal v roce 1954 pas na jméno Georg Fischer, se kterým se přes Egypt dostal do Sýrie.
 
 
"Z doposud žijících zločinců Třetí říše je Alois Brunner v mých očích absolutně nejhorší. Adolf Eichmann navrhl plán zničit židovstvo, Alois Brunner je realizoval... Dalo by se říci, že Eichmann byl hlava a Brunner výkonná paže, ale to by snižovalo Brunnerovu roli." (Simon Wiesenthal)
 
V té době měl již samozřejmě za zadkem jak lovce nacistů, tak i Mosad, tedy izraelskou rozvědku, která měla o jeho polapení eminentní zájem. Ovšem Izraelci zde narazili na velkou neochotu syrských úřadů. Jejich stanovisko bylo prosté: „V naší zemi se žádný muž jménem Alois Brunner nevyskytuje!“ Není divu, s ohledem na fakt, že Brunnera využívala syrská zpravodajská služba, jako "zvláštního poradce". Údajně se spřátelil i s prezidentem Háfizem Asadem, údajně trénoval kurdské povstalce proti Turecku a prodával zbraně povstalcům v Alžírsku v jejich boji za nezávislost proti Francii. Mosad se ale jen tak lehce nedal. Na Brunnerovu adresu tak putovaly balíčky s výbušninou. Díky jednomu přišel o oko, díky dalšímu o čtyři prsty. Slabá náplast za miliony zmařených životů. 
 
 
Alois Brunner se totiž vypařil. Dokonale. Od devadesátých let se vůbec neví kdy a zda vůbec zemřel. Koncem devadesátých let se objevily zprávy, že zemřel v roce 1996, ale poté byl zase údajně viděn v Damašku. Dokonale se nad ním zavřela voda a nepomohly ani mezinárodní zatykače, ani vypsané několikamilionové odměny slíbené za informace vedoucí k jeho osobě. Ovšem vzhledem k postupujícímu času je už dnes zcela nepravděpodobné, že by se Eichmennův muž někdy dočkal dopadení a tím pádem i spravedlnosti. A tak zůstaly jen židovské naděje, že tento zločinec, pokud už umřel, slespoň umíral hodně pomalu a hodně bolestivě.
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]