Profily



Leonid Morozov ve stalinově městě 8: Ivan

 

 
Mrzlo až praštělo.Chumelenice sice s ránem ustala,přesto se však Morozovovi nechtělo ven.Ale což, služba není družba.Trosky města za nimi byli čisté.Boj o Stalinův hrad se chýlil ke konci.Německé hordy  byly v obklíčení a nyní už zbývalo jen zlomit jejich poslední zoufalé odpory.
 
„Hej, Váňo,pašli!“kývl na něj Kyril Voděnko,jeho druh ve zbrani.Oba muži vyrazili závějí směrem k železniční stanici na periferii trosek.Úkol byl prostý,prověřit třetí obrannou linii a současně navázat spojení s praporem NKVD,který se čerstvě usadil na jejím severním okraji.Prostě malá zimní procházka.
 
Nádraží připomínalo jeden velký nedisciplinovaný úl. Tvořily jej převážně sibiřské jednotky. Mohutní silní chlapi v tlustých kožiších, z jejichž dechu byla permanentně cítit vodka. Čert ví,kde ji  ti medvědi pořád brali. Povídalo se,že mnohdy vyráželi  na loupežné výpravy,kterými si zajišťovali další přísun alkoholu a jídla. Jedno se jim, ale upřít nedalo. Byli to stateční bojovníci. Když přišlo na věc, rvali se do posledního dechu. Reagovali okamžitě, bez rozmyslu, bez emocí a jejich pověst vyvolávala v nepříteli strach. Mezi Němci se o nich šuškalo, že jsou nezranitelní, což byl samozřejmě nesmysl. Základ této historky byl v jejich huňatých kožiších, impregnovaných nevábně vonícími příměsmi, sádlem a čert ví jakým humusem, po kterém se najednou svezla nepřátelská kulka,místo aby zasáhla svůj cíl.
Sibiřský štáb připomínal opilecký večírek. Po úvodních formalitách se Kyril zeptal na pozici zadržovacího praporu.
 
„Těch sviní jest na severu,“mávl rukou obrovitý kapitán a přihnul si z flašky. „Naštěstí,“dodal v zápětí. „ Smrdí  jako prašiví psi. Vrazi vlastních. Berijovi supi.“ Pak si odříhl a odpotácel se ke stolu, za který těžce usedl. 
 
Morozov a Voděnko se poté, co se posilnili pořádnou dávkou špiritusu, chystali na druhou část své mise. Tábor NKVD byl skutečně na dohled. Náhle Voděnko zpozorněl. „Čort vazmi !“ vydech překvapeně a podával Morozovovi dalekohled. Nebylo pochyb. Na severní ležení se řítilo několik německých, charakteristicky hranatých tanků. Pěchota je následovala. V okulárech dalekohledu byl jasně vidět zmatek a shon. „Tanky na severním směru!“zařval Voděnko. Sibiřský kapitán byl u nich okamžitě a opilecké oči získaly okamžitě tvrdost bojovníka. Pátravě se zadívaly do dálky. „Je to jen malá jednotka. Asi se probila z přední linie. Zoufalci. Chcípají hlady a tak si jdou pro žrádlo. Nebo pro smrt. Práce pro malé děti.“
 
Prapor na severní straně stejný názor neměl. První výbuchy tankových střel vytvořily v jejich postavení stejnou atmosféru, jako když rošťák hodí velký kámen do mraveniště. „Rebjata! Připravte se na boj!“ zahulákal kapitán. Opilí obři povstali. „Připravte se, chlapci moji, bude legrace. Natrhneme pár německých prdelí. Sežereme pár germánských plechovek!“
 
Zhruba o dva kilometry dále zuřila apokalypsa. První tanky překonaly obranný val a svými pásy drtily těla nedostatečně vyzbrojených vojáků zadržovacího praporu. Kulomety, zvyklé ohlodávat vlastní vojáky až na kost,byly k ničemu. Hlavně sklopené nízko mířily do lidí. Zoufalý řev bolesti byl slyšet až k nádraží.
 
„Nevyrazíme?“ zeptal se jeden z vojáků.
„Dočkej času, Serjožo,“zasmál se tvrdě kapitán.Přece bys ty chlapce nechtěl připravit o tu radost,konečně se porvat s nepřítelem.“
 
Zadržovacímu praporu se podařilo zlikvidovat jeden tank. A po něm druhý. Pud sebezáchovy z nich konečně udělal bojovníky. Zbytek  už byl velké sousto. Skupinka vojákův čele s majorem se dali na panický ústup. Běželi přímo k nádraží.
„Jen se na ně podívejme, na hrdiny,“zavrčel Sibiřan. Střílet vlastní do zad jim jde,ale postavit se nepříteli neumí.“
 
Ze severního ležení zbyly trosky. Z tanků vylézali němečtí vyhublí, zarostlí vojáci, hledající něco k snědku. Jako zbídačené kobylky. Kam se poděly zbytky jejich nadlidství. Zůstala jen hladová zvířata instinktivně bojující o kus žrádla. A potom o život. Zbytky zadržovacího praporu dobíhaly k nádraží. Uvítaly je napřažené pušky.
 
„Proč jste nezahájili protiútok?“ řval na ně z dálky jejich velitel. „Neviděli jste, že nás napadl nepřítel?“
Odpovědí mu bylo mlčení. Pak Sibiřan krátce,ale důrazně promluvil.
Vrchní velitel Stalin dal jasný příkaz. Bojovat do posledního muže za záchranu Stalingradu! Zpátky ni krok. Kdo zběhne z boje, je zbabělec a zrádce. A zrádci zasluhují smrt!“
 
„Ale to je přece šílenství. Byla to přesila! Neměli jsme nejmenší šanci...“
Odpovědí mu byl výstřel. Majorovi NKVD vykvetla uprostřed čela rudá hvězda. Zbytek Sibiřenů nezaváhal. Za okamžik zbyla ze zbytku zadržovacího praporu jen ztuhlá, rozstřílená těla, povalující se ve sněhu za železničním náspem.
 
„Teď je čas vyrazit,molodci!“zavelel kapitán k útoku. Horda obrů vyrazila vpřed. Byl to krátký boj. Během hodinky se v severním ležení nenacházel ani jeden živý Němec.
 
Morozov procházel kulisou zkázy a zmaru. Roztrhaná těla, těžké pásy doutnajících vraků, za něž se zachytilo rozdrcené lidské maso. Sníh zbarvený krví, země rozoraná výbuchy. Kousek od velitelského stanu zaslechl sténání. Mladý poručík NKVD, skoro kluk, terý předčasně dospěl, s bolestí umíral. Tankový kulomet mu pocuchal vnitřnosti. O kus dál na ruině jednoho z domů mával někdo na počest vítězství rudou vlajkou a volal: „Hurááá!“
 
„Zdravotník,“zařval Morozov.
 
Mladý chlapec se na něj udiveně podíval. „Proboha ,pane  já vás přece znám. Jste náš bývalý velitel Leonid. Leonid Morozov. Táhli jsme sem spolu od Moskvy. Kde se tady berete? Mysleli jsme, že vás na začátku zimy dostali.“ Mluvit mu dělalo stále větší problémy. „Že jste mrtvý.“
 
Morozov se podíval umírajícímu do očí. „Tiše, nemluv chlapče. S někým si mě asi pleteš. Nejmenuji se Morozov. Neznám toho člověka. Jsem Ivan a narodil jsem se zde. Zde ve Stalingradu."
 
 
 
Následovný děj: Ivanova cesta do Berlína 03: Osudy a oběti
 
další povídky >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]