Nemoc růže na noze: Jak vypadá a kdy vyhledat lékaře

Co je nemoc růže a její příčiny

Růže, odborně nazývaná erysipel, je závažné bakteriální onemocnění kůže a podkožní tkáně, které způsobují především bakterie ze skupiny streptokoků, nejčastěji Streptococcus pyogenes. Toto onemocnění se projevuje charakteristickým zarudnutím kůže s ostře ohraničenými okraji, které se může rychle šířit do okolí. Postižená oblast je typicky horká, oteklá a na dotek bolestivá. Nemoc růže se nejčastěji vyskytuje na dolních končetinách, především v oblasti bérce a nártu, ale může se objevit i na jiných částech těla.

K rozvoji onemocnění dochází, když bakterie proniknou do kůže přes drobná poranění, škrábance, praskliny nebo jiná porušení kožní integrity. Mezi rizikové faktory patří především oslabená imunita, diabetes mellitus, obesity, křečové žíly a lymfedém. Starší osoby a lidé s chronickými onemocněními jsou k této infekci náchylnější. Významným rizikovým faktorem je také předchozí výskyt růže, protože nemoc má tendenci se opakovat.

Bakteriální infekce se v postižené oblasti rychle šíří lymfatickým systémem, což způsobuje charakteristické zarudnutí a otok. Pacienti často pociťují celkové příznaky podobné chřipce, jako jsou horečka, zimnice, únava a bolesti svalů. V některých případech se mohou objevit i puchýře nebo krvácení do kůže. Bez včasné léčby může dojít k závažným komplikacím, včetně vzniku chronického lymfedému nebo šíření infekce do hlubších tkání.

Důležitým faktorem při vzniku nemoci je také stav kožní bariéry. Poruchy kožní integrity, jako jsou například plísňová onemocnění mezi prsty nohou, mohou sloužit jako vstupní brána pro bakterie. Proto je důležité věnovat pozornost péči o pokožku a včas léčit i zdánlivě banální kožní problémy. Lidé s chronickými kožními onemocněními nebo poruchami krevního oběhu by měli být zvláště opatrní a pravidelně kontrolovat stav své kůže.

V současné době se odborníci shodují, že výskyt růže může souviset i s moderním životním stylem. Nedostatečný pohyb, obezita a špatná cirkulace krve v dolních končetinách významně zvyšují riziko vzniku tohoto onemocnění. Prevence proto zahrnuje nejen pečlivou hygienu a ošetřování drobných poranění, ale také udržování zdravé tělesné hmotnosti a podporu správného krevního oběhu. Pravidelná fyzická aktivita, nošení vhodné obuvi a kompresních punčoch může pomoci snížit riziko vzniku růže, zejména u predisponovaných jedinců.

Typické příznaky růže na dolních končetinách

Růže na dolních končetinách se typicky projevuje velmi charakteristickými příznaky, které pacienti nemohou přehlédnout. Prvním výrazným příznakem je náhlý nástup zarudnutí kůže, které se objevuje nejčastěji v oblasti nártu, kotníku nebo lýtka. Toto zarudnutí má ostře ohraničené okraje a postupně se rozšiřuje do okolí. Postižená oblast je na dotek výrazně teplejší než okolní zdravá kůže a pacient pociťuje v místě značnou bolestivost.

Charakteristickým rysem je také výrazný otok postižené oblasti, který může být tak intenzivní, že způsobuje napnutí kůže a omezení pohyblivosti končetiny. Pacienti často popisují pocit těžkých nohou a neschopnost obout běžnou obuv kvůli zvětšenému objemu chodidla či kotníku. Kůže v postižené oblasti je lesklá, napjatá a může se na ní objevit i puchýřky nebo drobné krvácení pod povrchem.

Nemoc je doprovázena celkovými příznaky podobnými chřipce. Pacienti pociťují náhlý nástup vysoké horečky, která může dosáhnout až 40 stupňů Celsia, a je doprovázena zimnicí a třesavkou. Častá je také celková únava, bolesti svalů a kloubů, nechutenství a v některých případech i nevolnost či zvracení. Regionální mízní uzliny, zejména v tříslech, bývají zvětšené a citlivé na dotek.

V pokročilejších stadiích může dojít k tvorbě puchýřů naplněných tekutinou, které mohou praskat a vytvářet mokvající plochy. Někteří pacienti popisují intenzivní svědění v postižené oblasti, které může být velmi nepříjemné a narušovat spánek. Zarudnutí se může postupně šířit po končetině vzhůru a v některých případech může zasáhnout i značnou část dolní končetiny.

Důležitým příznakem je také jednostrannost postižení - růže se typicky objevuje pouze na jedné končetině, což je důležitý diagnostický znak odlišující toto onemocnění od jiných kožních problémů. V místě vstupu infekce do organismu lze někdy najít drobné poranění, škrábnutí nebo prasklinu kůže, která sloužila jako vstupní brána pro bakterie.

Pacienti často uvádějí, že příznaky se rychle zhoršují v průběhu několika hodin až dnů. Bolestivost může být tak výrazná, že znemožňuje chůzi nebo stání na postižené končetině. V případě opakovaných epizod růže na stejném místě může docházet k chronickým změnám, jako je ztluštění kůže a podkoží, vznik chronického otoku a zhoršené hojení drobných poranění v postižené oblasti. Proto je nesmírně důležité zahájit adekvátní léčbu co nejdříve po objevení prvních příznaků.

Nemoc růže je jako plamen, který spaluje nohu a zanechává po sobě bolestivou stopu na kůži

Radmila Pešková

Charakteristické červené zbarvení a otok kůže

Charakteristické červené zbarvení pokožky spolu s výrazným otokem jsou typickými příznaky onemocnění známého jako erysipel neboli růže. Postižená oblast na noze se vyznačuje ostře ohraničeným zarudnutím, které je na dotek teplé až horké a může být doprovázeno intenzivní bolestivostí. Toto zbarvení vzniká v důsledku zánětlivé reakce, kdy bakterie, nejčastěji streptokoky, pronikají do hlubších vrstev kůže a způsobují lokální infekci.

Otok, který se objevuje společně se zarudnutím, může být značně výrazný a způsobovat napětí kůže. Postižená oblast je typicky lesklá, napjatá a při doteku bolestivá. V některých případech se na povrchu kůže mohou vytvářet i puchýře nebo drobné krvácení do kůže. Zarudnutí se často šíří od kotníku směrem nahoru po noze a může mít nepravidelné okraje připomínající mapu.

Intenzita červeného zbarvení může kolísat od světle růžové až po tmavě červenou, přičemž barva je obvykle nejvýraznější v centru postiženého místa a směrem k okrajům postupně slábne. V počátečních fázích onemocnění může být zarudnutí méně výrazné, ale během několika hodin až dnů se obvykle zintenzivní. Pacienti často popisují pocit pálení, svědění nebo bodavé bolesti v postižené oblasti.

Charakteristické je také to, že postižená kůže je na pohmat teplejší než okolní zdravá tkáň. Tento teplotní rozdíl je způsoben zvýšeným prokrvením v místě zánětu a je jedním z důležitých diagnostických znaků. V závažnějších případech může být otok tak výrazný, že způsobuje omezení pohyblivosti končetiny a pacient může mít problémy s chůzí nebo s obuví.

Zánětlivý proces často doprovázejí i celkové příznaky jako je horečka, zimnice, únava a celková slabost. Tyto systémové projevy jsou důsledkem aktivace imunitního systému v reakci na bakteriální infekci. V některých případech se mohou objevit i zduřelé lymfatické uzliny v třísle nebo podkolenní jamce na postižené straně.

Důležité je včasné rozpoznání příznaků a zahájení odpovídající léčby, protože neléčená růže může vést k závažným komplikacím. Zarudnutí a otok obvykle ustupují postupně v průběhu antibiotické léčby, ale úplné vymizení příznaků může trvat několik týdnů. I po odeznění akutní fáze může v postižené oblasti přetrvávat mírné zarudnutí nebo změněná pigmentace kůže, která se většinou časem upraví.

Bolestivost a zvýšená teplota postižené oblasti

Jedním z nejvýraznějších příznaků onemocnění růže (erysipel) je výrazná bolestivost postižené oblasti, která se typicky objevuje na dolních končetinách. Pacienti často popisují intenzivní, pulzující bolest, která může být natolik silná, že omezuje běžné denní aktivity a chůzi. Bolest se obvykle objevuje ještě před viditelným zarudnutím kůže a může být prvním signálem rozvíjejícího se onemocnění.

Zvýšená teplota postižené oblasti je dalším charakteristickým znakem této bakteriální infekce. Při dotyku je postižená kůže výrazně teplejší než okolní tkáň, což je způsobeno intenzivní zánětlivou reakcí organismu. Tento lokální nárůst teploty je často doprovázen celkovými příznaky, jako je horečka, která může dosahovat až 40 °C. Postižená oblast je na dotek velmi citlivá a pacient může pociťovat nepříjemné pálení a napětí kůže.

Charakteristické je také ostré ohraničení postiženého místa od zdravé tkáně, přičemž hranice je často nepravidelná a vyvýšená. Toto ohraničení je možné nejen vidět, ale i nahmatat, protože postižená oblast je oproti okolní kůži oteklá a teplejší. Otok může být natolik výrazný, že způsobuje napnutí kůže a další zhoršení bolestivosti.

V průběhu onemocnění se může objevit zarudnutí různé intenzity, od světle růžové až po sytě červenou barvu. Toto zarudnutí se může postupně šířit do okolí, přičemž původní oblast zůstává stále bolestivá a teplá. Někteří pacienti popisují pocit tíhy v postižené končetině a mohou se objevit i příznaky podobné chřipce, jako jsou bolesti svalů a kloubů.

Důležité je zmínit, že intenzita bolesti a zvýšené teploty může kolísat v průběhu dne. Typicky bývají příznaky výraznější ve večerních hodinách a v noci, což může významně narušovat spánek pacienta. Včasné rozpoznání těchto příznaků je klíčové pro zahájení odpovídající léčby, protože neléčená infekce se může rychle šířit do okolních tkání a způsobit závažné komplikace.

Při správné antibiotické léčbě obvykle dochází k postupnému ústupu bolesti a snižování lokální teploty během několika dnů. Nicméně i po odeznění akutních příznaků může v postižené oblasti přetrvávat mírná bolestivost a citlivost několik týdnů. V některých případech může dojít k chronickému otoku končetiny, který vyžaduje dlouhodobou péči a používání kompresních punčoch.

Rizikové faktory vzniku onemocnění růže

Vznik onemocnění růže, odborně nazývaného erysipel, je podmíněn několika významnými rizikovými faktory, které zvyšují pravděpodobnost rozvoje této závažné kožní infekce. Mezi nejvýznamnější predispoziční faktory patří především porušení kožní integrity, což může být způsobeno drobnými poraněními, odřeninami, puchýři nebo různými kožními onemocněními. Zejména plísňová onemocnění nohou, která způsobují praskliny v kůži mezi prsty, představují významnou vstupní bránu pro bakterie.

Významnou roli hraje také oslabený imunitní systém, který může být důsledkem chronických onemocnění jako diabetes mellitus, chronické onemocnění ledvin nebo jater. Pacienti podstupující chemoterapii nebo dlouhodobou léčbu kortikosteroidy jsou rovněž ve zvýšeném riziku vzniku růže. Obezita představuje další významný rizikový faktor, jelikož nadměrná tělesná hmotnost způsobuje zhoršené prokrvení končetin a vytváří vlhké prostředí v kožních záhybech, které je ideální pro množení bakterií.

Chronický lymfedém a žilní nedostatečnost jsou dalšími závažnými predispozičními faktory. Při těchto stavech dochází k nedostatečnému odvodu tekutin z tkání, což vede k otokům a zhoršenému prokrvení postižené oblasti. Toto prostředí je velmi příznivé pro rozvoj bakteriální infekce. Věk hraje také významnou roli, přičemž osoby nad 60 let jsou více náchylné k vzniku onemocnění růže.

Předchozí epizody růže značně zvyšují riziko recidivy onemocnění. Až 30% pacientů se setká s opakovaným výskytem této infekce, přičemž každá další epizoda může být závažnější než předchozí. Důvodem je poškození lymfatického systému během předchozích infekcí, což vytváří příznivé podmínky pro opětovný rozvoj onemocnění.

Životní styl a pracovní podmínky mohou také přispívat k vzniku růže. Osoby pracující v vlhkém prostředí, například v potravinářském průmyslu nebo zemědělství, jsou více ohroženy. Stejně tak lidé, kteří tráví dlouhou dobu ve stoje nebo naopak vsedě, mají zvýšené riziko vzniku této infekce kvůli zhoršenému krevnímu oběhu v dolních končetinách.

Nedostatečná hygiena a péče o pokožku představují další významné rizikové faktory. Pravidelná kontrola stavu pokožky, zejména na dolních končetinách, a včasné ošetření i drobných poranění může významně snížit riziko vzniku růže. Zvláštní pozornost by měla být věnována péči o nohy u diabetiků, kteří mají často sníženou citlivost v končetinách a nemusí si všimnout drobných poranění, která mohou sloužit jako vstupní brána pro infekci.

Možnosti léčby bakteriální infekce růže

Léčba bakteriální infekce růže (erysipelu) vyžaduje komplexní přístup a včasné zahájení terapie. Základním pilířem léčby je podávání antibiotik, která musí být nasazena co nejdříve po stanovení diagnózy. Nejčastěji se používá penicilin, konkrétně PNC G nebo V, který je podáván nitrožilně v nemocničním prostředí. V případě alergie na penicilin lze využít alternativní antibiotika, jako jsou cefalosporiny první generace nebo klindamycin. Délka antibiotické léčby se obvykle pohybuje mezi 10 až 14 dny, přičemž první dny jsou pacienti hospitalizováni kvůli nutnosti parenterálního podávání léků a sledování průběhu onemocnění.

Kromě antibiotické terapie je nezbytnou součástí léčby také klid na lůžku a elevace postižené končetiny. Toto opatření pomáhá snižovat otok a zmírňuje bolestivost postiženého místa. Na zarudlou oblast se aplikují chladivé obklady, které přinášejí úlevu a pomáhají redukovat zánětlivou reakci. Je důležité dbát na to, aby obklady nebyly příliš studené a nepřikládaly se přímo na kůži, ale přes tenkou látku.

Součástí komplexní terapie je také léčba přidružených onemocnění, která mohla vzniku růže napomoci. Jedná se zejména o správné ošetření případných kožních poranění, léčbu plísňových onemocnění nohou či řešení chronické žilní nedostatečnosti. U pacientů s diabetem je nutná důsledná kontrola hladiny cukru v krvi, protože hyperglykémie může zpomalovat hojení a zvyšovat riziko komplikací.

V rámci prevence recidivy je zásadní identifikovat a eliminovat rizikové faktory. To zahrnuje důslednou péči o pokožku nohou, pravidelné ošetřování drobných poranění a používání vhodné obuvi, která nezpůsobuje otlaky. U pacientů s opakovanými epizodami růže se někdy přistupuje k dlouhodobé profylaktické léčbě antibiotiky, obvykle ve formě depotního penicilinu aplikovaného jednou měsíčně.

Během rekonvalescence je důležité dodržovat režimová opatření, která zahrnují dostatečný odpočinek, vyvarování se fyzické námahy a nošení volného, prodyšného oblečení. Pacienti by měli být poučeni o nutnosti dokončit celou předepsanou kúru antibiotik, i když se příznaky onemocnění již zmírnily. Předčasné vysazení léčby může vést k relapsu onemocnění nebo vzniku rezistence bakterií.

Po odeznění akutní fáze onemocnění je vhodné pokračovat v podpůrné léčbě pomocí mastí s protizánětlivým účinkem a pravidelně sledovat stav pokožky. Někteří pacienti mohou profitovat z nošení kompresních punčoch, které pomáhají předcházet otokům a zlepšují žilní návrat. Je také důležité věnovat pozornost celkovému posílení imunitního systému prostřednictvím zdravého životního stylu, vyvážené stravy a dostatečného příjmu vitaminů.

Komplikace neléčené nemoci růže

Neléčená nemoc růže může vést k závažným zdravotním komplikacím, které mohou významně ovlivnit kvalitu života pacienta. Mezi nejzávažnější komplikace patří chronický lymfedém, který se projevuje trvalým otokem postižené končetiny. Tento stav vzniká v důsledku poškození lymfatického systému bakteriální infekcí a může přetrvávat i dlouho po vyléčení akutní fáze onemocnění.

V případě, že pacient včas nevyhledá lékařskou pomoc, může dojít k rozšíření infekce do hlubších tkání. Bakterie mohou proniknout do podkožního tuku a svalové tkáně, což vede k vzniku nekrotizující fasciitidy - velmi nebezpečného stavu, který může ohrozit život pacienta. Tato komplikace vyžaduje okamžitý chirurgický zákrok a intenzivní antibiotickou léčbu.

Další závažnou komplikací je vznik chronických vředů a defektů kůže v místě původní infekce. Tyto rány se velmi obtížně hojí a mohou se stát vstupní branou pro další bakteriální infekce. U pacientů s oslabenou imunitou nebo diabetem je riziko vzniku těchto komplikací výrazně vyšší. Chronické rány mohou vést k dlouhodobým bolestem, omezení pohyblivosti a v nejhorších případech i k nutnosti amputace postižené končetiny.

Opakované ataky erysipelu jsou další významnou komplikací neléčené nemoci růže. Každý další záchvat onemocnění způsobuje další poškození lymfatického systému a zvyšuje riziko trvalých následků. Pacienti s recidivující růží často trpí chronickými bolestmi, únavou a omezenou pohyblivostí postižené končetiny. V některých případech může dojít k trvalému ztluštění kůže a podkoží, což vede k tzv. elefantiáze.

Bakteriémie a sepse představují nejzávažnější komplikace neléčené růže. Bakterie se mohou krevním řečištěm rozšířit do celého organismu a způsobit život ohrožující stav. Septický šok vyžaduje okamžitou hospitalizaci na jednotce intenzivní péče a agresivní antibiotickou léčbu. I při včasném zahájení léčby může mít sepse fatální následky.

Psychosociální dopady dlouhodobě neléčené růže nelze podceňovat. Pacienti často trpí depresemi, úzkostmi a sociální izolací kvůli viditelným změnám na kůži a omezené pohyblivosti. Kvalita života je významně snížena, což může vést k pracovní neschopnosti a problémům v osobním životě. Včasná diagnostika a zahájení adekvátní léčby jsou proto klíčové pro prevenci těchto závažných komplikací.

Dlouhodobé následky neléčené růže mohou přetrvávat i několik let po odeznění akutní infekce. Poškození kožních struktur a lymfatického systému může být nevratné, což vede k trvalému zhoršení kvality života pacienta. Proto je nezbytné věnovat pozornost i prvním příznakům onemocnění a nepodceňovat jejich závažnost.

Prevence opakovaného výskytu růže

Prevence opakovaného výskytu růže je zásadním aspektem léčby této nepříjemné bakteriální infekce kůže. Základem úspěšné prevence je důsledná péče o pokožku a její ochranu před poraněním. Zejména u pacientů, kteří již v minulosti růží trpěli, je nutné věnovat zvýšenou pozornost jakýmkoliv drobným poraněním, škrábancům nebo prasklinám na kůži, které mohou sloužit jako vstupní brána pro bakterie.

Důležitým preventivním opatřením je pravidelné používání vhodných hydratačních přípravků, které pomáhají udržovat pokožku vláčnou a elastickou, čímž se snižuje riziko jejího popraskání. V případě již prodělaného onemocnění růží je vhodné používat speciální antibakteriální masti či krémy dle doporučení lékaře. Pacienti by měli také dbát na správnou hygienu nohou, včetně pečlivého vysušení meziprstních prostor po koupeli či sprchování, protože vlhké prostředí podporuje množení bakterií.

Velmi důležitou součástí prevence je také léčba přidružených onemocnění, která mohou zvyšovat riziko vzniku růže. Mezi ně patří například diabetes mellitus, žilní nedostatečnost nebo lymfedém. U pacientů s chronickým otokem končetin je nezbytné pravidelné nošení kompresních punčoch nebo bandáží, které pomáhají zlepšovat krevní oběh a snižují riziko vzniku otoku.

Pacienti by měli být poučeni o nutnosti okamžitě reagovat na první příznaky možného návratu onemocnění. Mezi varovné signály patří zarudnutí kůže, zvýšená teplota v postižené oblasti, bolestivost a celkové příznaky jako horečka nebo zimnice. Včasné zahájení léčby může významně zkrátit dobu trvání onemocnění a snížit riziko komplikací.

V rámci prevence je také důležité vyvarovat se situací, které mohou vést k poranění kůže. To zahrnuje nošení vhodné, pohodlné obuvi, která netlačí a nezpůsobuje otlaky. Při sportovních aktivitách je vhodné používat ochranné pomůcky. Zvláštní pozornost by měla být věnována péči o nehty na nohou, aby nedocházelo k jejich zarůstání nebo poranění okolní kůže při stříhání.

U pacientů s opakovaným výskytem růže může lékař doporučit dlouhodobou preventivní antibiotickou léčbu. Tato forma prevence spočívá v pravidelném užívání antibiotik v nižších dávkách po delší dobu, někdy i několik měsíců nebo let. Tento přístup je však nutné pečlivě zvážit s ohledem na možné vedlejší účinky dlouhodobého užívání antibiotik a riziko vzniku bakteriální rezistence.

Nedílnou součástí prevence je také zdravý životní styl, včetně vyvážené stravy bohaté na vitamíny a minerály, které podporují imunitní systém. Dostatečný příjem tekutin pomáhá udržovat dobrou hydrataci organismu a podporuje správnou funkci kůže jako ochranné bariéry. Pravidelný pohyb a cvičení zlepšují krevní oběh v končetinách, což může snížit riziko vzniku otoku a následného rozvoje růže.

Diagnostika pomocí klinického vyšetření

Při klinickém vyšetření erysipelu (růže) lékař nejprve provádí důkladnou vizuální kontrolu postižené oblasti na noze. Charakteristickým příznakem je jasně červená, ostře ohraničená oblast kůže, která je na dotek teplá a napnutá. Tato zarudlá plocha se typicky rychle šíří do okolí a může být doprovázena tvorbou puchýřů nebo drobných krvácení do kůže. Lékař při vyšetření zjišťuje přítomnost tzv. demarkační linie, která odděluje postiženou tkáň od zdravé kůže.

Součástí klinického vyšetření je také palpace (pohmat) postižené oblasti a okolních lymfatických uzlin. Typicky jsou uzliny v třísle nebo podkolenní jamce zvětšené a citlivé na dotek. Lékař sleduje také celkový stav pacienta, včetně měření tělesné teploty, která bývá při erysipelu zvýšená nad 38°C. Častým průvodním jevem je třesavka, zimnice a celková schvácenost organismu.

Důležitou součástí klinického vyšetření je také anamnéza, kdy se lékař ptá na okolnosti vzniku onemocnění. Zajímá se především o možná vstupní místa infekce, jako jsou drobná poranění, praskliny mezi prsty, plísňová onemocnění nohou nebo chronické defekty. Významnou roli hraje také zjištění případných predispozičních faktorů, jako jsou diabetes mellitus, chronická žilní nedostatečnost nebo poruchy lymfatického systému.

Při vyšetření lékař sleduje také přítomnost případných komplikací. Všímá si známek hlubší infekce, jako je tvorba abscesů nebo nekrózy tkáně. Kontroluje také hybnost postižené končetiny a případné známky postižení hlubokého žilního systému. V rámci klinického vyšetření je nutné odlišit erysipel od jiných kožních onemocnění, jako je například tromboflebitida, kontaktní dermatitida nebo celulitida.

Významným diagnostickým vodítkem je charakteristický vzhled postižené kůže připomínající pomerančovou kůru a typický průběh onemocnění. Lékař sleduje také reakci na započatou antibiotickou léčbu, která by měla vést k rychlému ústupu lokálních i celkových příznaků. V případě nejasností může lékař provést stěr z případných defektů nebo puchýřů k mikrobiologickému vyšetření.

Při klinickém vyšetření je také důležité zhodnotit celkový stav pacienta a případné rizikové faktory, které by mohly komplikovat průběh onemocnění. U starších pacientů nebo osob s oslabenou imunitou může být průběh erysipelu závažnější a vyžadovat hospitalizaci. Pravidelné kontroly v průběhu léčby jsou nezbytné pro sledování vývoje onemocnění a včasné odhalení případných komplikací.

Fotodokumentace typických projevů nemoci růže

Typické projevy nemoci růže, odborně nazývané erysipel, se nejčastěji manifestují na dolních končetinách, kde vytvářejí charakteristický jasně červený, ostře ohraničený zánětlivý otok. Postižená oblast kůže je na pohled lesklá, napjatá a na dotek výrazně teplejší než okolní tkáň. Pacienti často popisují intenzivní bolestivost a pálení v místě zánětu. Zánětlivé ložisko se typicky šíří od kotníku směrem nahoru po noze a může dosahovat značných rozměrů.

Počáteční stadium nemoci se projevuje vznikem menší zarudlé skvrny, která se během několika hodin až dnů postupně zvětšuje a získává charakteristický vzhled plápolajícího plamene. Okraje postižené oblasti jsou výrazně vystouplé a tvoří jasnou hranici mezi zdravou a nemocnou kůží. V některých případech se na povrchu zánětu mohou vytvářet puchýře naplněné čirou nebo nažloutlou tekutinou, které mohou později praskat a vytvářet mokvající plochy.

Nemoc je často doprovázena celkovými příznaky, jako je vysoká horečka, zimnice, únava a celková schvácenost organismu. V místě vstupu infekce lze někdy pozorovat drobné oděrky, praskliny mezi prsty nebo plísňové infekce, které sloužily jako vstupní brána pro streptokokovou infekci. U pacientů s opakovanými epizodami růže může docházet k chronickému otoku končetiny a změnám struktury kůže, která se stává ztluštělou a může připomínat pomerančovou kůru.

V pokročilých stadiích nemoci může postižená oblast získávat až fialové zabarvení a mohou se objevovat nekrotická ložiska, zejména u pacientů s oslabenou imunitou nebo při pozdním zahájení léčby. Častým průvodním jevem je také zduření místních lymfatických uzlin, které jsou na pohmat bolestivé a zvětšené. V oblasti třísla můžeme pozorovat zarudlé pruhy kopírující průběh lymfatických cév.

Fotodokumentace těchto projevů je klíčová pro správnou diagnostiku a sledování průběhu léčby. Na snímcích je dobře patrný charakteristický vzhled zánětu s typickým jazykovitým šířením po končetině. Důležité je také dokumentovat případné komplikace, jako jsou abscesy nebo hlubší postižení měkkých tkání. U chronických případů lze na fotografiích sledovat postupný vývoj lymfedému a změny struktury kůže, které mohou přetrvávat i po odeznění akutní fáze onemocnění.

Pro komplexní dokumentaci je vhodné pořizovat snímky z různých úhlů a za standardizovaných světelných podmínek, aby bylo možné objektivně hodnotit progresi nebo regresi onemocnění. Pravidelné fotografické záznamy pomáhají lékařům sledovat účinnost nasazené terapie a včas odhalit případné komplikace nebo nutnost změny léčebného postupu.